Článek
Ti dva mají společného odsouzeného sexuálního predátora a pedofila Jeffreyho Epsteina, od kterého se oba veřejně distancovali. Ale až poté, kdy na světlo světa vyšel skandál světového rozměru a Jeffrey byl odsouzen nejenom právně, ale i celým světem. Oba dřív bývali jeho přátelé.
Od té doby, kdy na svět vyplula aféra obřích rozměrů a Jeffrey Epstein byl odsouzen, ho žádný z nich prakticky nezná. Případně jenom povrchně, přestože důkazů proti sobě si vyrobili nepočítaně, včetně dokumentovaných hovorů a fotografií. Jeffrey se ale ve vězení oběsil, takže už nemůže proti mužům vypovídat.
V roce 2002 se Donad Trump pro list New Yorker vyjádřil následovně: „Jeffa znám 15 let. Skvělý chlap. Je s ním velká zábava. Dokonce se říká, že má rád krásné ženy tolik jako já, a spíš těch mladších.“
Donald dokonce Jeffreymu k padesátým narozeninám poslal poněkud oplzlé blahopřání vepsané do obrysu nahé ženy, jejíž pubické ochlupení tvoří Trumpův podpis. Poslední věta přání je ve světle budoucích událostí také všeříkající: „Všechno nejlepší k narozeninám – a kéž je každý den dalším úžasným tajemstvím.“
A Andrew? Ten popřel úplně všechno, co mohl, přestože jeho důkazy, na rozdíl od Donalda, dohnaly a veřejné celosvětové potupy se dožila i jeho matka, královna Alžběta II. Ta mu finančně vypomohla se mimosoudně vyrovnat s obětí, která ho žalovala.
Ani Donald a Andrew se vlastně prý vůbec neznají, a to přes všechny mediální důkazy a společné fotografie. Pravdou zůstává, že Donald Trump, ač se obvykle vlastními slabostmi a přízní ke komukoli příliš neprojevuje, má ke královské rodině obdivný vztah. Oni jsou totiž, stejně jako on vidí sám sebe, tak trochu nadlidmi. Proto jsou si minimálně rovni.
Členové královské rodiny mají navíc něco, co on nikdy mít nemůže, i kdyby byl stokrát nejmocnějším mužem planety. Nemůže mít královský titul. Jeho královská výsost se totiž musí výsostí narodit.
Andrew na rozdíl od Donalda nemá prakticky žádnou výkonnou moc a schopnost ovlivňovat koloběh světa. Aféra s Jeffrey Epsteinem ho stála nejenom rodinu, která se od něj distancovala, ale také všechny tituly a výsady, které ho z titulu jeho původu provázely po celý život.
Donaldovi je Andrewa zřejmě velmi líto a soucítí s ním. Přijít o výsadní postavení kvůli takové hlouposti, jako jsou mladá děvčata, musí být noční můra. Zřejmě pro něj bylo těžké se vyjádřit k osudu Andrewa, kterému bylo v minulých dnech potupně vlastním bratrem odebráno to poslední, co z něj dělalo světovou elitu.
Donald se ale vyjádřit musel a udělal to pro sebe velmi netypickým a diplomatickým způsobem, když prohlásil, že „Je to hrozná věc, která se stala rodině. Je to tragická situace a moc špatné. Myslím tím, že je mi rodiny líto.“
Světový tisk jeho slova ale pochopil tak, že je mu líto Andrewa. A není divu.
Protože tady jsme u další věci, kterou mají ti dva společnou. Pocit vlastní výjimečnosti a nadřazenosti, a to v celosvětovém měřítku. Z tohoto pohledu je ztráta titulů a výsad skutečně tragická, přestože nám smrtelníkům se může zdát jako pouhý technický krok a jakýsi políček, který nebolí, ani neubližuje.
Jenomže si to představme. Členové královské rodiny jsou oslovování Vaše královská výsost a při setkání s nimi se člověk pokloní nebo udělá pukrle. A tak to jde po celý život, na jehož sklonku se z prince a královské výsosti stane obyčejný Andrew Mountbatten Windsor.
Jak říkají Angličané, „From hero to zero,“ (Od hrdiny k nule).
Zatímco Donald Trump se vyhřívá na svém americkém trůně a aféra Jeffrey Epsteina se ho prý netýká, princ Andrew už není princ. Kromě toho se musí po Vánocích vystěhovat ze sídla Royal Lodge, který tak trochu připomíná Bílý dům.
Sídlo o rozloze 40ti hektarů zahrnuje kromě hlavní třípatrové budovy s dvoupatrovými křídly také vlastní kapli, dalších šest domků, zahradníkův dům a ubytování policejní ostrahy. Kromě toho je zde bazén, driving range pro golfem posedlého prince a tenisové kurty. A to vše bude muset Andrew opustit a přestěhovat se do podstatně skromnějšího ubytování na králově soukromém panství Sandringham kdesi v Norfolku, daleko od centra dění.
To je ale pouze část potupy. Dle zdrojů z paláce musí komorník Andrewa stále oslovovat Vaše královská výsosti a personál se stále musí klanět. Andrew tak dává jasně najevo, že palácová pravidla u něj doma neplatí. Trvá na tom, že jeho královské postavení je mu dáno narozením a není to nic, co by král mohl vymazat. Z toho lze usuzovat, jak moc ho ztráta titulů a královských výsad zasáhla.
Zvěsti zpoza palácových zdí bývalého prince popisují jako arogantního a zároveň přespříliš sebevědomého člověka a obviňují ho, že šikanuje a ponižuje zaměstnance. Jestli by se takový popis nehodil i na Donalda Trumpa?
Takový popis se zřejmě hodí na každého, kdo má pocit, že si zaslouží obdiv, úctu a moc a zákony si ohýbá dle vlastních pravidel. V každé společnosti, i v té naší, se takoví jedinci vyskytují. Jejich pole působnosti je sice mnohem menší než světové, ale i oni si zákony vysvětlují po svém, jako by se jich netýkaly. Pád z výšin na zem by je jistě bolel stejně.
