Článek
Lidické děti jako symbol
Mluví-li se o českých dětech odvlečených do Německa na převýchovu, většině z nás asi vyvstane na mysli osud lidických dětí. Dodnes není úplně jasné, kolika dětí se převýchova vlastně dotkla. Ze 105 dětí se po válce vrátilo pouhých 17. Tyto děti byly skutečně umístěny do německých rodin, aby tam získaly tu „správnou“ výchovu a staly se z nich loajální občané Říše.
Osud zbylých 88 dětí je však dosti mlhavý. Je bohužel velmi pravděpodobné, že všechny nebo velkou část z nich nacisté zavraždili výfukovými plyny v polském Chełmnu. Oficiální záznamy se však nedochovaly a je otázkou, zda se do Německa nedostalo alespoň několik dalších dětí.
Pátrání po nich se rozběhlo hned po válce a pokračovalo v režii StB až do roku 1972. V závěrečné zprávě se mluví o čtyřech osobách, které by mohly být lidickými dětmi. Bližší zpětné zkoumání však ukazuje, že podezření se zakládalo na velmi chatrných domněnkách a nelze je brát příliš vážně. To pak poměrně dobře koresponduje s názorem řady historiků, kteří upozorňují na to, že cílem StB bylo spíše než skutečné nalezení lidických dětí propagandistické působení proti Západnímu Německu, které bylo obviňováno z nedostatku spolupráce, ačkoliv mu z československé strany nebylo poskytnuto prakticky nic, o co by se mohly německé úřady opřít.
V polském Chełmnu byly spolu s dětmi z Lidic povražděny i děti z Ležáků. V případě této vesnice víme, že na převýchovu se do Německa dostaly pouze dvě dívky, jejichž osud je dobře zmapován.
Lidické nebo dvě ležácké děti ale nebyly ani zdaleka jediné, které skončily v Německu.
Nejen lidické děti
Jak bylo zmíněno, Protektorát Čechy a Morava měl v celé struktuře Třetí říše specifické postavení. Masové odebírání dětí se nás proto nedotklo tak, jak např. Polsko. Tam bylo uneseno plných 200 tisíc dětí, z nichž se jich po válce vrátilo 30 tisíc. V Protektorátu šlo o řádově nižší počty, přesto se ale únosy dětí děly a málo jich rozhodně nebylo.
Na převýchovu byly dávány často např. malé děti odbojářů, které nacisté popravili. Důvod byl prostý a asi nejlépe ho vystihnul samotný Heinrich Himmler, který napsal:
„…tyto děti by se mohly stát těmi nejnebezpečnějšími mstiteli svých rodičů, nebudou-li lidsky a správně vychovány…“
Trochu paradoxně byly často odebírány děti ze smíšených česko-německých rodin. U nich se chtěli nacisté pojistit, že jejich alespoň částečný německý původ bude doplněn také o správnou německou výchovu.
Kolik jich bylo?
Kolik dětí tedy bylo z Protektorátu uneseno? Sami historici přiznávají, že v tomto ohledu mají naše znalosti velké mezery a je na místě přiznat, že vlastně přesně nevíme. Po válce bylo podáno 1750 tzv. pátracích dotazníků. Z tohoto počtu se podařilo najít a do Československa navrátit 413 dětí. U dalších 396 dětí byl vypátrán jejich osud nebo místo pobytu, ale z nějakého důvodu nebyla repatriace možná (dítě zemřelo nebo nebylo československé národnosti). Dalších 901 dětí se vypátrat nepodařilo. V roce 1946 bylo otevřeno ještě 890 aktuálních případů.
Je ovšem otázka, do jaké míry je toto číslo konečné.
