Článek
Československo a světová hospodářská krize
Tzv. černé úterý spustilo do té doby bezprecedentní krizi, která se ze Spojených států rychle přelila i do dalších částí světa a od roku 1930 jí ve větší míře začala pociťovat také Evropa, Československo nevyjímaje. Jako první se do problémů začaly dostávat podniky lehkého průmyslu, velmi brzo ale došlo i na srdce tehdejší československé ekonomiky, tedy průmysl těžký. To sebou samozřejmě neslo sociální dopady na množství různých komunit. A horníci mezi ně patřili také.
Těžké časy nejen pro majitele dolů
Jak dobře víme z jedné z her Járy Cimrmana, být uhlobaronem je pěkné povolání. Ne však na začátku třicátých let dvacátého století (o pozdějších dekádách samozřejmě ani nemluvě, to je ale zase úplně jiný příběh). Hospodářská krize si začala vybírat svoji daň, zisky se řítily dolů a pro záchranu podnikání bylo třeba činit velmi nepopulární rozhodnutí.
Severočeská uhelná společnost a další subjekty v celé oblasti musely sáhnout nejprve na mzdy horníků a poté dokonce k plošnému propouštění. To však spustilo reakci, která se rozrostla až do největší evropské stávky za celou dobu hospodářské krize.
Davy demonstrantů si nakonec naplnění svých požadavků zajistily
Velká mostecká stávka
Ještě předtím, než se podíváme na stávku jako takovou, je potřeba si ujasnit jednu věc. Pozice horníka se ani vzdáleně nepodobala té, jakou známe z doby komunismu. Za socialismu byl horník protěžovaným povoláním, který si mohl užívat celou řadu výhod (to samozřejmě nikterak nepopírá, že šlo o stále o velmi náročné a tvrdé povolání). V dobách první republiky to bylo ale spíše naopak. Horníci byli špatně placeni, žili v nuzných podmínkách, často šlo o lidi negramotné, holdující alkoholu a obecně žijící na okraji společnosti, byť sami tvořili kompaktní a hrdé komunity spojené drsnou prací. Průměrná doba dožití byla u horníků dokonce v průměru o 17 let kratší než u zbytku společnosti.
Od 17. března 1932 začalo hromadné propouštění, které se dotklo celkem 700 horníků. To bylo mimo jiné velmi špatně načasováno, neboť přišlo jen dva dny poté, co při důlním neštěstí zahynulo osm horníků. Emoce byly proto zjitřené a do toho přišlo takto dramatické propouštění. Od 23. března proto začaly do stávky vstupovat pracovníci jednotlivých dolů. Ty začaly postupně podporovat i jejich kolegové a stávka se začala šířit.
Požadavkem stávkových výborů bylo zrušit výpovědi a také slib, že do konce roku 1932 se znovu propouštět nebude. Majitelé dolů ale zatím zůstávali neoblomní a vláda se nikterak neangažovala. Kdo ale velmi rychle pochopil potenciál rozrůstající se stávky, byli zástupci KSČ a sudetoněmecké DNSAP. Oba extremistické tábory začaly okamžitě v oblasti agitovat a snažily si stávku přivlastnit a současně ji také ještě více rozdmýchávat. Na Mostecko se dočasně přesunul třeba Klement Gottwald.
Vláda si pomalu začala uvědomovat hrozící problém, místní četnické posádky byly posíleny a do oblasti byla dokonce vyslána armáda. Dne 27. března byl zvolen Ústřední stávkový výbor a na řízení stávky se podíleli i zmíněný Klement Gottwald nebo Antonín Zápotocký. Poslední březnový den sice zástupci majitelů výpovědi stáhli, stávka ale pokračovala s tím, že stávkující požadovali další záruky. V tu dobu si již horníci začínali vydobývat sympatie veřejnosti a v jejich prospěch se vyjádřila např. Obec legionářská nebo osobnosti jako Voskovec s Werichem či Karel Čapek. K solidárním stávkám se připojovali i horníci na Ostravsku nebo na Kladensku. Vše vyvrcholilo 13. dubna generální stávkou, bohužel ale také střety demonstrantů (těch bylo v Mostě až 40 tisíc) s bezpečnostními složkami. Při střelbě zemřeli dva demonstrující a mnoho lidí na obou stranách bylo zraněno.
Pohřební průvod pro oběti střetů s četnictvem a vojskem
V den, kdy se konal pohřeb zastřelených byla podepsána dohoda, která zajišťovala horníkům to, že se do konce roku 1932 nebude propouštět. Mostecká stávka tak byla nejen největší v Evropě, byla také jedinou, při níž stávkující skutečně dosáhli naplnění svých požadavků. Bohužel, velká mostecká stávka byla také po roce 1948 doslova překroucena komunistickým režimem, který z ní udělal komunistické vítězství.
Zdroje informací:
