Článek
Požár v roce 1618
Na jaře 1618 už se na Čechami i celou Evropou pomalu stahovala mračna válečných útrap, která měla celý kontinent pohltit na další tři desetiletí. V dubnu zmíněného roku si něco takového ale uměl představit jen málokdo. I život v Třeboni ubíhal svým obvyklým tempem a všichni obyvatelé se již připravovali na Velikonoce. Velký pátek ten rok připadl na 13. dubna. Měl ale dopadnout úplně jinak, než všichni čekali…
Bylo kolem poledne, když městem začal znít poplach. Vzplanul totiž dům, který dnes nese číslo 44. Tenkrát nesl jméno „U Trubačů“ v místě, kde se stýká dnešní ulice Rožmberská se Žižkovým náměstím. Oheň sice dokázal přeskočit na vedlejší dům, ale nebezpečí bylo zažehnáno stržením krovu. Avšak bohužel jen dočasně…
Oheň zjevně dokázal přeskočit i na další domy. Netrvalo dlouho a plameny se objevily nad domem č.p. 5, který je již jednou stranou otočený na hlavní třeboňské náměstí. Tentokrát už se oheň izolovat nepodařilo. Rychlostí blesku přeskakoval z jednoho domu na druhý a na konci jeho běsnění mu padlo za oběť 83 domů včetně radnice, části kláštera, pivovar apod.
Z obytné zástavby zůstalo netknutých pouhých šest domů a k tomu městská šatlava i dvě brány: Svinenská a Budějovická. Je proto s podivem, že si požár vyžádal jen jednu oběť. Tou se stala místní pekařka, která riskovala a snažila se zachránit svůj majetek z truhly v hořícím domě, kde uhořela.
Věž staré radnice. I tu v roce 1618 oheň zle poničil. foto: autor
Dlouhá obnova města
Když se v druhé polovině roku objevily na obloze tři slavné komety roku 1618, jen těžko můžeme obyvatelům Třeboně (či spíše jejího spáleniště) vyčítat, že snadno uvěřilo v to, že se jedná o zlé znamení a bude ještě hůř. Koneckonců hůře bylo, a výrazně. Na začátku 17. století fungoval „systém“ tak, že město postižené přírodní nebo jinou katastrofou žádalo o pomoc okolní města, církev i místní vrchnost.
Požáry měst nebyly v této době nic výjimečného a žádost o pomoc byla většinou vyslyšena, neboť si každý uvědomoval, že zanedlouho bude možná pomoc potřebovat on sám. V případě Třeboně byla významným zdrojem peněz na obnovu půjčka Petra ze Švamberka, ale peníze přicházely i odjinud. Prostředky poskytla třeba Praha, Most, České Budějovice i další města. Často byly v žádostech o pomoc připomínány i dluhy, které by se nyní hodilo splatit apod.
I tak se ale peněz nedostávalo a situace lidí byla velmi těžká. Platilo to i proto, že poslední zima byla mimořádně krutá, a to až do té míry, že uhynulo ohromné množství ryb. Prostředky byly pouze na opravu toho nejnutnějšího. A aby toho nebylo málo, v Praze proběhla defenestrace, čímž začalo české stavovské povstání.
Třeboň musela najednou i ty skromné prostředky, které měla k dispozici, investovat do oprav hradeb a obranného systému, především pak do požárem poškozené Hradecké brány. V následujících letech však přes Třeboň procházela různá vojska, která vyčerpávala zásoby, a navíc byli místní obyvatelé nuceni vojáky ubytovávat ve svých příbytcích. Protože většina lidí o domy přišla, bydlení měli zřízené ve sklepích, do nichž ještě museli přijmout vojáky a také je živit.
V průběhu třicetileté války tak Třeboň mnoho lidí opustilo a město živořilo, v době největší krize mělo město jen nějakých 50 domů. Třeboň ale naštěstí útrapy přežila a mohla se opět začít rozvíjet do podoby, kterou známe dnes.
Zdroje informací: https://theses.cz/id/t9abvs/T_ebo__Pasov_t_a_stavovsk_povstn.pdf
