Článek
Vznik táborů nucené práce
Nedílnou součástí upevňování komunistického režimu v Československu byla ostrá perzekuce jakékoliv skutečné i domnělé opozice. Jedno po druhém padala práva na soukromé vlastnictví, svobodné volby, svobodu vyjadřování apod. Jednou z nejhorších forem perzekuce pak představovaly internace občanů v tzv. táborech nucené práce (TNP).
Dne 25. října 1948 byl Národním shromážděním schválen zákon číslo 247, kterým začaly být vytvářeny tábory nucených prací. Bez soudu v nich byli vězněni všichni ti, o kom si komunistický režim myslel, že je jeho odpůrcem. Spektrum lidí, kteří byli do táborů umísťováni, bylo velmi pestré. Šlo například o živnostníky, rolníky, předúnorové nekomunistické politiky nebo bývalé příslušníky západního odboje za druhé světové války (a nejednou i toho východního).
Stejně tak ale byli do táborů posíláni lidé, kteří se zkrátka znelíbili členům komisí, které politicky nespolehlivé osoby vybírali. Právě v tom je třeba hledat největší zrůdnost celého systému. V jednotlivých krajích se tříčlenné stranické komise probíraly jmény, z nichž následně vybíraly ty, kteří skončili v některém z táborů. Délka pobytu v táboře byla taktéž určována komisí, minimálně šlo však o dva roky.
Fungování táborů nucené práce
První tábor nucené práce byl otevřen již 10. prosince 1948 v Kladně a rychle následovala řada dalších. Tábory nucené práce se budovaly v místech jako byly doly, závody těžkého průmyslu ale i státní statky apod. Specifickou kategorii potom tvořily tábory při uranových dolech. Režim pobytu v táborech byl čistě vězeňský a v mnohém srovnatelný s režimem v německých koncentračních táborech. Lidé se zde navíc museli vyrovnávat s naprosto nevyhovujícím prostředím. Velmi často v ubytovacích objektech chyběla i tekoucí voda nebo sociální zařízení.
Údaje o tom, kolik lidí tábory nucené práce vlastně prošlo, nejsou dnes známé s absolutní přesností. Podle odhadů se však jednalo o 20 000 lidí v období 1948-1954, kdy nucené práce existovaly. Z tohoto počtu asi pětinu osob tvořily ženy, které byly nasazovány nejčastěji v zemědělství.
Tábory nucené práce představovaly první skutečně masový způsob perzekuce odpůrců režimu. Paralelně se systémem táborů nucené práce byly od roku 1950 zřizovány tzv. vojenské tábory nucené práce známější pod označením pomocné technické prapory, PTP.
Jak tábory nucené práce, tak pomocné technické prapory byly zrušeny v roce 1954, po smrti Stalina a Klementa Gottwalda. Svoji roli sehrál i silný mezinárodní tlak a kritika Československa za legalizaci nucené práce.
Zdroje informací: https://www.totalita.cz/vez/vez_tnp.php
