Článek
Kdo byla Žofie Bavorská
Žofie Frederika Dorotea Vilemína se narodila v roce 1805 v Mnichově coby dcera bavorského krále. Jako mladá dívka byla považována za mimořádně krásnou, inteligentní a energickou. Zajímala se o politiku i kulturu a obecně všechny moderní trendy té doby. V roce 1824 byla vybrána coby nastávající manželka rakouského arcivévody Františka Karla, mladšího syna císaře Františka I.
Sňatek byl věcí politiky, a proto nepřicházelo v úvahu, že by jej snad rodina nebo ona sama odmítla. Přesto Žofie nadšená rozhodně nebyla. V první řadě pro ni byl František Karel fyzicky značně nepřitažlivý. Jednalo se o malého, neduživého muže s nápadně velkou hlavou. Možná ještě horší byl pro Žofii ale fakt, že František Karel byl duševně poněkud jednoduchý a život s ním ji nemohl intelektuálně naplnit. Byla sice Františkem Karlem milována, šťastná ale nebyla. Spekuluje se o tom, že měla milostný poměr se synem císaře Napoleona, kterému se přezdívalo Orlík. Přímé důkazy ale přece jen chybí.
Katastrofou bylo také pět po sobě jdoucích potratů. Pro monarchii to představovalo potenciálně obrovský problém. Bratr Františka Karla, tedy Ferdinand I., děti mít nemohl a byl to právě tento pár, který musel zajistit pokračování rodu. Nakonec to ale dopadlo dobře a Žofie porodila celkem pět dětí, které se dožily dospělosti, z toho čtyři syny. Tím prvním nebyl nikdo jiný než budoucí císař František Josef I. A tím se dostáváme k tomu, čím se do historie zapsala především.
Žofie Bavorská v roce 1830.
Žofie Bavorská jako zachránce monarchie
Na trůn tedy nastoupil Ferdinand I. zvaný Dobrotivý. Problém byl, že ani jeho duševní vývoj nebyl tak úplně přirozený a ve skutečnosti za něj vládla tzv. císařská rada. V ní seděl mimo jiné kancléř Metternich a také Žofiin manžel František Karel. Jenomže ten byl absolutně bez ambicí a schopností politiku reálně ovlivňovat. Žofie se toho ochotně chopila, byť samozřejmě neoficiálně. Ve skutečnosti se na dvoře rozhořel boj o moc mezi ní a Metternichem.
Když v roce 1848 zasáhla Evropu vlna revolucí, nevyhnula se ani Rakousku. Žofie Bavorská v tom uviděla velkou šanci. Bylo jasné, že Ferdinand I. není schopen nastalé situaci jakkoliv čelit. Byl donucen abdikovat a otázka byla, kdo nastoupí místo něj. Teoreticky to mohl být František Karel. V tom případě by se Žofie stala císařovnou. Správně ale pochopila, že monarchie by si tím příliš nepomohla a její pobyt na trůně by mohl mít dost krátké trvání.
Svou vlastní ambici stát se císařovnou proto opustila, když donutila manžela, aby se vzdal trůnu, a rovnou jej „posunul“ na svého syna Františka Josefa I. Tímto manévrem pravděpodobně Žofie monarchii doslova zachránila před rozpadem. Ne nadarmo se jí v této době přezdívalo „jediný muž na vídeňském dvoře“. V počátcích synovi vlády se následně také angažovala a politicky jej ovlivňovala. Z Františka Josefa se nicméně stal jeden z nejvýznamnějších panovníků historie, který vládl téměř 68 let.
V politice tedy Žofie dosáhla úspěchů, přesto závěr jejího života šťastný nebyl. Přežila totiž svého syna Maxmiliána, tedy mexického císaře. Jeho smrt v roce 1867 ji zdrtila. Až do své smrti v roce 1872 prakticky jen truchlila.
Zdroje informací: https://www.stoplusjednicka.cz/zofie-bavorska-silna-zena-slabeho-muze
