Článek
Ordneři útočí
Lidové označení ordneři patřilo tzv. Sudetoněmeckému sboru dobrovolníků, tedy Freikorpsu. Šlo o polovojenskou organizaci s jediným úkolem: destabilizovat situaci v československém pohraničí. K tomu měly sloužit útoky na četnické stanice, státní úřady apod. Do tohoto ranku spadalo i napadení celnice v Hnanicích na Znojemsku 22. září 1938.
Je třeba si uvědomit, že období, o kterém bude řeč, tedy 20.-22.září 1938, spadá před mobilizaci. Pohraničí tedy ještě nebylo obsazeno československou armádou. Tíha konfliktů s ordnery tak proto ležela především na četnictvu, Finanční stráži a na jednotkách Stráže obrany státu (SOS).
Útok na celní budovu v Hnanicích
Dne 20. září 1938 nad ránem došlo k prvnímu útoku na dva finance, Františka Hlínu a Rudolfa Kosmáka. Vypáleno bylo několik ran, nedošlo ale k žádnému zranění. Stanice se nicméně začala připravovat na další útoky. Současně je třeba říct, že Češi střelbu neopětovali. Dodržovali rozkaz snažit se za každou cenu zabránit ozbrojenému konfliktu.
Posádku celnice tvořilo celkem 18 lidí. Šlo o inspektora Jana Chrástka, tuctu příslušníků Finanční stráže a pěti příslušníků Stráže obrany státu. Ti všichni začali vylepšovat obranu stanice: dva zákopy, pytle s pískem, železné a dřevěné desky v oknech…
Kromě krátkých a dlouhých zbraní měla posádka celnice k dispozici i lehký kulomet a bednu granátů. S kulometem byl ale problém. Jeden z příslušníků, konkrétně vojín Ptačovský, z něj totiž vyjmul úderník a zběhnul na rakouskou stranu k nepříteli.
Jeden z pomníků připomínajících hrdinství obránců československých hranic v roce 1938, v tomto případě z České Lípy
K dalšímu útoku došlo 22. září, opět velmi brzo ráno. Hlídka si všimla postav blížících se k zákopům před celnicí a zanedlouho se ozvala střelba. Tentokrát už ale osazenstvo celnice střelbu opětovalo. Velitel se snažil obstarat posily, ty však nepřicházely. Po tři hodiny trvajícím boji bylo celé družstvo nuceno budovu opustit, naštěstí beze ztrát.
Poté do oblasti dorazily posily z 24. pěšího pluku ze Znojma pod velením poručíka Otmara Chlupa. Při obhlídce terénu pro případný protiútok, kterým chtěl ordnery vyhnat a znovudobýt celnici, jej však zabila německá kulka. K útoku i proto již nedošlo, naopak se ordneři odvážili i k útokům na další budovy k Hnanicích.
Netrvalo bohužel dlouho a celá oblast musela být po mnichovské dohodě postoupena německé armádě. Příběhů podobných tomuto se v pohraničí děla celá řada. Jejich protagonisté, kteří se jako jedni z prvních postavili německým ozbrojencům, jsou dnes často neprávem zapomenutí.
