Článek
Zázrak jménem Amatérská jeskyně
Kdo by neznal pojmy jako Macocha, Punkva nebo Nová Rasovna? Moravský kras je zkrátka pojem a patří k nejzajímavějším místům v celé České republice. Počátky jeho systematického průzkumu jsou spojeny se jménem legendárního Karla Absolona. Ten ale nestihl objevit ani zdaleka vše a průzkum pokračoval.
Zcela zásadní objev učinili amatérští speleologové sdružení v tzv. Plánivské skupině v lednu 1969. Jednalo se o 1,5 km dosud neznámých chodeb, kterým se začalo říkat Amatérská jeskyně. V létě téhož roku k nim potom přibyl pokračování chodeb za tzv. sifonem, tedy zúžením, které je zanořené pod vodu. Tato nová část dostala jméno „Nová amatérská jeskyně“.
Tím ale průzkumy ani zdaleka nekončili. Psal se konec srpna roku 1970 a dva členové Plánivské skupiny se do podzemí vydali znovu. Živí se z ní už ale nedostali. Jejich smrt představuje dodnes jednu z nejhorších tragédií v historii českého jeskyňářství.
Osudná výprava
Dalšího průzkumu Amatérské jeskyně se účastnili dva amatérští jeskyňáři, Milan Šlechta a inženýr Marko Zahradníček. Když mluvíme o amatérských jeskyňářích, rozhodně tím nemáme na mysli nezkušené dobrodruhy, kteří nevědí, jak se v podzemí chovat. Oba byli naopak velmi zkušení, Milan Šlechta byl dokonce vedoucím celé Plánivské skupiny, která tuto oblast Moravského krasu objevila.
Jejich výprava měla trvat celkem čtyři dny a podle toho také vypadala jejich výbava, resp. byla dokonce „předimenzovaná“, neboť v původním plánu měla být výprava čtyřčlenná. Prvním významným krokem bylo překonání zmíněného sifonu, což se jeskyňářům povedlo 29. srpna ráno. Se svými kolegy udržovali občasný kontakt vojenským telefonem. Ten měl ale pevné stanoviště na tzv. podzemní stanici (něco jako horolezecký základní tábor) a šlo proto jen o sporadický kontakt.
Katastrofa se začala rozvíjet 29. srpna kolem poledne. Oblast totiž zasáhly silné bouřky a prudké deště. K večeru téhož dne naposledy mluvil s jeskyňáři jejich kolega na povrchu. V tu dobu již oba o deštích věděli a znovu se měli ozvat o dvě hodiny později. To se už ale nikdo neozval…
Léto roku 1970 bylo celé deštivé, půda byla přemokřená a ta další už se neměla kam vsáknout. A v osudný den navíc spadlo skutečně hodně vody. Voda se proto začala valit i do podzemí a průtoky začaly nebezpečně narůstat.
Tzv. Bílá voda, tudy se v osudný den valilo mnohonásobně více vody
Marná snaha o záchranu
Ve chvíli, kdy se jeskyňáři ve smluvený termín neozvali, začala záchranná akce. Po proudu podzemních toků byly do jeskyně zasílány vzkazy nebo věci jako tabulka čokolády. Tento krok doporučili báňští záchranáři, kteří ze svých bohatých zkušeností věděli, jak důležité je pro zachraňovaného vědomí, že se mu někdo snaží pomoci. A platí to pro jeskyňáře stejně jako pro horníky v závalech. Do okolí jeskyně se sjeli desítky lidí, amatérští i profesionální jeskyňáři, potápěči, záchranáři z mnoha různých oblastí a specializací. Smutnou pravdou ale bylo, že toho mnoho dělat nemohli. Ani potápěči nebyli schopni dostat se do podzemí za aktuálních průtoků.
Jedinou šancí bylo začít odčerpávat vodu z přítoků, resp. hlavní potom přehradit a jeho vodu odvádět jinam. Velení se ujali již zmínění bánští záchranáři, kteří byli i spojkou s brněnským národním výborem. Ten následně zajistil zapojení dalších složek, konkrétně civilní obrany, hasičů, armády a SNB.
Začalo se s instalací osvětlení a přehrazováním potoka. Vlastní ponor měli provést potápěči z brněnského Trygon klubu. Potápěči se náročnou cestou dostali za hlavní sifon 2. září. Oba pohřešované záchranáře poté brzy našli, navzájem svázané lanem a bohužel oba mrtvé. Další desítky potápěčů se potom vydali do jeskyně vyprostit jejich těla.
Potápěči byli při akci sami v ohrožení života, stále totiž hrozilo zvýšení hladiny. Zajímavostí je, že odborníci jasně říkají, že ani dnešní vybavení, technologie a postupy by na záchranu dvou jeskyňářů v takovéto situaci bohužel nestačily.
Důsledky neštěstí
V důsledku katastrofy byl následně amatérským jeskyňářům zakázán přístup do jeskyně. Průzkum jeskyní převzali profesionálové z Geografického ústavu Československé Akademie Věd. Zmíněný zákaz pak platil až do roku 1992. I dnes je ale přístup do Amatérské jeskyně velmi omezen.
Zdroje informací: https://zachranar.cz/2019/07/akce-moravsky-kras-1970/
