Článek
Vařákovy paseky
V minulosti byste malou osadu nazývanou Vařákovy paseky mohli najít v oblasti Vizovických vrchů, mezi obcemi Valašská Polanka a městem Valašské Klobouky. Osadu obývali tzv. pasekáři, jak se v oblasti severní Moravy a Beskyd označovali drobní zemědělci. Roky byla pro tuto malou a soběstačnou osadu válka jen vzdálenou ozvěnou dění kdesi daleko, ve „velkém světě“. Jistě, byly zde povinné odvody z úrody, ale životy místních lidí plynuly z velké části vlastně stále stejně. To se ale mělo na konci války dramaticky změnit.
Partyzáni přicházejí
V dubnu 1945 byly Vizovické vrchy svědky čilé vojenské aktivity. Přes oblast ustupovala německá vojska a spolu s tím zde narůstala aktivita partyzánských skupin. Válka dorazila i sem. Dne 19. dubna 1945 byla Němci vypálena další pasekářská osada Ploština, ležící jen tři kilometry od Vařákových pasek. O pár dní později, konkrétně 23. dubna, bylo v další obci, v Prlové, pobyto na dvacet lidí. V té době ale už nějakou dobu pobývali na Vařákových pasekách partyzáni. Schylovalo se k tragédii.
Vraťme se ale ještě ke zmíněnému masakru v Prlové. Právě tam byly obyvateli Vařákových pasek odeslány některé malé děti, neboť se jejich rodiče právem obávali toho, že jejich pomoc partyzánským oddílům může přilákat Němce a odstartovat vraždění i u nich. Když se dozvěděli, že Němci vraždí v Prlové, jeden z obyvatel a otec dvou malých dcer, které právě tam poslal – Tomáš Vařák – se okamžitě rozběhl za nimi. Ještě na vlastním dvoře jej ale postihla náhlá srdeční příhoda a Tomáš Vařák zemřel. Šlo však jen o pouhý začátek toho, co obyvatele čekalo.
Partyzáni z 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky, kteří se na pasekách skrývali, byli z většiny Rusové, jejich členy ale byli i Češi a Slováci. V noci se u místních obyvatel skrývali, ve dne potom vyráželi do okolí na výpady proti Němcům. Stejně tak si ale nebrali servítky a když se jim zachtělo cigaret, přepadli bez uzardění trafikáře, na obyvatelích také vyžadovali prasata apod.
Pomník obětem zločinu na Vařákových pasekách
Tragédie na Vařákových pasekách
O tom, že na Vařákových pasekách se ukrývají partyzáni, se ale začalo mluvit stále častěji a situace začínala být velmi nebezpečná. Němci zde prováděli řadu prohlídek, místní muži byli nejednou vyslýcháni za použití brutálního násilí. Přesto ale nikdo nic neprozradil. Zlom ale nastal 27. dubna. Malá skupina německých vojáků dostala za úkol postavit poblíž Vařákových pasek pozorovatelnu a radiostanici pro řízení dělostřelecké palby. Partyzáni na tuto jednotku zaútočili a zničili dvě osobní auta, jedno nákladní auto, polní vysílačku a meteorologickou stanici, zabili také tři Němce.
K druhému útoku došlo 2. května. Malá německá jednotka si zřídila stanoviště v jednom z domů na Vařákových pasekách a partyzáni nejprve poslali děti, aby je informovali o situaci v domě. Ještě v době, kdy byly děti u domu ale začali stavení ostřelovat. Celá akce proběhla každopádně naprosto špatně. Ze čtyř Němců v domě se dvěma podařilo uprchnout a jeden partyzán zemřel palbou svého spolubojovníka. A co víc: Němci dostali možnost přivolat posily.
Mnozí obyvatelé správně vyhodnotili, že německá odveta na sebe nemusí nechat dlouho čekat. Obyvatelé proto odjeli do lesa, kde se chvíli skrývali. Nic se ale nedělo, a navíc začalo silně pršet a foukal nepříjemný vítr. Lidé se proto rozhodli pro návrat. Večer ale do osady dorazila protipartyzánská jednotka SS pojmenovaná Einheit Josef. Obyvatele shromáždila a 8 z deseti stavení podpálila. Obyvatele včetně žen a těch nejmenších dětí potom Němci donutili přesunout se pěšky (většina zajatců se nestačila ani obout) do Valašské Polanky, kde byli uvězněni.
Partyzáni, kteří u místních obyvatel měsíce žili, se při přesunu nijak nepokusili o jejich osvobození, byť podle mnohých pamětníků k tomu měli dostatek sil. Dne 3. května se za zajatce nabídla coby rukojmí dvojice sestávající z místního faráře Jana Absolona a německé kuchařky Aurélie Ludwigové. Po jednání s nimi bylo 11 rukojmí propuštěno, čtyři ale zůstali. Jednalo se o tři muže (Karla Vařáka, Jana Polčáka a Františka Žáka) a jednu ženu (Rozinu Šopovou). O den později, tedy 4. května byly zbývající rukojmí transportováni v rámci ústupu do obce Hošťálková, a právě tam dal německý velitel rozkaz k jejich popravě.
Všichni byli popraveni ranou do týlu. Muži byli vhozeni do narychlo vykopaného hrobu, Rozina Šopová byla po popravě pouze přikryta větvemi. Těla mrtvých byla posléze předána příbuzným a řádně pohřbena. Farář Absolon a kuchařka Ludwigová zachránili životy jedenácti lidí, čtyři další ale nacistickému běsnění neunikli.
Zdroje informací: https://www.fronta.cz/tragedie-varakovych-pasek
