Článek
Starověk
Vnímání menstruace ve starověku bylo velmi pestré a proměnlivé. Menstruace byla v závislosti na kulturních a náboženských kontextech vnímána jako nečistota i jako posvátnost. Ve starověkém Řecku a později i v Římě byla menstruaci přisuzována velká moc. Autor Plinius v knize Historia Naturalis například popisuje, že „menstruující žena, která odkryje své tělo, může zaplašit krupobití, vichřici a blesk. Pokud se svlékne do naha a prochází se po poli, z kukuřičných klasů padají housenky, červi a brouci“.
Již zde se projevuje první velká potíž při studiu vnímání menstruace v různých historických obdobích. Po většině kultur a civilizací nám zůstaly spisy všeho druhu, které měly jednu společnou věc: až na výjimky je psali muži. Ve vlastní schopnost zahánět krupobití menstruací pravděpodobně příliš žen nevěřilo. Pokud ženy nějaké spisy psaly, pak se (minimálně v Řecku a v Římě), klonily k tomu, že menstruační krev má léčivé účinky.
Záchyt krve řešily ženy různě, starověké verze vložek a tampónů zahrnovaly použití mechu, sena, trávy, bavlny, anebo třeba smotaných kusů papyru, ty stejným způsobem jako dnešní tampóny používaly staré Egypťanky. Nástup křesťanství vnímání menstruace zásadním způsobem změnil.
Středověk
Ve středověku totiž definovala evropský pohled na menstruaci církev a její představa o tom, že se jedná o boží trest pro ženské pokolení za Evin prvotní hřích. Menstruující ženy tak byly opovrhovány a ony samy dělaly všechno proto, aby na nich nebyla menstruace patrná. V době, kdy byla hygiena považována za hříšnou a neexistovalo spodní prádlo, to ale nebylo vůbec jednoduché. Ženy proto nosily nejrůznější formy improvizovaných vložek, opět z rozličných materiálů. Případně nechávaly krev vytékat volně do sukní.
Na opasku měly potom často připevněný váček s aromatickým kořením. To mělo přehlušit pach menstruační krve. Právě ze středověku pochází mimo jiné recept na zahnání bolestí souvisejících s menstruací. Podle něj bylo třeba položit si na podbřišek váček s popelem spálené ropuchy.
Pověr byla ale celá řada. Pohlavní styk v období menstruace měl např. mužovi zničit jeho chloubu. Dítě vzešlé ze styku muže a menstruující ženy mělo být zase obludou. Našli se ale i tací, kteří viděli v menstruační krvi všelék a zázračný materiál. Je na místě říct, že ženy v minulosti prožívaly za život méně cyklů než ženy dnešní. Důvodem je to, že byly podstatnou část dospělého života těhotné. Kromě toho se přidávala špatná strava, nemoci i těžká fyzická práce. Ve středověku se ženskému tělu menstruovat vlastně moc nechtělo, perioda proto přicházela spíše nepravidelně.
Novověk
Čím blížeji k současnosti, tím více možností ženy měly a narůstala snaha jim jejich úděl ulehčit. Teprve v 19. století byla vysvětlena podstata menstruace a byla prokázána existence ženské pohlavní buňky. Předtím se menstruace s rozmnožováním vlastně vůbec nespojovala.
Specifická byla situace v obdobích, kdy již sice menstruace nebyla zatížena stigmatem jako ve středověku, ale menstruační pomůcky prostě nebyly dostupné. Týkalo se to nejen válečného období, ale často i doby centrálně plánovaného hospodářství za komunismu. Opět potom přicházely na řadu improvizované způsoby řešení, tentokrát třeba v podobě vaty.
Dnes již naštěstí není problém se sháněním menstruačních pomůcek, ani s tabuizací tématu. Byť v tomto ohledu ještě situace zcela dokonalá není.
Zdroje informací:
