Článek
Husité u Německého Brodu
Zastavme se na chvíli u ledna roku 1422, kdy husité u Německého Brodu dostihli zbytky křížové výpravy, kterou předtím rozprášili u Kutné Hory. Jednalo se o jedno z největších vítězství celých husitských válek, neboť Kališníci dokázali ukořistit i několik stovek plných zásobovacích vozů křižáckého vojska.
Nedílnou součástí tohoto strategického vítězství bylo však i nekompromisní vyplenění Německého Brodu (dnešní Havlíčkův Brod) a masakr jeho civilního obyvatelstva. Na Velikonoce 1423 už ale Německý Brod fungoval opět poměrně standardně a husité si jej dokonce vybrali jako místo důležitého sjezdu svého nejvyššího velení. Právě zde došlo k Žižkově odluce od Tábora a ke vzniku nové polní armády pod jeho velením, která měla operovat právě z prostoru východních Čech. Tato armáda se potom řídila pravidly definovanými v průběhu sjezdu, někdy kolem 7. dubna 1423. Tato pravidla dnes známe jako Žižkův vojenský řád.
Smrt Jana Žižky neznamenala konec jeho armády, v níž i nadále platil jeho vojenský řád
Žižkův vojenský řád
Tento nedlouhý dokument má několik částí. V té první jsou v několika odstavcích nastíněny základní ideologické principy, podle kterých měla armáda fungovat na té nejzákladnější úrovni, a které definovaly její obecné cíle. Mluví se zde o přivádění kněžích ke správnému apoštolskému životu, o boji proti svatokupectví a samozřejmě o každodenním přijímání Ježíšova učení. Dále následují jména a podpisy delegátů sjezdu. Jako prvního zde najdeme samotného Jana Žižku, po němž následuje Jan Roháč z Dubé a další jména jako třeba Boček z Kunštátu a Jevišovic.
Dále již následoval popis konkrétních pravidel pro vojáky. V první řadě zde bylo uvedeno, že při přesunech mezi leženími musí každý voják bezpodmínečně poslouchat svého hejtmana. V opačném případě bude potrestán buď velkou pokutou, nebo dokonce popravou. Vojsko se muselo přesunovat vcelku a takovým tempem, aby nedošlo k jeho roztrhání na menší skupiny.
Přesun musel probíhat organizovaně a vojáci museli být seřazeni podle svých jednotek označených příslušnou korouhví. Bylo zakázáno přebíhání mezi jednotkami. V Žižkově vojsku byly zakázány hádky i vzájemné nadávky. Pokud by snad došlo ke rvačce končící zraněním nebo snad dokonce smrtí, aplikovalo by se starozákonní „oko za oko, zub za zub“. Pachatel byl zkrátka potrestán stejně. Samozřejmostí byl trest smrti pro dezertéry.
Z Žižkova vojenského řádu potom zkrátka plyne to, že zakázán byl vlastně jakýkoliv hřích. Krádeže, opilství, hazardní hraní, nebo třeba cizoložství byly vždy přísně trestány. K tomu byli určeni konkrétní muži, kteří využívali tresty zahrnující bičování, bití, natahování, topení, či pálení, ale také sekání hlav nebo věšení.
Žižkův východočeský svaz se postupně rozrůstal až mohl vyrazit k Přibyslavi, kterou oblehl. Právě zde ale v říjnu 1424 vojevůdce zemřel. Jeho vojsko, které si od toho momentu říkalo sirotčí, se pak stále řídilo jeho vojenským řádem.
Ten si můžete v jeho původní podobě přečíst např. ZDE.
Zdroje informací: https://zoom.iprima.cz/historie/zizkuv-vojensky-rad-209358
