Článek
Klement Gottwald a Stalinův pohřeb
První dělnický prezident nebyl zrovna reklamou na zdravý životní styl. Jeho tělo ničila neléčená syfilida, byl silný kuřák a alkoholik, a ve 40. letech prodělal dva infarkty. K tomu všemu si můžeme přičíst permanentní stres. Ten sice k vysoké politice patří, Klement Gottwald se ale nestrachoval o prosperitu Československa, nýbrž trpěl paranoiou a strachem ze svých vlastních spolustraníků i z toho, že upadne u Stalina v nemilost. Pro vysokého komunistického představitele byla ale neúčast na Stalinově pohřbu jen těžko představitelná, a tak se Gottwald i přesto do Moskvy vydal.
Jak již bylo řečeno, necítil se dobře už ve chvíli, kdy do Moskvy odlétal. Na pohřbu byla potom navíc velká zima a Gottwald nastydl. Cítil se stále hůř a byl proto vyšetřen přímo v kremelské nemocnici. Sovětští lékaři mu naordinovali antibiotika, doporučili mu klidový režim, a navíc mu radili, aby do Prahy nelétal, ale aby jel vlakem. Vzhledem k poslední zmíněné radě je dost dobře možné, že lékaři v Moskvě věděli to, co bylo v Československu známo jen v nejužším Gottwaldově kruhu: Klement Gottwald měl výduť srdeční aorty. Československý prezident ale rady neuposlechl a do Prahy odletěl prakticky okamžitě. Zajímavé je, že Gottwaldův osobní lékař Jiří Karpíšek, který mu před cestou doporučoval, aby zvážil, zda raději nezůstat doma, výsledky vyšetření od sovětských lékařů vůbec nedostal do rukou.
Klement Gottwald ve čtyřicátých letech.
Směřování k nevyhnutelnému
Hned po příletu si Gottwald stěžoval, že mu není dobře. V té době už mu totiž praskla zmíněná výduť aorty. Tentýž den večer k němu bylo povoláno pětičlenné lékařské konsilium. Gottwald působil v tu dobu poměrně vesele a ani nechtěl setrvávat na lůžku. Jeho stav se ale rychle zhoršoval, přidala se silná bolest hlavy i problémy s dýcháním.
Proč si žádný z lékařů nespojil jeho problémy se zmíněnou výdutí a místo toho pracovali s tezí, že se jedná o silný zápal plic? Odpověď je jednoduchá. Gottwaldova výduť byla stejně jako jeho syfilis přísně střeženým státním tajemstvím a žádný z lékařů o ní neměl ani ponětí. Teprve ve chvíli, když už se stával Gottwaldův stav skutečně kritickým, uvolnil ministr obrany Alexej Čepička, který byl současně Gottwaldovým zetěm, jeho lékařské záznamy. Šokovaní lékaři hleděli na jeho poslední rtg a začínali mít jasno. Současně s uvolněním záznamů pak byl ke Gottwaldovi povolán sovětský profesor Makarov, který již dříve Gottwalda léčil. Na místě byl i velvyslanec Bogomolov. Právě on spolu s Čepičkou prosazovali operaci a sešití prasklé aorty. Přítomní lékaři to ale vyloučili s tím, že Gottwalda nelze převézt do nemocnice.
Přes noc se také vytvářela oficiální zpráva pro veřejnost. V ní bylo, že se Klement Gottwald nakazil chřipkou. Lékaři měli samozřejmě nařízeno mlčení. Následující den byla Gottwaldovi podána injekce morfia, po níž se uklidnil a byl schopen objednat si vývar, jablečné pyré a sklenici piva. Bylo to jeho poslední jídlo v životě, což v té chvíli samozřejmě netušil. Zhruba dvě hodiny poté u něj ale začaly křeče a i přesto, že u něj lékaři drželi nepřetržitou službu, nemohli mu pomoci. Smrt byla konstatována těsně po jedenácté hodině dopoledne dne 14. března 1953. Následnou pitvu prováděli tři sovětští lékaři, ti čeští to vůbec neměli povoleno.
Pohřeb Klementa Gottwalda
Pohřeb proběhl 17. března a byl samozřejmě velkolepý. Klement Gottwald ležel ve skleněné rakvi oblečený do generálské uniformy. Pohřební průvod mířil z Pražského hradu na Letnou, kde byla vystavěna velká tribuna a defilovala vojenská přehlídka. Všude byly československé i sovětské vlajky a také smuteční portréty dvou zemřelých diktátorů, Stalina a Klementa Gottwalda.
Již smuteční průvod poukázal na počínající boj komunistů i nástupnictví. Alexej Čepička, tedy manžel Gottwaldovy dcery, neměl od vedení KSČ povoleno, aby šel vedle své manželky přímo za rakví. Komunisté se báli, že by tím mohl být veřejností vnímán jako přirozený Gottwaldův nástupce, což nechtěli v žádném případě dovolit. Rakev potom pokračovala k Národnímu muzeu a odtud na Vítkov, kde bylo nabalzamované Gottwaldovo tělo uloženo v říjnu téhož roku. Balzamování se ale tak úplně nepovedlo a v roce 1959 začalo být jasné, že se soudruh Gottwald začíná „rozpadat“. Období kultu osobnosti už bylo navíc dávno pryč a Gottwald byl definitivně pohřben na Olšanech.
Je třeba zmínit i to, že truchlení za Klementa Gottwalda bylo v Československu povinné a pokud snad někdo naznačil, že Gottwaldův skon je spíše důvodem k oslavě, skončil většinou ve vězení.
Zdroje informací: https://www.denik.cz/z_domova/klement-gottwald-smrt.html
