Článek
Velký národní dluh
Bez nadsázky by se dalo říct, že česká společnost má vůči Václavu Sedláčkovi obrovský a dosud nesplacený dluh. Jeho oběť byla úplně stejná jako ta Opletalova, a proto by měl být stejnou měrou připomínán. Předtím, než si tohoto zapomenutého hrdinu představíme podrobněji, zopakujeme si, co se v Praze vlastně osudného dne stalo.
Psal se 28. říjen 1939, první výročí vzniku Československa pod německou okupací. Německé úřady se tohoto dne právem bály a také se na něj připravily. To ale Čechy nezastrašilo a do pražských ulic vyšli již ráno v obrovských počtech. Zněla hymna i jména T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Protektorátní státní sekretář K. H. Frank je vzteky bez sebe a pomalu ale jistě to začínalo platit i u německých vojáků, příslušníků gestapa či jednotek SS a SA.
Německá policie se rozhodla zasáhnout a vytlačila demonstranty do prostoru Žitné ulice, jenomže z druhé strany se blíží další dav, který je policií hnán z druhého směru. Už není kam ustupovat a na to německá policie pravděpodobně čekala. Policisté začali do davu střílet a k zemi padli dva lidi. Prvním zraněným byl Jan Opletal, který zemřel 11. listopadu a druhým právě Václav Sedláček. Dvaadvacetiletý pekařský tovaryš byl mrtev prakticky hned (podle některých pramenů zemřel hned, jinde se zmiňuje smrt při převozu do nemocnice).
Václav Sedláček, zastřelený společně s Janem Opletalem při protinacistických protestech dne 28. října 1939.
Kdo byl Václav Sedláček?
Václav Sedláček byl jednou z prvních obětí německé okupace Československa. Ve skutečnosti je to ale poněkud paradoxní, neboť on sám se v Německu narodil a až do svých 14 let tam žil. Václavův otec byl horníkem v městečku Recklinghausen u Dortmundu, kde existovala celá česká kolonie.
Přesto, že i Václavovi rodiče žili v Německu od dětství, šlo o velké vlastence, kteří své děti vychovávali k lásce a úctě k jejich původní vlasti a národu. I Václav měl „nalinkovanou“ kariéru horníka v Německu, ale v roce 1933 se chopil moci Adolf Hitler. Poté se Václav začal stále častěji setkávat s protičeskými náladami, s útlakem a nadávkami ze strany Němců. Rodina proto brzy odešla do Čech, konkrétně do Ústí nad Labem.
Právě zde je třeba hledat kořeny Václavovi zášti vůči všemu německému. V dětství měl celou řadu německých kamarádů a ani ho nenapadlo dělat rozdíly mezi Čechy a Němci, pak ale začal být považován za nepřítele. Václav si však nenechal nic líbit a pro ránu nešel nikdy daleko.
Ani v Ústí ale nenašla rodina na dlouho klid. Pracovitý Václav byl zaměstnán jako horník a současně pomáhal v pekárně. Po Mnichovu pak odešel se svým bratrem do Prahy, kde si našel místo pekařského učně v pekárně Ladislava Vrbického na Smíchově. Docházel také do Sokola a byl členem tzv. Mládeže Národního souručenství (Národní souručenství bylo za okupace jedinou povolenou českou politickou organizací). Nenávist Václava Sedláčka k Němcům se po okupaci ještě prohloubila.
Osudného 28. října 1939 nemohl v ulicích chybět. Jasně ukázal, co si o okupaci myslí i to, že je Čechem, kteří se nehodlá ohnout. Bohužel za to zaplatil cenu nejvyšší.
Cesta do zapomnění
Pohřeb měl Václav Sedláček na malém hřbitově v Braníku. Pohřbu se zúčastnila i řada Pražanů, bylo ale zakázáno pronášet jakékoliv projevy, nesměl tam být ani kněz a německá policie vše monitorovala. Teprve pohřeb Jana Opletala o 11 dnů později se stal národní demonstrací. Proč Opletal ano a Sedláček ne? Protože Opletal byl medik a Sedláček „jen“ pekař? Protože Opletal o život bojoval v nemocnici několik dní? Protože se Sedláček narodil v Německu? Těžko říct. Je samozřejmě třeba zopakovat, že Jan Opletal si status národního hrdiny bez diskusí zaslouží. Sedláčkovi ale patří stoprocentně také. Zatím se mu ho ale nedostalo.
Když Václavův bratr Karel zemřel v koncentračním táboře, kam byl odeslán za účast v odboji (Karel slíbil, že bratra pomstí), rodiče přišli o druhého syna a prakticky jim skončil život. I Sedláčkův hrob přestal být udržován, a protože za něj nikdo neplatil, byl zrušen, resp. pronajat jiné rodině. Hrob změnil od té doby majitele hned několikrát. V roce 2018 nicméně ukázalo pátrání deníku MF Dnes, že tělo Václava Sedláčka stále leží v hrobě 2N-47 na hřbitově v Braníku, byť na náhrobku už jeho jméno samozřejmě nefiguruje.
Václav Sedláček si ale zaslouží být připomínán a jeho jméno by se mělo dostat do všeobecného povědomí!
