Článek
I drobný otisk na zádech sošky znamená mnoho otázek
Při podrobnějším zkoumání sošky si nelze nevšimnout, že na jejích zádech je jasně zřetelný otisk prstu. No dobrá, to asi není až taková zvláštnost. Otisk prstu se musel do materiálu dostat ještě před vypálením, ale někdo jí samozřejmě v ruce mít musel, koneckonců jí přece vyrobily lidské ruce…
Co když se ale dozvíte, že prst, který se do hlíny otisknul, patřil dítěti? Podle odhadů šlo o dítě zhruba desetileté. To už je zajímavější. Není nakonec Věstonická Venuše dílem dítěte? Vzhledem k její propracovanosti to není příliš pravděpodobné. Muselo by se jednat o dítě doslova geniální s dokonalou uměleckou představivostí, takovou pravěkou verzi Mozarta nebo Leonarda da Vinciho.
Držme se proto spíše představy toho, že sošku před vypálením někdo půjčil dítěti do rukou. I to je celkem zajímavá představa. Lze z toho odvodit, že nešlo o sošku vyloženě posvátnou, které se mohl dotýkat jen šaman nebo podobně významná postava tehdejší společnosti. Anebo měly děti v době před 25 tisíci lety přece jen jiné a významnější postavení, než si dnes představujeme…
Další možností je, že se jedná o otisk prstů velmi drobné ženy, to si lze představit. Vytvořila tedy Věstonickou Venuši žena? Zažitá představa je ta, že se jednalo o mužské dílo symbolizující plodnost. Ta se ale tvořila v nějakém 19. století, kdy bylo vnímání žen poněkud jiné než dnes. Co když šlo skutečně o symbol plodnosti, který však patřil do ženského, nikoliv mužského duchovního světa?
Na zádech Věstonické Venuše je otisk malého prstu
Karel Absolon a objev Věstonické Venuše
Jméno Karla Absolona, jednoho z našich nejvýznamnějších archeologů historie, je často spojováno i s Věstonickou Venuší. Jedná se ale o mylnou představu. Profesor Absolon byl v době převratného nálezu ve Francii a skutečnými objeviteli Věstonické Venuše byli vedoucí vykopávek v Dolních Věstonicích Emanuel Dania a dělník Josef Seidl. Karel Absolon byl sice hlavní postavou celého výzkumu, u samotného nálezu ale osobně přítomen nebyl. Pro Absolona to nebylo nic neobvyklého, věnoval se spíše přednášení, formulování teorií a shánění prostředků, kopání v hlíně přenechával jiným.
Za druhé světové války unikla Věstonická Venuše zkáze jen o vlásek
Věstonická Venuše byla objevena 13. července 1925 (za necelý rok od publikace tohoto článku tak budeme slavit stoleté výročí nálezu). Prvním místem, kde byla soška dlouhodobě vystavena, bylo Moravské zemské muzeum v Brně. V průběhu druhé světové války se ale objevily obavy z toho, že Brno by se mohlo stát cílem bombardování. Věstonická Venuše byla proto převezena do zámku v Mikulově. Ten ale v dubnu 1945 postihl požár a hrozilo, že nejcennější umělecký předmět na našem území srovnatelný snad jen s korunovačními klenoty, bude zničen. Naštěstí se tak nestalo, Věstonická Venuše byla zachráněna a obdivovat jí můžeme došud.
Pokud budete mít možnost, vydejte se na Věstonickou Venuši při některé příležitosti osobně podívat. Přes propast věků pohlédnete do tváře našim dávným předkům, kteří již nebyli zvířaty, ale lidmi se vším všudy, včetně představivosti, zvědavosti, touhy po vědění, snů i strachů.
