Článek
Snad každý kostel se pyšní skutečnými, podivnými či mysteriózními historkami. A co teprve tolik obdivovaná Sagrada Familia v Barceloně, která je největším nedokončeným kostelem na světě. Kromě miliónů turistů jej prý obchází i duch.
Antoni Gaudí byl velmi kontroverzním architektem. Mnoho jeho současníků jej mělo za marného blázna, včetně Pabla Picassa a George Orwella, kteří v té době žili v Barceloně. George Orwell dokonce považoval Sagradu Familii za jednu z nejpříšernějších budov na světě. Na druhou stranu další katalánský rodák, Salvador Dalí, byl unešen a stavbu označil za „děsivou krásu a podivně ohromující budovu, která by měla být uzavřena pod skleněným poklopem.“
Barcelona by bez Gaudího nebyla stejným městem. Jeho stavby přitahují milióny turistů z celého světa, málokdo ale ví, jak vskutku pokrokovým a z dnešního pohledu moderním člověkem byl. Jeho pozemský konec ovšem nebyl ani důstojný, ani vítězný.
Antoni Gaudí byl vegetariánem. Jeho životní styl ale nebyl motivován ochranou zvířat, jak tomu bývá dnes, nýbrž péčí o zdraví, které měl od mládí velmi křehké. Potýkal se zejména s revmatismem, ale odmítal klasickou léčbu, kterou nahrazoval listy salátu, olivovým olejem a ořechy.
Vyžíval se v recyklaci. K dekoraci budov a tolik obdivovaného parku Güell používal rozbité průmyslové barevné dlaždice.
Jako mladý muž byl velmi stylový. Rád se oblékal do drahých obleků, dbal na moderní sestřih a liboval si ve společnosti tehdejší barcelonské smetánky.
Čím byl ale starší, tím nábožnějším se stával, až nakonec chodil na bohoslužby každý den. Poté, co mu začátkem desátých let minulého století zemřelo několik blízkých přátel a spolupracovníků a sám vlastní rodinu neměl, uzavřel se do své dílny uvnitř stavby Sagrady Familie a od roku 1914 se vzdal veškeré ostatní práce.
Přestal pít alkohol, prakticky nejedl a tvrdí se, že jeho typickým obědem bylo pár listů salátu namočených v mléce. Gaudího hygienické návyky taky vzaly za své. Nosil ošuntělé a otrhané oblečení a úplně se přestal holit.
Antoni Gaudí, pravděpodobně největší persona novodobých barcelonských dějin a velmi zbožný člověk, zemřel tragicky pozemskou smrtí v době, kdy byla dokončena necelá čtvrtina stavby. Měl přezdívku „Boží architekt“ a sám tvrdil, že veškerá jeho práce je oslavou Boha.
Dne 7. června roku 1926 ho na rohu ulic Bailén a Gran Vía srazila tramvaj a nikdo z přihlížejících mu nepomohl. Považovali ho totiž za žebráka a žádný taxikář jej nenaložil a neodvezl k ošetření. Nakonec těžce zraněný skončil v nemocnici pro chudé ve čtvrti Raval, kde mu poskytli pouze nejzákladnější péči, a kde o tři dny později zemřel.
Obyvatelé Barcelony byli velmi zdrceni ztrátou 73 letého génia a smuteční procesí se táhlo jako dlouhý had ulicemi až k Sagrada Familia, kde byl Antoni Gaudí uložen do krypty.
Sagrada Familia
Se začátkem španělské občanské války byl projekt výstavby Familia Sagrada zastaven. V roce 1936 do kostela vnikla skupina anarchistů a založila oheň v bývalé Gaudího dílně, kde byly uchovávány všechny plány, návrhy a plastické modely. Kromě nenahraditelné škody také vandalové znesvětili hrobku Gaudího patrona, jímž byl Josep Maria Bocabella. Gaudí byl uložen do stejné krypty jako Bocadella, ale jeho hrobka zůstala jako zázrakem nepoškozena.
Od té doby se na věžích a různých místech stavby prý začala v noci objevovat zvláštní modrá světla. Dokonce byla zavolána policie, nic podezřelého však neobjevila. Proto se začalo říkat, že je to duch Bocadelly, jehož hrobka byla znesvěcena. Nebo že Antoni Gaudí z krypty volá po dokončení stavby. Také se říká, že Sagrada Familia není jediným místem, kde jeho duch straší. Prý obchází i zahrady nemocnice De la Santa Creu, kde zemřel.
V červnu 1926 uplyne sto let od úmrtí Gaudího a plány dokončení této světově proslulé stavby pochopitelně již dlouho směřují k tomuto datu. Osud Sagrady Familie je ale nelehký a vzhledem k přerušením prací v době pandemie Covid zůstává otázkou, zda se dílo v termínu skutečně podaří.
Každopádně už nezbývá moc času být svědky budování dominanty Barcelony s pohnutým osudem, která se stala symbolem dokončení odkazu největšího barcelonského architekta. Další generace už si o tom budou jenom vyprávět.
