Článek
Jiří z Poděbrad
Jiří se narodil v roce 1420 do vlivné české šlechtické rodiny pánů z Kunštátu a Poděbrad a řízením osudu se stal v roce 1458 českým králem, nikoliv z dědičného titulu, nýbrž volbou. Ta byla kompromisem, který měl zemi zajistit stabilitu po desetiletích husitských válek. Schopný Jiří z Poděbrad očekávání naplnil a stal se jedním z nejvýznamnějších panovníků našich dějin. Známá je také jeho snaha o bližší integraci evropských států. V osobním životě jej ale pravděpodobně postihla tragédie.
Boček z Poděbrad
Jméno Boček z Poděbrad je veřejnosti prakticky neznámé. Jak je to možné, když šlo o prvorozeného syna takto významného panovníka? Neměl sice dědičné právo na trůn, jak jsme zmiňovali, Jiří z Poděbrad byl králem zvoleným, přesto by se ale dalo očekávat, že bude mít od otce zajištěno vysoké postavení. Jeho mladší sourozenci byli povýšeni do stavu říšských knížat, Boček nikoliv.
Boček nebyl ve skutečnosti oficiálně vůbec představován, neúčastnil se státnických jednání ani společenských akcí. Proč? Fakt, že Jiří z Poděbrad se snažil svého syna držet mimo „záři reflektorů“ (ve středověku tedy spíše pochodní), způsobil mimo jiné i to, že o něm máme velmi málo informací a je pro nás stále záhadou. Přesto lze ale samozřejmě ledacos odhadnout.
Co tedy o Bočkovi víme? Narodil se jako prvorozený syn Jiřího z Poděbrad a jeho první manželky Kunhuty ze Šternberka dne 15. července 1442. Na rozdíl od svých mladších bratrů (mezi nimi byli třeba kníže Viktorín, Jindřich starší, nebo Hynek z Poděbrad), kteří se aktivně zapojovali do politického a vojenského života a zanechali po sobě poměrně výraznou stopu, o Bočkovi mnoho nevíme.
Není ale nemožné si domyslet, že důvodem byly zdravotní problémy, pravděpodobně nějaká duševní nemoc. To koneckonců nepřímo naznačují i některé prameny. Jakékoliv mentální postižení znamenalo ve středověku silné stigma a Bočka bylo proto třeba držet mimo zraky ostatních. Neznamená to ale, že by Jiří z Poděbrad svého syna zavrhl. O tom, že k Bočkovi měl rodičovský vztah a pravděpodobně jej měl opravdu rád, svědčí fakt, že svého syna zajistil finančně. Boček nikdy nevlastnil tolik, jako jeho bratři, to je ale pravděpodobně dáno tím, že Boček nemohl majetek nijak spravovat a starat se o něj. V jeho případě šlo čistě o to, zajistit mu důstojný život.
Prakticky jediným písemným pramenem, který Bočka z Poděbrad explicitně zmiňuje, je záznam soudu z roku 1489. V tomto roce byl Boček předvolán v jisté záležitosti před krále (tím byl v té době již Vladislav II. Jagellonský), ale nedostavil se ani po třech urgencích, za což mu měla být udělena pokuta. Tu mu soud odpustil. Je dost možné, že něco takového Boček vlastně ani nemohl kvůli svému stavu vnímat. Pokud by to tak bylo, plynulo by z toho, že o jeho stavu se veřejně asi příliš nevědělo.
Už asi nikdy nezjistíme, jakou konkrétní chorobou či poruchou Boček z Poděbrad trpěl. Víme o něm už jen to, že zemřel v roce 1496 ve věku 54 let, nikdy se neoženil, neměl žádné děti. I jeho osud je ale nedílnou součástí příběhu jednoho z největších českých králů.
Zdroje informací:
