Článek
Tragické úterní odpoledne
Psalo se úterý 21. září roku 1965 a chvíli před 15. hodinou vezl vlak z Prahy ve směru na Kolín pravděpodobně většinou ty, kteří se z práce v Praze vraceli do svých domovů rozesetých v obcích podél železniční tratě. Když do vlaku nastupovali, netušili, že 13 z nich už se domů nikdy nepodívá.
Ve stanici Hloubětín, která dnes již neexistuje, se zastavil osobní elektrický vlak na trase Praha – Kolín. Cestující vystoupili, vlak zavřel dveře a začal se opět rozjíždět. V tu chvíli do něj ovšem zezadu narazil nákladní vlak a svojí ohromnou silou jej tlačil dalších 80 metrů. Náraz samozřejmě zdemoloval zadní část elektrické osobní soupravy i přední část nákladního vlaku.
Bilance srážky byla katastrofální. Třináct lidí bylo vyproštěno mrtvých (jedenáct cestujících z osobního vlaku a strojvedoucí s vlakvedoucím z nákladní soupravy). Dalších 27 cestujících bylo zraněno těžce a desítky dalších lehce. Tato bilance činí z událost pravděpodobně nejtragičtější železniční nehodu na území hlavního města.
Chyba lidského faktoru
Vyšetřování ukázalo, že chyba bez nejmenších pochyb padá na posádku nákladního vlaku. Paradoxem bylo, že trať, na které se nehoda udála, byla vybavena moderním zabezpečovacím systémem a pokud by strojvedoucí příslušné zařízení zapnul, k nehodě by nikdy nedošlo. Nákladní vlak totiž projel návěstidlo, které bylo v poloze „stůj“. Systém by nicméně vlak zastavil, pokud by byl ovšem zapnutý.
Otázkou ta zůstává, zda šlo o kombinaci dvou chyb, tedy nezapnutí zabezpečovacího zařízení a přehlédnutí návěstidla, anebo šlo spíš o důsledek jakéhosi „machrování“. Strojvedoucí totiž dost možná nezapnul zabezpečovací zařízení schválně s tím, že „to má v oku“ a osobní vlak už bude ve chvíli, kdy vjede do stanice, pryč. Vzhledem k tomu, že oba členové posádky nákladního vlaku při nehodě zahynuli, skutečnost už nám asi zůstane navždy skryta.
Určitý podíl viny byl nicméně připsán i výpravčímu ze stanice Praha-Libeň, který nákladní vlak pustil i přes návěstidlo v poloze „stůj“. Letos v září tak uplyne od této tragické nehody 60 let. Doufejme, že z vrcholu pomyslného žebříčku nejtragičtějších železničních nehod v Praze ji už nikdy žádná nevystřídá.
