Článek
Co je dálník?
Začneme tím, že nejprve definujeme to, co to vlastně onen dálník byl a je. Jeho konstruktér Jan Anderle si v roce 1938 uvědomoval, že klasické automobily jsou těžké, neohrabané a energeticky neefektivní, zatímco motocykly sice nabízejí rychlost a lehkost, ale postrádají jakýkoliv komfort a bezpečnost. Rozhodl se proto tyto dva světy spojit.
Výsledkem byl koncept jednostopého uzavřeného vozidla, pro které sám vymyslel název „dálník“. Šlo o stroj určený pro rychlé a pohodlné překonávání dlouhých vzdáleností po dálnicích, které se v té době v Evropě začínaly plánovat a stavět.
Jinými slovy, dálník je jakási kombinace motocyklu a auta. Vozidla tohoto typu dnes na silnicích občas vídáme, jen málokdo si ale uvědomuje, že mají svůj původ právě u nás, konkrétně v prvorepublikovém Československu.
Kdo byl Jan Anderle?
Jan Anderle se narodil v roce 1900 a koncem první světové války se jej dotklo odvedení do první světové války. Bojoval v rakousko-uherské uniformě na Piavě. Po válce, v roce 1921, začal sloužit v armádě nové republiky a v této době si také udělal pilotní kurz. Právě létání se potom věnoval i profesionálně jako zkušební pilot firem Letov a Baťa. Reprezentoval také Československo na mnoha mezinárodních leteckých závodech.
Jan Anderle měl ale ještě jeden koníček. Navrhoval totiž jednostopá vozidla. Tak vnikl i dálník. Stroj z roku 1938 byl odpovědí na otázku, jak se pohybovat co nejrychleji s minimálními náklady. Zatímco tehdejší Tatry sice také sázely na aerodynamiku, dálník šel mnohem dál. Tím, že eliminoval dvě kola a širokou čelní plochu, snížil odpor vzduchu na minimum.
V zatáčkách se stroj nakláněl jako motocykl, což řidiči poskytovalo dynamický pocit z jízdy, ale zároveň seděl v suchu a pohodlí čalouněného sedadla. Anderle věřil, že dálník je ideálním dopravním prostředkem pro „moderního člověka“: je úsporný, nezabírá místo a je dostatečně rychlý.
Dálník ale přišel v roce 1938 a další vývoj znemožnila druhá světová válka. Jan Anderle sice v práci pokračoval i po roce 1945, ale politická situace mu nepřála. Nejprve emigroval do Anglie, ale poté se vrátil, což se ukázalo jako velká chyba. Andelre byl zatčen a odsouzen k trestu smrti (zatčen byl i za války gestapem). Nakonec skončil v uranových dolech a v roce 1957 byl podmínečně propuštěn.
Jan Anderle ve vývoji dálníku stále pokračoval, byť víceméně soukromě bez podpory státu. V roce 1967 potom emigroval do Německa. I tam ve vývoji dálníku pokračoval, a to až do roku 1982, kdy zemřel.
A dálník? Ten si své místo pod sluncem nakonec našel. Nejedná se o masově vyráběný dopravní prostředek, ale i tak své příznivce a také výrobce má. Jan Anderle by z toho měl určitě radost.
Zdroje informací: https://archiv.hn.cz/c1-14470310-kockopes-jmenem-dalnik
