Článek
Václav IV. a jeho arcibiskupové
Během kralování Václava IV. se na pražském arcibiskupském stolci vystřídalo několik známých osobností. První byl samozřejmě Jan z Jenštejna, jehož spory s králem vyvrcholily umučením jeho generálního vikáře Jana Nepomuckého. Po něm nastoupil Olbram ze Škvorce, u nějž stojí za zmínku např. to, že vysvětil na kněze Jana Husa. Dalším v řadě byl potom slavný Zbyněk Zajíc z Hazmburka.
Zbyňka Zajíce z Hazmburka si pamatujeme především jako otevřeného soupeře Jana Husa, který na lidového kazatele uvalil klatbu a následně čelil hněvu krále Václava IV. S tím se nakonec usmířil, nicméně krátce potom v roce 1411 zemřel a bylo opět potřeba hledat nového pražského arcibiskupa. Možná, že i po zkušenostech z let minulých se tentokráte rozhodl král hledat především mezi svými dobrými přáteli. A tak se zrodil arcibiskup Zikmund Albík z Uničova.
Kdo byl Zikmund Albík z Uničova
Zikmund Albík se narodil někdy v polovině 14. století a kdy přesně se už asi nikdy nedozvíme. Pro nás je ale stejně důležitější jeho studium na pražské univerzitě, kde vystudoval medicínu. Poté strávil nějaký čas v Itálii a tuto dobu lze označit jako nesmírně významnou pro jeho další lékařskou kariéru. Začal si totiž všímat rozdílů v dietě Italů a Čechů. Ve středověku byla u nás ve vyšších vrstvách naprosto extrémní spotřeba masa (to nám koneckonců vydrželo do jisté míry dodnes).
Albík si velmi správně spojil zdravotní stav člověka i s kvalitou jeho stravy a po návratu do Prahy se tu italskou snažil u nás propagovat. Jako lékař byl Albík velmi úspěšný a nepochybně také drahý. Právě láska k penězům je mimochodem zmiňována jako jedna z jeho základních charakterových vlastností. K tomu se ale ještě dostaneme.
Albíkova proslulost se šířila a jednoho dne si jej nechal zavolat sám král Václav IV. s tím, že mu má pomoci od jeho zdravotního trápení. S králem si každopádně velmi dobře porozuměli a Václav IV. jej jmenoval svým osobním lékařem, zrušil mu daně, vyjmul jej z pravomoci tehdejších „bezpečnostních složek“ a v neposlední řadě mu udělil vlastní erb. To ale ještě nebylo to hlavní.
Albík a král Václav IV.
Albík blízkého vztahu využíval i k tomu, že krále upozorňoval na potřebu změnit životní styl zahrnující mimo jiné nadměrné pití vína a další neřesti. Byl jedním z mála, kteří měli tu čest nazývat krále svým přítelem. Václav IV. se proto po smrti Zbyňka Zajíce z Hazmburka rozhodl navrhnout na tuto prestižní církevní právě Albíka z Uničova. Co je na tom tak zajímavého? Tak především to, že Albík nebyl ani knězem. K tomu byl navíc vdovec se čtyřmi dětmi. To je zajímavá kvalifikace na to, aby mohl přijmout vysoký církevní úřad.
Václav IV., který jmenoval Albíka z Uničova pražským arcibiskupem.
Albík ale arcibiskupem pražským nakonec jmenován byl a až ex-post si skokově dodělával kněžské svěcení. Jeho manželka už v té době nežila a být vdovcem bylo pro církev přijatelné. A navíc jej do funkce navrhl český král… Ve funkci arcibiskupa vydržel Albík něco přes rok a poté pokračoval v budování své kariéry. Byl totiž také vyšehradským proboštem, kancléřem univerzity a po smrti Václava IV. se stal i osobním lékařem Zikmunda Lucemburského.
Jako arcibiskup se do historie zapsal spíše netradičním způsobem, jakým se do funkce dostal než tím, že by v ní vykonal něco významného. V medicíně byl ale na svoji dobu skutečně progresivní a patří jistě k nejvýznamnějším středověkým lékařům u nás.
Jeho vrstevníci o něm tvrdili i nejrůznější nepěkné věci, třeba to, že si úřad arcibiskupa koupil. K penězům a moci obecně měl mít také velmi pozitivní vztah. Zda šlo o realitu nebo o pomluvu už dnes ale jen těžko zjistíme. Co ale víme poměrně dobře je to, že po vypuknutí husitských válek byl Albík nucen z Prahy a Čech utéct tak rychle, že si sebou svůj majetek vzít ani nestihl. Zemřel tedy ve vyhnanství v létě 1427, buď v Prešburku (dnešní Bratislavě), nebo v Budíně.
Zdroje informací: https://www.e-stredovek.cz/post/zikmund-albik-z-unicova/
