Článek
Co byl proces se „Zelenou internacionálou“?
Procesy se „spikleneckým centrem“ či „záškodnickým spiknutím proti republice“, při nichž byli popraveni mimo jiné Rudolf Slánský či Milada Horáková, jsou veřejnosti poměrně dobře známé. Jiné monstrprocesy však zůstávají v jejich pozadí, byť si samozřejmě zaslouží stejnou pozornost. Jedním z nich je ten, pro který se vžilo označení „proces se Zelenou internacionálou“. O co šlo?
Zatímco proces s Miladou Horákovou mířil na skutečné či domnělé nepřátele komunistického režimu spíše z levicových kruhů, a proces s Rudolfem Slánským dokonce zasahoval přímo do nejvyšších struktur Komunistické strany, proces se Zelenou internacionálou byl zaměřen na skupiny stojící na politické ose spíše vpravo. Jednalo se o skupinu agrárníků a konzervativních katolických básníků, kteří byli souzeni v rámci několika samostatných procesů.
Není bez zajímavosti, že šlo o osoby, které o možnost výrazněji promlouvat do politického či společenského života již dávno přišli. Přesto se stali znovu terčem komunistické zvůle. Hned na začátku je třeba si uvědomit, že skupina (či lépe řečeno skupiny), proti kterým byl proces veden nebyly jednolité, ale šlo naopak o názorově poměrně rozmanitou skupinu lidí. Pokusy o stručný popis procesu jsou tak poměrně komplikované.
Co byla Zelená internacionála?
Názvem Zelená internacionála byla označována mezinárodní organizace sdružující politické strany agrárního zaměření. Organizace vznikla v roce 1921 v Praze a významnou roli při jejím vzniku hrál předseda Republikánská strany československého venkova (později Republikánské strana zemědělského a malorolnického lidu) Alois Švehla. V první fázi šlo o organizaci fungující výhradně ve slovanském prostoru, kde ale ve třicátých letech rychle ztrácela vliv. Po druhé světové válce byla organizace obnovena ve Spojených státech členy Republikánské strany v exilu a přejmenována na Mezinárodní selskou unii.
V Československu byla existence této organizace využita Komunistickou stranou tak, že byla označena jako organizace sloužící nepřátelům socialistického zřízení pro jejich činnost proti Československu. Realita byla taková, že v Československu byla Mezinárodní selská unie bez jakéhokoliv reálného vlivu.
Konstrukce procesu
Z kontaktů se Zelenou internacionálou bylo obviněno několik skupin. Jednalo se jak o agrárníky a rolníky, stejně jako o katolickou inteligenci, především pak její literáty. StB vytvořila celou složitou strukturu, ve které měly tyto skupiny fungovat a navzájem se podporovat. Šlo přitom o dobře známý postup, kdy byli jednotliví obžalovaní nucení k přiznání kontaktů s dalšími. Metody byly standardní, tedy kombinace fyzického násilí a psychického teroru, několikadenní odpírání spánku apod. Státní bezpečnost tak doplňovala svoji smyšlenou strukturu o další jména, často se přitom jednalo o osoby, které s původně obviněnými neměly společného víc, než několik letmých setkání.
Josef Kepka označovaný StB jako hlava jedné ze skupin
Ze jmen zařazených do procesu jmenujme např. středoškolského učitele Josefa Kepku, spisovatele a vysokoškolského pedagoga Josefa Kostohryza, básníka Jana Zahradníčka (ten byl ve skutečnosti prakticky dokonale apolitický), prvorepublikového politika Vlastimila Klímu nebo dramatika Václava Renče. Řada z nich (typicky Zahradníček nebo Kostohryz) byla přitom z pozice konzervativních katolíků velmi kritická i k Masarykovské první republice. A takový Václav Renč označoval před válkou Karla Čapka jako národního nepřítele.
Mezi obviněnými byla tedy pestrá směsice lidí, od konzervativních katolíků po masarykovce. Jediné, co měli společné byl odpor ke komunistické totalitě, byť ten v některých případech ani veřejně nikterak neventilovali.
Rozsudky
V celkem pěti centrech (Praha, Brno, Ústí na Labem, Olomouc a Jihlava) probíhaly procesy s různými domnělými skupinami a odsouzeny v nich byly desítky lidí. Tresty se pohybovaly od smrti oběšením (Josef Kepka) přes mnohaleté žaláře, které často vedly k podlomenému zdraví, které vedlo k předčasným úmrtím (Jan Zahradníček), až po peněžité tresty a propadnutí majetku. U literátů a básníků bylo samozřejmostí vyřazení všech jejich děl a zákaz vydávání.
Tzv. Proces se Zelenou internacionálou je příkladem méně známého politického procesu, který však patřil co do rozsahu a významu do stejné kategorie jako procesy výrazně známější.
