Článek
Nástup extremismu v Evropě
V roce 1933 byla politická situace v celé Evropě stále více napjatá. V Německu se dostával k moci Adolf Hitler a nacionalistické a fašistické ideologie sílily po celé Evropě. Jakkoliv to z dnešního zpětného pohledu na éru první republiky nevypadá, týkalo se to ve skutečnosti i Československa. Jako mnohonárodnostní stát se potýkalo s vlastními vnitřními problémy, zejména s nespokojeností německé menšiny v Sudetech, která se začala více obracet k Německu a své naděje začala stále častěji obracet k Adolfu Hitlerovi.
Fašistické tendence a příklon k radikalismu se ale týkal stejně tak českého obyvatelstva, resp. jeho určité části. Vznikla Národní obec fašistická, jejímž předsedou byl bývalý legionář, náčelník Hlavního štábu československé armády a také poslanec, významná osobnost prvorepublikové společnosti Radola Gajda. Šlo o krajně pravicovou politickou stranu, která se inspirovala především italskými fašisty.
V Československu fašismus nejprve nepadl na úrodnou půdu, ve chvíli, kdy ale na společnost dolehla světová hospodářská krize, jeho obliba rostla. Jedná se samozřejmě o efekt, který lze pozorovat dodnes: krize podporují radikalismus a vynášejí nahoru extremisty. Rok 1933 byl z hlediska dopadů krize asi nejhorší a míra nezaměstnanosti či chudoby mezi obyvatelstvem dosáhla maxima.
Pokus o převrat
Čeští fašisté tedy dospěli k názoru, že nadešel ten pravý čas, kdy je třeba s demokracií skoncovat a nahradit ji fašistickým režimem. V rámci Národní obce fašistické proto započalo plánování převratu. To je v českých dějinách mimochodem poměrně ojedinělý moment. Češi nejsou plánovanými převraty zrovna proslulí. Radola Gajda o přípravě puče informace měl, rozhodl se do něj ale nikterak nezapojit. Dobře si totiž uměl spočítat, že šance na úspěch má takový pokus minimální.
Volební leták Národní obce fašistické před volbami v roce 1935
Vedení celého pokusu se ujal bývalý nadporučík Ladislav Kobzinek. Jeho plán byl následující: spolu s asi šesti desítkami sympatizantů obsadí Svatoplukova kasárna v Brně-Židenicích, což jistě inspiruje ostatní členy Národní obce fašistické po celém Československu a spolu s dalšími nespokojenými vytáhnou na Prahu. Je jasné, že tato představa byla velmi naivní.
Kobzinek a šedesátka dalších nicméně kasárna skutečně přepadli. Je ovšem třeba říct, že většina zúčastněných vůbec netušila, co má Kobzinek za lubem, bylo jim totiž řečeno, že budou dělat ostrahu na fašistické schůzi. Takto se státní převrat skutečně dělat nedá, zvláště, když pučisté měli jen několik revolverů.
Kobzinek ale věděl, že kasárna budou v noci na 14. ledna poloprázdná a skutečně se jeho hordě podařilo přemoci stráž u brány. Nezabránili ale tomu, že jeden strážný unikl a běžel vyhlásit poplach. Několik dalších vojáků v ubikacích se vzbouřencům také podařilo přemoci, neboť je překvapili ve spánku. Díky tomu se mohli ozbrojit. Uniklý strážný Janoušek ale nakonec skutečně dokázal zburcovat dostatečný počet dalších vojáků, kteří už přivítali útočníky palbou. Jeden z Kobzinkových mužů padl mrtvý k zemi a tím také pokus o puč skončil, neboť útočníkům došlo, že tady „končí legrace“.
Soud a poučení
Některým se sice podařilo uniknout, ostatní se ale poněkud naivně snažili schovávat v prostoru kasáren, kde je postupně vojáci s přivolanou policií vytahovali ze skrýší jako králíky z klobouku. Následný soud zjevně také považoval pokus za puč spíše za trapnou epizodu, která byla spíše k smíchu. Významnější tresty dostali vlastně jen tři lidé, Kobzinek sám dostal šest let a dva další po čtyřech, resp. třech letech. Ostatní vyvázli většinou s trestem v řádu měsíců.
Případ pokusu o puč z roku 1933 nám ale opět jasně ukazuje, že žádná společnost není imunní vůči extremistickým tendencím a je potřeba si jejich nebezpečí neustále připomínat.
Zdroje informací: https://www.lidovky.cz/domov/kdyz-dustojnici-jen-kradou.A080122_000005_ln_noviny_sko
