Článek
Deštivý začátek léta
Začátek léta roku 1958 byl mimořádně deštivý, zvláště potom pro severní část tehdejšího Československa. Deště zasáhly také Liberecko. Jinak ale běžel život v kraji svým obvyklým tempem. Začínaly prázdniny, část lidí sem přijela na dovolenou, jiní si na ni museli ještě počkat a chodili standardně do práce. Právě z této skupiny lidí se rekrutovala většina cestujících v osobním vlaku jedoucího z Liberce do Frýdlantu.
Tento vlak tvořila lokomotiva řady 354.1 přezdívaná „Všudybylka“. Jednalo se o starou parní lokomotivu, která spatřila světlo světa ještě za starého Rakouska. Za ní byl řazen služební vagon, poštovní vůz a vagóny s cestujícími. Ve vlaku ale cestoval toho dne i jeden „speciální host“. Byl jím syn strojvedoucího, který dostal možnost projet se na lokomotivě za odměnu, dost možná za pěkně školní vysvědčení.
Neštěstí v roce 1958 se událo na trati pod tímto zámkem.
Neštěstí ve Frýdlantu
Vlak vyrazil na osudnou cestu 4. července okolo půl třetí odpoledne. Většina cestujících se ve vlaku snažila alespoň trochu osušit své oblečení, které měli promáčené od silného deště. Jinak z jejich pohledu cesta ubíhala pravděpodobně běžným způsobem. To se ale asi nedá říct o osazenstvu lokomotivy. Zmíněný chlapec měl jistě „oči navrch hlavy“, jeho otec pravděpodobně také, byť z jiného důvodu. Ve stanici Raspenava byl totiž upozorněn na možnost sesuvu náspů kvůli podmáčení a bylo mu nařízeno „jet opatrně“. To také bezezbytku plnil a rychlost lokomotivy skutečně snížil a jel tak opatrně, jak to jen šlo.
Vlak už se blížil do cílové stanice a nacházel se pod zámkem ve Frýdlantu. Právě tady ale voda říčky Smědá podemlela násep a ten projíždějící vlak neudržel. Lokomotiva se začala sesouvat a spadla do zmíněné říčky. Naštěstí se přitom odtrhla od zbytku vagónů, což zachránilo mnoho životů, topiči, strojvedoucímu a jeho synovi již ale pomoci nebylo. Lokomotiva se celá přetočila, a i když dopadla do říčky ve správné poloze, všichni tři zemřeli.
Za tragickou nehodu nebyl nikdo zodpovědný, šlo prostě o známý zásah vyšší moci, který nikdo ze zúčastněných neměl možnost odvrátit. U třech obětí ale nezůstalo. Lokomotiva stále v říčce Smědá ještě následujících několik měsíců. Když začalo její vyprošťování, podílela se na něm i armáda. A právě jeden z jejích příslušníků při těchto vyprošťovacích pracích zemřel. Lze jej tak považovat za čtvrtou oběť tohoto železničního neštěstí.
