Článek
Situace v květnu 1938
V sobotu 12. března 1938 obsadila německá vojska Rakousko v rámci tzv. anšlusu. Tento krok byl pro Československou vládu, armádu i civilní obyvatelstvo velkou ranou. Jen málokdo věřil, že u toho se Adolf Hitler zastaví. Ruku v ruce s tím šlo stále troufalejší chování části sudetoněmeckého obyvatelstva. Vláda musela opatrně našlapovat mezi potřebou ochrany vlastního obyvatelstva a svojí image v zahraničí. Německu se totiž dařilo vykreslit německou menšinu jako silně utiskovanou a diskriminovanou.
Napětí se zvyšovalo a není divu, že se stát začal připravovat na nejhorší. Československé ale i zahraniční zpravodajské služby dodávaly vládě a armádě informace, které se pod dojmem aktuálních událostí interpretovaly logicky v nejtemnějších možných barvách. Šlo především o předpoklad, že pohraničí bude obsazeno polovojenskými jednotkami, ale mluvilo se i o přesunech německých vojsk k československým hranicím.
Tyto zprávy získalo 2. zpravodajského oddělení Hlavního štábu Československé armády od Willy Langeho, bývalého starosty Lipska, který po nástupu nacistů emigroval do Československa a žil zde v Karlových Varech. Díky síti svých kontaktů však měl možnost shromažďovat u sebe zpravodajsky cenné informace.
Nutno podotknout, že informace byly víceméně správné. Cílem velkých přesunů ale zatím ještě nebyla koncentrace sil v nástupních prostorech před invazí do Československa, nýbrž transfery do výcvikových oblastí. K podobnému závěru došly i armádní špičky a vládě oznámily, že bezprostřední útok nehrozí. Vláda přesto musela počítat i s nepravděpodobnými variantami, a navíc musela nějak reagovat v symbolické rovině. Koneckonců, sama armáda požadovala mobilizaci pěti ročníků záloh.
Po květnové mobilizaci následovala ta zářijová.
Květnová mobilizace
Vláda Milana Hodži nakonec zvolila hodně opatrnou variantu a povolala jeden ročník tzv. I. zálohy. Stalo se tak 20. května kolem 22. hodiny večer. Z čistě formálního hlediska se jednalo o „mimořádné opatření ministra obrany“ a nikoliv plnohodnotnou mobilizaci, to je ale jen formální detail. Povoláno bylo na 180 000 mužů, čímž se početní stavy armády zvýšily na cca 375 000 mužů (k postupnému navyšování docházelo však již od jara). Současně byl vyhlášen speciální režim ostrahy hranic. Mimochodem, krycí název pro květnovou mobilizaci byl „Zborov-25“.
Je třeba říct, že květnová mobilizace (ostatně stejně jako ta zářijová) proběhla velmi spořádaně a efektivně. Do 24 hodiny byla státní hranice zcela obsazena k tomu určenými jednotkami. Květnová měla několik přímých i nepřímých dopadů. V první řadě jednoznačně posílila morálku obyvatelstva a samotné armády. Současně načas utlumila aktivity sudetoněmeckých extremistů. Dalo by se říct, že úspěšná mobilizace zvrátila dosavadní „depresivní náladu“ z jara 1938 a naplnila československý lid odhodláním. To bylo podpořeno i varováním, které vůči Německu vyslaly Francie a Velká Británie.
Ostraha hranic byla odvolána v červnu 1938. Jak ale víme, neznamenalo to konec. To nejhorší na Československo teprve čekalo. Je také otázkou, nakolik odhalila květnová mobilizace nepříteli mobilizační plány Československé armády.
Z dnešního pohledu je nejcennější pohled na to, jak byli naši předci připraveni a ochotni bránit svoji zem. V tom tkví nejdůležitější odkaz května a září 1938.
