Článek
I na mě by se hodilo „Kdo jsi bez viny, hoď kamenem“. Už pět let žiji v Barceloně a katalánsky umím jenom pozdravit. Po pravdě řečeno, ani jsem se nijak nesnažila. Dalo mi totiž trochu zabrat domluvit se alespoň španělsky, což se mi zdálo praktičtější.
Bez katalánštiny se obejdu, zatímco se španělštinou si vystačím. Stejně jako celá čtvrtina obyvatel Barcelony, kteří jsou cizinci. Do celkového počtu se samozřejmě počítají obyvatelé všech věkových kategorií a v té nejstarší je také nejvíce těch, kteří používají katalánštinu jako svůj hlavní jazyk. Vzhledem k tomu, že už téměř polovina mladých mezi 25 a 39 lety se narodila v zahraničí, skóre se bude původním místním logicky dohánět jen velmi těžko.
Většina Katalánců je bilingvních, což znamená, že plynule přecházejí mezi dvěma jazyky. Katalánštinou a španělštinou. Katalánštinou jako primárním jazykem už ale mluví pouhá třetina obyvatel, což jsou ti, kteří se k ní hlásí jako ke svému mateřskému jazyku. Ještě v roce 2003 to byla téměř polovina.
Samozřejmě to neznamená, že by ostatní katalánsky nerozuměli nebo neuměli mluvit, jenom ji nepoužívají, pokud nemusí. Celý vzdělávací systém už od mateřské školky uplatňuje katalánštinu jako hlavní jazyk, stejně jako úřady a zdravotní systém. V běžném životě ale zkrátka „přepnete“ do španělštiny a vystačíte si.
Ráda chodím nakupovat do jedné samoobsluhy, která se hlásí ke svému katalánskému původu a zdrojům. U pokladny mi paní markovala nákup, až došla řada na svazek mladé cibulky s natí. Marně hledala čárový kód, který by naskenovala. Musela tedy zapátrat v chytré pokladně a zmáčknout příslušné tlačítko. Nápisy ale měla v katalánštině.
Bezradně se rozhlížela, až dostala skvělý nápad a zavolala do fronty: „Prosím vás, jak se tohle řekne katalánsky?“ a mojí cibulkou přitom mávala do vzduchu. Jeden pán z fronty za mnou jí poradil, ostatní bezradně krčili rameny.
Řeknete si, že to se může stát i nás, na pokladně přece může být Ukrajinka, která třeba také neví. Ale téměř celá fronta?
Přestože je to technicky vzato město španělské, stejně jako Brno je české, protože leží v České republice, v Barceloně snadno zapomenete, že žijete ve městě, které historicky patří Kataláncům. I když na vás v metru promluví informativní hlas nejprve katalánsky, pak to zopakuje španělsky, a nakonec ještě raději i anglicky, aby všichni rozuměli. Snad jen pozvánka na lékařské vyšetření vám přijde katalánsky a musíte si ji překládat.
No jen považte. Čtvrť, ve které bydlím, je velmi rezidenční a daleko od turistického ruchu. Tady žije skutečně většina obyvatel místních, jako v málokteré jiné části Barcelony. Přesto vyjdu na procházku se psem a pozdravím se s Francouzskou a její fenkou, která bydlí naproti. V parku pravděpodobně narazím na Roberta, Angličana, který má sice už dlouho místní manželku, ale nevím, jestli katalánsky vůbec umí. Mluvíme spolu anglicky. Po ulici chodí řemeslníci, zahradníci a uklízečky, jež pomáhají místním v domácnosti, všichni jsou očividně latinskoamerického původu.
Potkám i pár rodilých místních, většinou starších lidí, kteří mě znají a vědí, že katalánsky neumím. Prohodíme pár společenských vět ve španělštině a oni pak pokračují ve svém katalánském hovoru mezi sebou.
Odpoledne k nám dorazil psí psycholog. Je z Venezuely a psům opravdu rozumí, proto ho volám pokaždé, když jsem v nesnázích. Ten sice katalánsky mluví i rozumí, ale jen pokud opravdu musí, aby nepřišel o konzervativní klienty.
Dala jsem si skleničku vína v bistru, které patří Číňanům a objednala se vedle na manikúru, také k Číňance. No a pak jsem si skočila do té sámošky, kde paní prodavačka nevěděla, jak se řekne katalánsky cibule.
Po cestě domů jsem si stihla vyzvednout zásilku v jednom malém krámku, kde obsluhuje Palestinec. Tedy myslím, že je Palestinec, protože ti tyto malé obchůdky typicky vlastní.
Dneska totiž nebudu mít na nákupy čas, protože jdu po práci na pilates, kde je cvičitelkou Argentinka, stejně jako paní v pekárně, kam chodím pro chleba. Nikomu ve skupině nevadí, že cvičitelka vydává povely ve španělštině. Ještěže tak, jinak bych tam chodit nemohla.
Argentinka byla donedávna i moje šéfová. Moje práce je ale trochu nestandardní, protože jde o mezinárodní firmu se službami poskytujícími do celé Evropy, takže tam jsem žádného Katalánce neobjevila.
Moje první šéfová byla Brazilka. Vystřídala jí Portugalka, Italka, Francouz, a teď mám novou šéfovou zase Italku. Ve svém oddělení si asi nejvíc rozumím s Chorvatem a Řekyní, zato Rumunka a Slovenka mi k srdci moc nepřirostly. Všichni tito lidé žijí někde tady v Barceloně.
Můj syn se oženil s místní dívkou, takže už jsem vzhledem k rodinným vazbám taky tak trochu domácí. Jeho manželka se v Barceloně narodila a absolvovala celý katalánský vzdělávací systém. Samozřejmě umí mluvit katalánsky, ale já jsem ji nikdy katalánsky mluvit neslyšela. U nich doma se totiž mluví jenom španělsky.
Ne kvůli mému synovi, jejímu manželovi, ale protože její rodiče přišli kdysi dávno z různých koutů Španělska a u nich doma se odjakživa mluví pouze španělsky, stejně jako v mnoha dalších místních rodinách. Někdy trochu pochybuji, že tchýně mého syna vůbec katalánsky rozumí.
A moje vnučka? Chodí do jesliček, kde na ní tety mluví katalánsky, což se jí bude v dalších stupních vzdělávání hodit. Maminka a celá její rodina na ní mluví španělsky, zatímco já a její tatínek striktně česky. Ještě z toho rozum asi nemá, vždyť je jí teprve 7 měsíců.
Už teď je ale jasné, že byť se narodila v Barceloně, katalánštinu jako rodný jazyk mít nikdy nebude. Stejně jako velké množství dětí, které se zde rodí cizincům.
Barcelona by bez přistěhovalců asi brzy vymřela. Porodní skóre místních je totiž stejně tristní jako v ostatních zemích včetně Česka. Katalánsku slušnou porodnost dotahují cizinci, ale za cenu, že katalánštinu už jako rodný jazyk bude mít pouze malé procento tradičních a místně uvědomělých Katalánců.
Je to něco za něco. Katalánské důchody budou ze svých daních platit přistěhovalci. Chytré či krátkozraké? Záleží na úhlu pohledu. Ekonomika převažuje nad kulturou.
A protože já jsem veskrze kulturní člověk, příští rok začnu chodit na hodiny katalánštiny. Z respektu k městu, které je mi domovem.
