Článek
Partyzáni útočí
Do roku 1945 vstupovalo nacistické Německo sevřené do kleští, z nichž už nebylo úniku. Postup Spojenců na západě a Sovětské armády na východě nemilosrdně drtil to, co zbylo z dříve zdánlivě neporazitelné německé armády. V souvislosti s blížícím se koncem války se i území protektorátu Čechy a Morava stalo dějištěm intenzivních partyzánských operací.
Partyzáni prováděli diverzní akce, které skutečně narušovaly německé komunikační a zásobovací trasy. Vybuchovaly vlaky, mosty a železniční tratě, což zpomalovalo přesuny německých vojsk a techniky, především na frontu. To pomáhalo sovětským a americkým silám v jejich postupu. Jednu takovou akci si za chvíli podrobněji popíšeme. Tento rozměr partyzánské činnosti je jednoznačně pozitivní a dává z hlediska válečného úsilí dokonalý smysl. Některé partyzánské skupiny dokonce přímo spolupracovaly s postupujícími vojsky a poskytovaly jim podporu různého typu.
Partyzáni také často útočili na nacistické úředníky, kolaboranty a vojáky. To zase mělo psychologický dopad na příslušníky německé správy a posilovalo to současně morálku české populace. Šlo o důkaz toho, že odpor je stále živý a že každá kolaborace bude dříve či později potrestaná.
Partyzánské akce potom logicky vyvolávaly brutální odvetné akce ze strany SS a gestapa. Němci neváhali popravovat civilisty, vypalovat obce a mučit obyvatele, aby donutili obyvatele udat partyzány. Něco takového byla samozřejmě vina Němců, nikoliv samotných partyzánů. Přesto je otázka, zda některé akce s naprosto marginálním efektem stály za odvetná opatření.
Nejkontroverznější součástí partyzánské historie je však to, že členy oddílů se často stávali lidé s pochybnou motivací, často s kriminální minulostí, bez potřebného výcviku a průpravy a bez centrálního velení. Jindy se zase „z řetězu utrhli“ sovětští výsadkáři nebo uprchlí zajatci, kteří zde také vyvíjeli partyzánskou činnost. Nezřídka si tak partyzáni počínali ve vesnicích stejně brutálně a násilně jako samotní Němci. Docházelo k incidentům pod vlivem alkoholu apod. My se ale nyní zaměříme na událost, která byla skutečnou bojovou akcí s jednoznačným výsledkem.
Útok na most Helenín
Most Helenín leží na důležité železniční trati spojující Jihlavu s Brnem a Havlíčkovým Brodem. V poslední fázi války hrál tento most klíčovou roli pro přesuny jednotek a zásob Wehrmachtu. V dubnu 1945, kdy už bylo zřejmé, že se válka chýlí ke konci a fronta se rychle blíží od východu, zesílily i aktivity partyzánských skupin působících na Vysočině.
Jednou z nejaktivnějších byla skupina působící pod Jménem Jermak. Základem byl patnáctičlenný sovětský výsadek. Později ale byli jejími členy nejen výsadkáři, ale i vojáci Rudé armády, kteří unikli ze zajetí i čeští odbojáři a místní dobrovolníci. Skupina se rozdělila do několika podskupin. Právě jedna taková se jménem Jermak-Tyrš si za svůj cíl zvolila zmíněný most Helenín.
V noci z osmého na devátého dubna 1945 dopravili partyzáni k 38 metrů dlouhému mostu Helenín výbušniny a ukryli je. O den později, tedy 10. dubna, byla výbušnina naistalována a odpálena. V okolí se nikdo nenacházel a výbuch proto nikdy nehlásil. Z Jihlavy proto vyjel plánovaný vojenský transport v podobě vlaku o dvanácti vagonech. Ani strojvůdce neměl šanci poznat, že most je poškozený. Ale po najetí vlaku se celá konstrukce oslabená výbuchem zhroutila a vlak se převrátil a zřítil. Bylo to ve 23:49. V troskách zahynulo na 65 německých vojáků a asi 115 jich bylo zraněno, most byl také vyřazen pro dopravu dalších vlaků. Takovým úspěchem skončila akce, která je považována ze nejúspěšnější partyzánskou akci jara 1945 na našem území.
