Článek
Teplárna Špitálka
V roce 1924 přišel profesor brněnské techniky Vladimír List s odvážným nápadem. Navrhnul totiž postavit teplárnu kombinovanou s výrobou elektřiny. Idea to byla novátorská, na našem území nic podobného nikdy nikdo nezkusil, a stálo ho to proto hodně přesvědčování. Výpočty ale mluvily jasnou řečí, a i lidé na odpovědných místech brzy pochopili, že to dává velký ekonomický smysl.
Stavba byla zahájena v roce 1929 a v prosinci 1930 zahájila teplárna svůj provoz. Brno se tak stalo prvním městem v tehdejším Československu, kde takový kombinovaný provoz fungoval.Teplo i elektřina proudily do pivovaru Starobrno, do osmi textilních továren a také do jednoho velkého obytného domu.
V letech 1944-1945 byla teplárna poničena při bombardování a během těžkých bojů v ulicích Brna. Rychle byla ale opravena a v padesátých letech jí čekalo další rozšiřování, byť již v nových majetkových poměrech. Další dekády plnila Špitálka svoji roli důležitého zdroje tepla a elektrické energie pro Brno. Pak ale přišel rok 1975.
Osudný únor 1975
Teplárna tedy pracovala dobře, v sedmdesátých letech už byla ale přece jen zastaralá. Topilo se v ní totiž stále uhlím, které se rozemílalo na prach, který následně mířil do kotlů. Tento způsob byl již dříve kritizován a volalo se po kompletní plynofikaci.
K topení bylo používáno velmi nekvalitní uhlí dovážené z Polska, které bohužel obsahovalo i řadu těkavých látek. Ty se v průběhu zpracování uhlí uvolňovaly. Ve směsi se vzduchem potom vytvářely nebezpečnou výbušnou směs. Zařízení navíc netěsnila a prach i zmíněné těkavé látky unikaly ven, do prostoru hal.
Těžko říct, co bylo primární příčinou výbuchu, mohlo jít o jiskru z nějakého elektrického zařízení nebo třeba cigaretu, které byly tehdy i v provozech poměrně často přítomné. Ať tak či onak, došlo k výbuchu. Ten byl slyšet v celém širokém okolí. Hasiče nebylo třeba volat, ti výbuch dobře slyšeli a viděli sami.
Výbuch na místě zabil čtyři muže, dalších 24 potom těžce zranil. Z nich však celkem 14 zemřelo po převozu do nemocnice a účet nehody se tak zastavil až na osmnácti lidech (někdy se objevuje 12 lidí, kteří zemřeli v nemocnici, tedy šestnáct celkem). Výbuch samozřejmě způsobil i požár, který zachvátil plochu 5400 metrů čtverečních. Zásah hasičů byl nesmírně profesionální a zachránil řadu dalších lidí. Sedm hasičů bylo potom pozváno na Pražský hrad a obdrželo vyznamenání přímo od prezidenta Svobody.
Na rozdíl od mnoha jiných havárií a nehod v komunistickém Československu se za tuto trestalo. Ředitel teplárny dostal čtyři roky vězení, tři lidé z provozu po třech letech. Otázkou je, do jaké míry nesou vinu ti, kteří byli v hierarchii ještě výše, a kteří nevyslyšeli volání po přechodu na plyn. K tomu po havárii došlo okamžitě. Ani to ale neznamenalo, že se nehody nemohou stát. V roce 1978 zde došlo k další explozi, tentokrát plynového kotle. Zemřelo celkem osm lidí.
Zdroje informací:
