Článek
Horší než všechny horory dohromady
Kroniky Nového Hrádku a obce Dlouhá, které bychom na mapě našli nedaleko Nového města nad Metují, popisují události z roku 1901. Vše začalo v krejčovské dílně švadleny Anny Tajchmanové z obce Lípí. Byla sobota 21. září odpoledne a ona vyslala svojí pomocnici, patnáctiletou Marii Suchánkovou, která u ní byla v učení, k zákaznici s vyhotovenou sukní.
Marie měla v plánu sukni odevzdat a poté vyrazit domů za matkou. Marie byla totiž nemanželskou dcerou jisté Amalie Ježkové. Sukni ještě odevzdala, domů ale nikdy nedorazila. Matka se samozřejmě vyděsila a spolu s lidmi z obce začala Marii hledat. Pátrání však bylo marné, až do pondělí.
Hajný totiž v hustém houští objevil plácek, na němž se mu odkryl obraz jako z toho nejhoršího hororu. Ve vyhaslém ohništi byly ohořelé kosti a srdce vyrvané z těla leželo opodál (podle některých kronik bylo dokonce přibité na strom). Největší část těla, ohořelý trup, byl nalezen nedaleko v řece. Podle zbytků oblečení potom svoji dceru matka identifikovala.
Pátrání po vrahovi
Na místo činu dorazilo četnictvo a začalo pátrání. Nedaleko byl nalezen i jakýsi kutloch, ve kterém někdo zjevně přespával, a vražedná zbraň, resp. zbraně. Šlo o zakrvácený kámen a hůl pobitou hřebíky. Okolnosti případu byly natolik brutální, že vyvolaly obrovské pobouření veřejnosti. Pátrání proto dostalo naprostou prioritu.
Prvním podezřelým byl místní tulák, navíc duševně chorý. Ten totiž beze stopy zmizel. Jeho tělo bylo ovšem zanedlouho nalezeno v řece, kde se utopil, a zjevně se tak stalo ještě před vraždou. Poté přišla řada na kontrolu všech, byť jen trochu podezřelých osob. Šlo o tuláky, zlodějíčky apod. Nikdo z nich ale nebyl tím, po kom četníci pátrali.
Až v listopadu se na četníky usmálo štěstí. Za drobnou krádež totiž zatkli jakéhosi Mumráka, pochybnou existenci, kterou dobře znali. A ten jim výměnou za beztrestnost v tomto banálním případu prozradil, že v okolí se potuluje jakýsi Jan Jaroš. Šlo o další známou firmu, kterou právě na konci léta propustili z vězení.
Mumrák četníkům prozradil, kde se Jaroš nachází a četníci si proto mohli do této rozbořené a opuštěné chalupy dojít. Po menší potyčce byl Jaroš zatčen. Jak to ale bylo s dokazováním?
Proti Jarošovi mluvilo několik věcí. V první řadě u něj byly nalezeny látky stejné barvy jako Mariina sukně. Další důkazem byla svědectví několik lidí, kteří jej v daný den v okolí viděli. A v neposlední řadě vypověděla jistá Františka Hamerská, která s ním udržovala vztah, že v den vraždy jí přinesl koláče, přesně takové, které měla Marie Suchánková v košíku…
Pod tíhou těchto důkazů se Jaroš přiznal a bylo hotovo. Motiv však Jaroš příliš neosvětlil. Prostě Marii potkal, chtěl ji pohladit, ona se bránila, on ji strčil a „náhodou“ spadla na kámen a zabila se. Zřejmě chtěl prostě Marii znásilnit a u toho jí ve vzteku z toho, že se bránila, zabil. A zohavení těla? Kdo ví…
Jan Jaroš každopádně dostal trest smrti provazem, který byl vykonán 20. srpna 1902. Tento zločin otřásl regionem natolik, že na jeho motivy vznikla dokonce kramářská píseň. A na vraždu se vzpomíná ještě dnes, více než 120 let poté, co k ní došlo.
Zdroje informací:
