Článek
Kdo byl Karel Kramář
Karel Kramář patřil k nejvýraznějším českým politikům přelomu 19. a 20. století a svou osobností zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách české státnosti. Od mládí byl silně formován ideály českého národního obrození, které spojoval s hlubokým smyslem pro povinnost a morálku. Byl vystudovaný právník, vzdělaný na evropských univerzitách a vynikal brilantní řečnickou schopností. Byl znám svou zásadovostí a až pedantským smyslem pro pořádek, což mu v politice přinášelo uznání i konflikty.
V době Rakouska-Uherska vedl tzv. mladočeskou stranu, za první světové války byl představitelem domácího odboje a byl za to také zatčen a odsouzen k trestu smrti. Po smrti císaře Františka Josefa I. byl ale amnestován jeho nástupcem Karlem I., který se tím snažil obnovit důvěru mezi trůnem a Českými zeměmi. Po procesu si získal doma velkou oblibu a po vzniku Československa se stal jeho prvním premiérem.
Atentát!
Kramář trávil osudný den 9. ledna ve své pracovně na Pražském hradě. V té době měl totiž premiér kancelář hned vedle kanceláře prezidenta Masaryka. Zatímco probíhaly audience a jednání, do prostor Hradu po desáté hodině dopoledne vstoupil i Alois Šťastný, devatenáctiletý bývalý student obchodní akademie. Strážný se ho sice při příchodu dotázal na důvod návštěvy, avšak mladík odpověděl, že se ho to netýká, a že svou záležitost vyřídí přímo s předsedou vlády. V té době to stačilo… Šťastný poté zamířil do horního patra, kde setrval několik hodin.
Krátce po druhé hodině odpolední se už Karel Kramář chystal odejít z úřadu. Oblékal si kabát a konverzoval přitom s akademickým malířem Langerem. Právě ve chvíli, kdy se chystal vyrazit z kanceláře, ho poručík Schöder, jeho asistent, informoval o tom, že na chodbě čeká nějaký mladík, který si přeje mluvit s předsedou vlády. Ministerský předseda Kramář tedy vyšel na chodbu a zeptal se Šťastného, co si přeje.
Odpovědi se však nedočkal. Alois Šťastný vytáhl revolver a ze vzdálenosti jediného kroku na Kramáře vystřelil. Šťastný mířil na hrudník. Kulka se ale šťastně odrazila od peněženky, kterou měl premiér v náprsní kapse. Projektil pak prošel kabátem a Kramář zůstal nezraněn. Další náboj se ale v revolveru zasekl a další rána už nevyšla. V tu chvíli zasáhl poručík Schöder, veterán z italské fronty, a Šťastného zpacifikoval.
První dva českoslovenští premiéři, Karel Kramář a Vlastimil Tusar.
Vyšetřování a soud s atentátníky
Šťastný byl převezen k výslechu, kde ale působil klidně a dokonce se usmíval. Vyšetřovatelé ale zjistili, že nejednal sám. jeho komplicem byl Vladimír Gregor, šestnáctiletý student malostranské reálky. Gregor opatřil Šťastnému zbraň, kterou získal přes známého. Při zatýkání se Gregor pokusil zničit svůj zápisník, do nějž si zapsal, že spolu se Šťastným „odsuzují“ Karla Kramáře k smrti.
Z vyšetřování vyplynulo, že atentát měl být původně spáchán již 5. ledna 1919, kdy se na Hradě konala ministerská rada. Šťastný se od té doby na Hrad opakovaně vracel, jednou tvrdil, že je delegátem železničářů, jindy prý „jen přišel očíhnout ministry“. Dne 9. ledna se ale konečně rozhodl jednat.
Šťastný s Gregorem uvedli, že vše dělali z anarchistického přesvědčení a z odporu vůči vládě, kterou považovali za zkostnatělou a nedemokratickou. Chtěli prý také zabránit Kramářovi odcestovat na mírovou konferenci do Paříže.
Soud s útočníky vzbudil obrovskou pozornost. Alois Šťastný byl odsouzen na osm let vězení, Vladimír Gregor na čtyři. Oba byli však později propuštěni předčasně. Samotný Kramář se po útoku vrátil ještě téhož dne do práce a s nadhledem poznamenal, že by nečekal, že právě on bude první politik, na něhož se někdo v Československu pokusí vystřelit.
Atentát z 9. ledna 1919 se tak stal prvním útokem na představitele československé vlády a jen díky souhře náhod a tloušťce peněženky neskončil tragicky. Ten další z ledna 1923 už ale tak dobře nedopadl a atentátník zastřelil ministra financí Aloise Rašína.
Na konec ještě rozsudek soudu nad oběma atentátníky:
„Jménem republiky! Obžalovaný Alois Šťastný je vinen zločinem nedokonané vraždy úkladné a odsuzuje se do těžkého žaláře na osm roků, zostřeného každého čtvrt roku tvrdým lůžkem a v den činu postem a tmavou komůrkou, spolu je vyslovena ztráta volebního práva. Vladimír Gregor je vinen zločinem vzdálené spoluviny na nedokonané vraždě úkladné a odsuzuje se do těžkého žaláře na čtyři roky, zostřeného každého čtvrt roku tvrdým lůžkem a v den činu postem a tmavou komůrkou. V obšírném odůvodnění spočívá rozsudek nejen na zajištěných okolnostech, ale také zejména také na doznání obžalovaných. Uznává také dále, že jde o zločin potměšilý.“
