Článek
Valerij Sergejevič Vilinskij
Jednou z postav, které významně zasáhly do průběhu únorového puče, byl člověk jménem Valerij Sergejevič Vilinskij. Historie jej zná také jako agenta V-101 a po roce 1948 se o něm mnozí komunisté vyjadřovali v tom smyslu, že „Vilinskij udělal únor“. Kdo to ale vlastně byl?
Valerij Sergejevič Vilinskij se narodil v roce 1901 v Oděse do ruské šlechtické rodiny. Když v roce 1917 proběhla v Rusku bolševická revoluce, rodina odešla do exilu a v roce 1923 se natrvalo usadila v Československu.
V Praze vystudoval Vilinskij práva a následně začal psát o zahraniční politice pro Lidové noviny a také do slavného časopisu Přítomnost Ferdinanda Peroutky. V něm se zaměřoval na církevní témata a propagoval např. opětovné sjednocení katolicismu a pravoslaví. Potom ale přišel rok 1938, Mnichov a následná okupace.
Ve službách totalit
Po březnu 1939 začal pracovat ve Státním úřadu statistickém, současně ale stále publikoval. Jeho texty byly ovšem kolaborantské a představovaly jasnou podporu nacistické ideologii a okupační správě. Podle některých zdrojů byl dokonce placeným informátorem gestapa.
Hned po válce začal pracovat pro Ministerstvo informací. Velmi brzo byl ale celkem logicky obviněn a měl být souzen jako všichni ostatní kolaboranti. Nikdy k tomu nedošlo a rychle byl zproštěn všech obvinění. Proč? Měl totiž podporu NKVD, která si to vyžádala.
Je celkem logické, co se přesně stalo. Vilinskij musel sovětské bezpečnostní službě podepsat spolupráci výměnou za beztrestnost. Později jej NKVD začala „sdílet“ i s StB, která však byla samozřejmě pod sovětským vlivem. Stal se agentem V-101.
Vilinského „hvězdná hodinka“ přišla v období února 1948. Díky svým kontaktům měl prakticky okamžitý přístup k výsledkům jednání demokratických stran. Informace samozřejmě předával dál a Klement Gottwald i ostatní členové komunistického vedení tak měli doslova v reálném čase přehled o tom, co protistrana chystá. Podle toho mohli s „chirurgickou přesností“ plánovat své vlastní aktivity a reakce.
Jenomže po únoru 1948 se pro Vilinského situace rapidně zhoršovala. Komunisté ho již nepotřebovali. Stával se stále méně významným, a nakonec byl přímo obviněn ze spolupráce se západními tajnými službami. V roce 1954 spáchal sebevraždu.
