Článek
Vždycky jsem se tak trochu vysmívala stereotypům, které nás chtě nechtě provází od mládí. Říká se, že mladé dívky bývají okouzleny staršími pány z různých důvodů. Většinou jde o status, zabezpečení a s tím ruku v ruce přicházející stabilitu, kterou jim až dosud poskytoval otec. Možná právě to je to, co hledají. Tak trochu tatínka. O účelových vztazích typu „sugar daddy“ řeč není. Tam jsou karty rozdány velmi jasně.
Do jisté míry to v mládí funguje i obráceně. I když přesné statistiky neznám ani nevím, jestli existují, všichni mí bývalí partneři, a to prosím pěkně do jednoho, měli první sexuální zkušenost se starší ženou. Samozřejmě ne proto, aby v ní hledali maminku, ale aby se tak připravili na další život, kde se jim praktické zkušenosti budou hodit.
Jedna věc ale je, co nás přitahuje, a druhá jsou všeobecně přijímané zvyklosti a praxe. Většina lidí jako ideální věkový rozdíl mezi partnery vnímá muže staršího do pěti let. A takové jsou i světové statistiky nehledě na kontinent a dokonce víru. Dvou až tříletý věkový rozdíl je obvyklý v křesťanských zemích, muslimové a hinduisté mají průměrný věkový rozdíl mezi partnery o něco větší.
Randění a partnerské soužití je velkým tématem většiny svobodných lidí všech generací nehledě na věk. Mnoho žen i mužů je v průběhu života nezadaných z různých důvodů. Nejsou to pouze mladí, kteří se do vážných a perspektivních vztahů teprve pouštějí, hledají, co jim bude vyhovovat a jsou tvární.
Budu mluvit sama za sebe, protože statistik a psychologických statí na téma, proč mají mladé ženy zálibu ve starších pánech a naopak, je plný internet. Sama jsem měla takový příklad v rodině. Moje maminka se po rozvodu s tatínkem, který byl stejný ročník jako ona, znovu vdala. Mému nevlastnímu tatínkovi bylo o sedmnáct let víc než jí. Když si ho brala, bylo jí 29 a jemu 46. Zbožňoval ji a mě jako malou pětiletou holčičku taky.
Jejich soužití jsem měla pochopitelně z první ruky a vnímala jsem, k čemu tak nějak přirozeně došlo. Časem se sobě přizpůsobili, i když ne úplně ideálně. Zatímco on zůstal až do relativně pozdního věku čiperný a duchem mladý, moje maminka vedle něj viditelně zestárla. Po dvaceti společných letech by jim nikdo tak velký věkový rozdíl nehádal.
Když jsem byla mladá, také se mi líbili starší pánové. Když říkám mladá, myslím tím opravdu mladinká, protože dítě se mi narodilo už ve dvaadvaceti, a to s partnerem o tři roky starším, tudíž přesně v rámci běžných statistik.
Podle nepsaných „zvyklostí“ jsem se nejprve platonicky zamilovala do učitele tělocviku a zeměpisu, jak už to tak bývá, a tajně o něm snila ve svém pokojíčku. Záměrně jsem se mu pletla do cesty a jeho přítelkyně mi byla trnem v oku. Taková stará baba to byla, už jí bylo přes dvacet!
Pak jsem ještě před vysokou nastoupila do své první práce a čekala tam na další přijímačky. V osmnácti mě uhranul jeden z šéfů, kterému bylo už osmatřicet. Byl šarmantní, vzdělaný a takový až románově klasický. Jako by přišel z jiné doby. Naučil mě po anglicku pít gin s tonikem a další věci, o kterých se nemluví, a pomohl mi připravit se na další přijímačky.
Byl tak chytrý, vzdělaný a zkušený! Později za mnou ještě přišel párkrát na kolej, ale to už jsem byla v jiném světě, do kterého se nehodil, takže jeho „kouzlo“ pro mě vyvanulo.
Ve čtyřiceti jsem byla sice rozvedená matka teenagera, ale fyzicky, mentálně i z pohledu kariéry na vrcholu světa, který mi ležel u nohou. Žádný nezadaný vrstevník, který by v té době připadal do úvahy, nebyl v dohledu. Na doplnění obrázku podotýkám, že můj bývalý muž se podruhé oženil s ženou o osmnáct let mladší.
Sáhnu si do svědomí. Kolem čtyřicítky jsem sice byla pořád ještě šťabajzna, ale taky možná trochu moc soběstačná a věděla jsem všechno nejlíp. Co s tím? Soupeřit o pozice ve vztahu se žádnému sebevědomému chlapovi nechce. A o ty pokorné zase nikdo moc nestojí. Ke komu bychom vzhlížely?
Teprve zpětně mám dojem, že ženy mezi čtyřicítkou a padesátkou jsou na tom z pohledu výběru mužského partnera asi nejhůř. Zbývají jim buď zajíčci nebo opět starší páni. Vrstevníci jsou buď nedostupní nebo jim krize středního věku přikazuje prodloužit si mládí s mladší dívkou. Je to přirozené.
Kdo by také stál o poměřování sil se ženskou, která už moc dobře ví, co chce, a jejíž světonázor se těžko ohýbá? K plození už také vhodná není, postupná tělesná degradace, byť zpomalená jógou, začíná být patrná a obdivné pohledy mladých srnek už dělat neumí. Ani to nemá zapotřebí. Jenomže mužští vrstevníci to ještě zabalit nechtějí.
Řešení se nabízí. Co kdyby někdo vzhlížel k nám? Třeba nějaký třicetiletý zajíček, pro kterého máme kouzlo zkušené ženy, která je slušně zabezpečená, děti už má trochu odrostlé, ale při troše dobré vůle si ještě jedno mimino pořídit může, když na to přijde? A mladší muž je plný sil, ideálů, a to tělo! I já jsem pár let s takovým zajíčkem žila, aniž bych si připouštěla dočasnost a nevyváženost vztahu.
Stejně jako muži ve zralém věku, i ženy potřebují být obdivovány. Do starého železa přece ještě zdaleka nepatří. Tam se nechce nikomu. Všechno to dává smysl, i když je to pěkně zapeklitá alchymie.
A pak přijde poslední fáze hledání těch, kteří v tomto věku zůstali sami. Řeč je o kategorii pětapadesát plus. Většina z nich má ještě dostatek sil, a někteří neztratili ideály ani romantického ducha. Rozvedení, vdovci nebo stále svobodní pánové či dámy.
Nejsou to jenom nějaké zbytky nebo odpadky, aby si mladší ročníky nemyslely. Je to možná ta nejdobrodružnější kategorie a nikdy nevíte, co se v šuplíku skrývá.
Těmto svobodným lidem se otevřely netušené možnosti přicházející se seznamovacími aplikacemi, které pro ně dříve neexistovaly. Navíc mají většinou mnohem víc volného času než dřív.
Někteří to po dekádách strávených s jedním mužem či ženou berou pěkně hopem a z možností, které jsou k dispozici, si udělali novou zábavu.
To, po čem touží, má ale jiný obsah než dřív. Pochopitelně jsou tací, kteří i v tomto věku hledají pouhé povyražení, a to shodně muži i ženy, ale i u těch, kteří dávají přednost stabilnímu partnerství, hraje sexualita svoji roli, i když třeba už ne primární.
Společnost je většinou to, co lidé v pokročilém věku hledají nejvíc. Mají své vlastní rodiny, okruh přátel a zájmů a do životního portfolia jim už zbývá jenom žena, která bude muže stále ještě obdivovat a muž, který bude ženu hýčkat.
Samozřejmě, že i v tomto věku dělá mužům obdiv a vlastní status tak dobře, že si někteří cíleně hledají mladou ženu, pokud si ji mohou z různých důvodů dovolit. Je jich ale už podstatně méně než těch, kteří dávají přednost vrstevnici.
Nikdo už nestojí o silový boj, ale o partnerství a společně strávený čas. A k tomu je vrstevník ideální. Role se srovnaly. Je to pochopitelně fajn i z praktických důvodů. Dvacetiletý věkový rozdíl má v šedesáti jinou perspektivu než ve třiceti.
A je tu ještě jeden paradox. Šedesátiletá žena si může konečně ulevit, protože už jí tolik nešlapou na paty mladé dívky, jak tomu bývalo dřív. Najít zachovalého vrstevníka může být sice trochu oříšek, ale vhodný partner zkrátka není vždycky k mání, nehledě na věk.
Takže mladší dámy a páni nezoufejte, protože i v pozdějším věku se dá prožít spoustu dobrodružství a romantiky. A na hledání spřízněné duše není nikdy pozdě. Někomu se ji podaří najít, až když se nepotřebuje honit za ničím jiným.
