Článek
Sokolové a ti ostatní
Někdo by mohl snadno předpokládat, že pátrání po původu spartakiád začneme u sokolských sletů. To by ale bylo hodně zjednodušené a nepřesné, stejně tak, jak je zjednodušený a nepřesný celý titulek článku. A přece má jisté opodstatnění.
Ukázky tělesné zdatnosti používaly pro svojí propagaci nejrůznější spolky a národnostní hnutí již v polovině 19. století. Nejznámějším příkladem je německé turnerské hnutí, hromadné akce podobného typu se ale konaly také třeba v Turecku.
V roce 1882 se přidali i čeští Sokolové, jejichž první všesokolský slet se konal na Střeleckém ostrově, účastnilo se jej 700 mužů-cvičenců a vedl je sám Miroslav Tyrš. V následujících letech slety mohutněly. S tím, jak se ze Sokola stala integrální součást společnosti v době první republiky, i slety začaly mít doslova celonárodní význam, byť byly vždy organizovány organizací Sokola a nikoliv státem. To je zásadní rozdíl od pozdějších spartakiád.
Nejvýraznější bylo propojení sokolských sletů a státní moci v roce 1938, kdy Sokolové demonstrovali jednoznačnou podporu prezidentu Benešovi a armáda tam demonstrovala bojovou připravenost při dechberoucím vystoupení: tisíce vojáků tam při svém vystoupení cvičily se zbraní a synchronizovaně, ale přitom bez povelů a v naprostém tichu.
Ale vraťme se o několik let do minulosti. Sokol nebyl jedinou organizací, která se věnovala hromadnému cvičení. Vedle něj zde byla např. Dělnická tělovýchovná jednota pořádající tzv. dělnické olympiády. Není asi třeba zdůrazňovat, že šlo o organizaci blízkou levicovým politickým kruhům.
V roce 1921 se z Dělnické tělovýchovné jednoty odštěpila čistě komunistická Federace dělnických tělovýchovných jednot. Jeden z jejích funkcionářů byl Jiří František Chaloupecký, který přemýšlel, jak jejich akci pojmenovat. Právě on přišel s názvem spartakiáda podle vůdce povstání otroků ve starém Římě, Spartaka. Spartakiáda se tedy zrodila už v roce 1921, nikoliv v 50. letech.
Spartakiáda č. 1 se konala v roce 1921.
Spartakiáda v plné síle
Různé spartakiády se potom konaly po dobu trvání celé první republiky, často za velkého zájmu lidé, nikdy ale nemohly konkurovat sokolským sletům. V roce 1928 byla spartakiáda naopak zakázána kvůli porušení pravidel pro účast mládeže. Pokud mluvíme o spartakiádách po únoru 1948, nemůžeme je vnímat jako pokračování prvorepublikových spartakiád, které přežily, zatímco sokolské slety nikoliv.
Režim chtěl samozřejmě navázat především na sokolské slety. To se mu do jisté míry podařilo. Je třeba říct, že spartakiády byly skutečně režimní propagandou, o tom není nejmenšího sporu. Současně je ale sami lidé vnímali jako pokračování sokolských sletů a chápali je z hlediska jakési národní pospolitosti. Řada lidí tak onu propagandistickou úroveň zvládala nevnímat a užívala si jen samotné cvičení. Mimochodem, na organizaci prvních spartakiád se podíleli i organizátoři sletů. Nikdo jiný neměl potřebné zkušenosti.
Pro řadu lidí měla spartakiáda i „společenský rozměr“. Již v roce 1955 se totiž spartakiáda projevila zvýšenou porodností o devět měsíců později. Co tedy říct závěrem? Spartakiáda byla propagandistickou akcí, současně si ji ale sami lidé do určité míry proměnili v akci trochu jinou. O znásilnění sokolských sletů tak skutečně šlo, přesto se to ale režimu nepovedlo tak, jak předpokládal.
