Článek
Václav Bozděch a záchrana štěněte
Příslušník československého letectva Václav Bozděch patřil k těm, kteří se odmítli smířit s okupací své země a po vyhlášení protektorátu odešel do zahraničí. Přes Polsko se dostal do Francie, kde se zapojil do bojů jako palubní střelec. Dne 12. února 1940 letěl ve dvoumístném stroji pilotovaném Pierrem Duvalem na průzkumnou misi.
Letadlo bylo ale zasaženo palbou ze země a sestřeleno. Oba letci se dostali z letadla ven a ocitli se ve vesnici Beinheim, která se nacházela přímo na frontové linii. Následně se schovali na statku, o němž si mysleli, že je opuštěný. Nebyla to ale tak úplně pravda, našli tam totiž vyděšené štěně alsaského ovčáka. Původně jej chtěli na statku nechat a ukrýt se před Němci, jenomže štěně zavřené ve stodole kňučelo tak hlasitě, že se rozhodli jej zabít, aby je nemohlo prozradit. Jenže právě to Václav Bozděch nebyl schopen udělat a namísto toho si strčil štěně pod kabát.
Pod kabátem a v jiných skrýších zůstalo štěně ještě dlouho, Václav Bozděch byl totiž evakuován do Anglie, a to by se psem oficiálně nešlo. Bozděch byl ale schopen propašovat Antise (takhle totiž psa pojmenoval) až do Anglie.
Cesta ale nebyla vůbec snadná, právě naopak. Loď, na které cestovali, byla torpédována, potopila se a Bozděch i s Antisem putovali na italskou loď do zajetí. Tu ale následně torpédovali Angličané a oba se mohli opět vydat do Anglie.
Válečník Antis
V říjnu 1940 se Antis (zkráceně Ant) vyznamenal poprvé, když v Liverpoolu zachránil po bombardování pět zasypaných lidí. Při německém útoku na letiště byl potom zasypán sám Antis, ale i tentokrát při něm stálo štěstí a přežil.
V roce 1941 sloužil Václav Bozděch u 311. československé bombardovací perutě. Jeho místo bylo v zadní střelecké věži bombardéru Wellington. Od doby, co byl Václav Bozděch při letu zraněn, začal Antis létat s ním. Nejprve se tak dělo tajně, bez vědomí velitele perutě. Netrvalo ale dlouho a vše se provalilo. Reakce velitele Josefa Ocelky byla však smířlivá: Antis létat může!
Takhle nějak zachraňoval Antis lidi zasypané po německém náletu na Liverpool.
Společně absolvovali Václav Bozděch a Antis na 30 bojových misí. A mnohdy při nich šlo opravdu o život. I Antis byl několikrát zraněn, stejně jako museli s letadlem absolvovat nouzové přistání. Po válce se Václav Bozděch vrátil do Československa a Antise vzal samozřejmě sebou.
Přišel ale únor 1948 a Václav Bozděch byl jako západní letec znovu v ohrožení a opět musel opustit svoji zemi. Bylo mu jasné, že pokud neuteče, skončí jako mnoho jeho spolubojovníků ve vězení. Tentokrát ale neutíkal sám, doma se totiž oženil a s manželkou se jim narodily děti. Do americké zóny v Německu se musela rodina dostat přes les. A kdo je bezpečně provedl okolo všech pastí, zábran a hlídek? Samozřejmě Antis.
Václav Bozděch se dostal i s rodinou znovu do Anglie a opět vstoupil do RAF. V roce 1949 tam byla Antisovi udělena válečná medaile Marie Dickinové pro zvířecí válečné hrdiny. Byl prvním psem, který nepocházel z Velké Británie a tuto medaili obdržel.
Když Antis v létě 1953 ve věku 13 let zemřel, Václav Bozděch odmítl pořídit si jakéhokoliv dalšího psa. Antis byl prostě jen jeden. A i když byl původem Francouz, mezi československými hrdiny druhé světové války má své pevné místo. Ne náhodou o něm napsala Iveta Irvingová knížku a skupina Taxmeni nazpívala písničku.
