Článek
Kdo byla Edita Hermannová
V březnu roku 1926 se v Plzni narodila do místní židovské rodiny Edita Hermannová. Až do svých třinácti let žila Edita obyčejný život plzeňského děvčete plný her s kamarády a dalších zdánlivě běžných věcí. Přišel ale rok 1939 a s ním i německé protižidovské zákony. Rodiče Edity správně odhadli, co se chystá a naštěstí jí dokázali umístit do jednoho z proslulých vlaků Nicholase Wintona.
Edita Hermannová se tak stala jedním z 669 československých dětí, které se dostaly do Velké Británie a jejich rodiče jím tím pravděpodobně zachránili život. Není potřeba zdůrazňovat, že nejedna Editina kamarádka válku nepřežila. V Británii Edita dokončila školu a začala pracovat jako švadlena. Chtěla ale něco jiného, v Evropě stále zuřila válka a její země byla stále okupována.
Edita Hermannová v jednotkách WAAF
Ve svých sedmnácti letech, tedy v roce 1943 vstoupila Edita do jednotek WAAF, tedy Ženských pomocných leteckých sborů Královského letectva. Stala se tím jednou z 20 československých žen, které za války těmito jednotkami prošly. V průběhu války sloužila Edita jako radistka a operátorka. Jejím úkolem bylo mimo jiné komunikovat přímo s piloty a navádět je na nepřítele.
Edita Hermannová jako příslušnice WAAF, Ženských pomocných leteckých sborů v britské RAF.
Postupně sloužila na několika britských základnách včetně letiště Manston. Ve stejné době z tohoto letiště operovala i 311. československá bombardovací peruť. V ní sloužil i Zdeněk Sedlák. Ten byl sice o celých 14 let starší než Edita, přesto spolu navázali vztah. Hned jak skončila válka, přesněji 14.května 1945, se vzali. Zatímco piloti se začali do Československa vracet již v srpnu, Edita měla být propuštěna do civilu až v listopadu. Přesto se novomanželům povedlo vyjednat si a naplánovat svatební cestu do osvobozené vlasti.
Dne 4. října měla odletět ve čtyřmotorovém Liberatoru z Británie do Prahy. Její manžel byl na tomto letu palubním inženýrem. Kvůli technickým problémům byl ale let odložen a Edita mezitím ztratila na letu místo. S letadlem přesto odletěla, neboť jí její manžel umožnil nastoupit i přesto, že oficiálně letět neměla.
Krátce potom co Liberator vzlétl z letiště Blackbush, začal mu hořet motor. Piloti se sice pokusili o návrat na základnu, přistát se jim ale nepodařilo a letadlo narazilo do země asi tři kilometry od letiště. Všech 24 lidí na palubě zahynulo včetně Edity Sedlákové Hermannové. Protože nefigurovala na oficiálním seznamu pasažérů, nebyla identifikována a pohřbena byla na civilním hřbitově na místo toho, aby spočinula vedle svého manžela na československém vojenském hřbitově. V roce 2017 byla Editě Sedlákové Hermannové udělena prezidentem republiky medaile za zásluhy in memoriam.
