Článek
Na Goliášovu expedici, jak se jeho výprava jmenuje, vyrazil v roce 1998 a cestu dlouhou 57 tisíc kilometrů měl původně naplánovanou na 12 let. Po téměř 3 dekádách se blíží domů a neví, co si s životem dál počne. Britským ministerským předsedou byl tenkrát Tony Blair a od té doby se jich ve funkci vystřídalo dalších šest.
Karl Bushby si stanovil dvě pravidla, která nikdy neporušil. Nesmí k cestě vpřed použít žádný dopravní prostředek. Auto, letadlo, autobus, vlak, loď, kolo, koně, zkrátka cokoli, co by mu pomohlo k rychlejšímu postupu.
A druhé pravidlo, neméně kruté, že se nesmí vrátit domů, aniž by tam došel pěšky. Už se dostal do Evropy a k dosažení cíle mu zbývá pouhých 3 tisíce kilometrů. Blíží se domů a brzy se potká se svou rodinou, kterou téměř 30 let neviděl.
Když 1. listopadu roku 1998 vyrazil z chilského Punta Arena, svět teprve začínal poznávat mobilní telefony. Nebyly žádné internety v mobilu, překladače, mapy ani video hovory, natož signál a wi-fi po celém světě. S technickým pokrokem se Karl seznamoval doslova za pochodu.
Vyrazil s 500 dolary v kapse, a kromě paličatého sebevědomí a touhy dokázat to, co nikdo před ním, žádný valný plán neměl. V květnu letošního roku přešel istanbulský Bosporský most a oficiálně vstoupil do Evropy.
Karl je jako bývalý výsadkář tvrdý hoch, jinak by takové dobrodružství nepodstoupil a nemohl zdolat nebezpečné překážky a nástrahy, kterých bylo v průběhu let bezpočet a další ho ještě čekají.
Ať už se jednalo třeba o administrativní problémy s vízy, jako naposledy v Turecku, kdy ho 90 ti denní limit tureckého víza donutil opustit zemi v den, kdy přešel přes most do Evropy. Aby se vyhnul dalším komplikacím, utíkal na letiště a další 3 měsíce čekal na nová víza v Mexiku. Už je ale zpátky a v cestě pokračuje. Přes Rumunsko se blíží k maďarkým hranicím.
Z různých důvodů, ať už se jednalo o byrokratické zádrhele, překonávání válečných zón, nedostatek financí a pandemii Covidu, musel několikrát svou chůzi pozastavit. Pravidla expedice mu povolují odletět do vyčkávacího místa, často do Mexika, a čekat, dokud se nevyřeší problém, který mu brání v pokračování cesty.
Jedním z nejobtížnějších úkolů bylo zdolání nechvalně proslulého Dariénu, což je pruh země mezi Kolumbií a Panamou. Úsek je pokrytý hustou a nebezpečnou džunglí, bažinami a horami a prakticky znemožňuje cestování po souši mezi oběma zeměmi. Tato oblast je jediným chybějícím úsekem Panamerické dálnice.
Kromě velmi složitého terénu je oblast extrémně nebezpečná nejen kvůli výskytu jedovatých hadů, nedostatku čisté vody a bleskovým povodním. V oblasti působí ozbrojené zločinecké skupiny a drogové kartely, které jsou proslulé loupežemi, obchodování s lidmi, sexuálním násilím a častými vraždami.
V roce 2006 se Karl spolu s kolegou dobrodruhem Dimitrim Kiefferem dostali na titulní stránky světového tisku, když pěšky překročili zamrzlý Beringův průliv. Skákali mezi kymácejícími se ledovými krami a statečně se potýkali s ostrým arktickým větrem. Jen co úspěšně dosáhli Sibiře, byli zatčeni.
Následovala diplomatická bitva k získání povolení přejít napříč Ruskem. Turistické tří měsíční vízum by mu v žádném případě nestačilo. Do hry se tenkrát zapojil britský vicepremiér John Prescott a ruský miliardář Roman Abramovič, kteří expedici pomohli v pokračování.
Z Ruska prošel Mongolskem, Čínou, Kazachstánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem, a zde se jeho cesta opět zastavila. Získat vízum do Íránu se ukázalo jako nepřekonatelný oříšek a pak udeřil COVID.
Takže se Karl opět uchýlil do Mexika, kde strávil několik let a vymyslel plán, jak se vyhnout Iránu. Jediným způsobem bylo přeplout Kaspické moře z Kazachstánu do Ázerbájdžánu. A tak společně s kolegyní-cestovatelkou Angelou Maxwellovou a místními plaveckými přeborníky i udělal. Ačkoli připouští, že plavání není jeho silná stránka, podařilo se mu v etapách přeplavat 288 km a pokračovat v cestě po souši.
Karl při své cestě překonal mnohé další nástrahy, při kterých jeho cesta málem skončila. Na Aljašce skončil uvízlý na ledě 45 kilometrů od pobřeží poté, co se odlomila kra během bouře. Přežil také blízké setkání s ledním medvědem a vězení v Panamě poté, co byl mylně považovaný za nelegálního imigranta. V Rusku dokonce strávil týdny v domácím vězení.
Ještě jedna velká překážka ho čeká, a to přímo na prahu domova. Aby se suchou nohou dotkl anglické půdy, musí překonat kanál mezi Francií a Anglií, Lamanšký průliv.
Plavat se mu už nechce, použít plachetnici nebo jinou loď nepřipadá vzhledem k pravidlům expedice v úvahu a chůze tunelem je zakázána. Jediným řešením by tedy bylo zvláštní povolení k použití servisní části tunelu, které je vyhrazené k údržbě. Zatím takové povolení ale nedostal.
Jako solitér a bez podpory týmu by Karl Bushby neměl šanci světem projít. Jak již bylo zmíněno, na některých úsecích ho provázejí kolegové-dobrodruzi včetně Angely Maxwellové, se kterou se potkal v poušti Gobi při její samostatné výpravě. Dál si šli každý svojí cestou, aby se po létech znovu spojili. A možná už navždy, protože se prý mezitím stihli vzít.
Logistickou podporu a zásobování zajištuje Karlův otec Keith Bushby a finančně expedici zaštiťuje filmová a televizní produkční společnost Westward Productions, která Karla sponzoruje.
Jak ale Karl říká, „drtivá většina lidstva jsou úžasní lidé,“ a jeho podpůrnou sítí je celý svět s nespočtem jednotlivců, kteří mu během jeho cest nabízejí pomoc, péči a přístřeší.
Co se stane po téměř třiceti letech, až Karl Bushby dojde pěšky domů do anglického Hullu? Jak sám přiznává, bude to těžké: „Prostě nevím, je to divné, domov je velmi zvláštní místo, kde se najednou tvůj smysl života zastaví. Doufám, že se co nejrychleji pustím do jiných aktivit a udržím mysl, tělo i duši v pohybu.“
A shledání s rodinou? Po tolika letech se budou muset znovu seznámit, protože nejen oni, ale i Karl je jiným člověkem, než ten, který v roce 1998 odjel z domova.
Až dojde domů, bude mít zhruba 10 let do důchodu. Uvidíme, jestli si vystačí s poskytováním nekonečných hovorů, odpovídáním na otázky v televizních studiích, psaním knih nebo pořádáním besed ve školách. Možná ho ještě neposedné nohy přivedou k dalšímu dobrodružství.
Karl Bushby se nachází poblíž Maďarska a naši hranici těsně mine po cestě přes Rakousko, Německo a Francii domů.
Jestli někde kolem hranic uvidíte chlapa, který před sebou tlačí nebo za sebou táhne vozík a vypadá jako bezdomovec, možná je to světový cestovatel-rekordman Karl Bushby. Popřejte mu šťastnou cestu do cíle. Takových skutečných dobrodruhů v životě moc nepotkáme.
