Článek
Zatímco dvacátníci mají ještě většinu života před sebou a podvědomě doufají, že jejich budoucí láska je na celý život, po padesátce hledají parťáka pro zbytek života. Kompatibilitu mládí, která je jaksi dána přirozenými okolnostmi, nevystřídá kompatibilita pokročilého věku, ale souhra životního stylu a hodnot.
Zní to trochu filozoficky, ale je to pravda pravdoucí. Modré oči a vysoké ztepilé tělo už jaksi nejsou předpokladem, nýbrž pouhým bonusem. I tak se ale chceme tomu, na koho naše oko padlo, zalíbit. Stejně jako v těch dvaceti.
Když pomineme fakt, že seznamování se od dob mládí dnešních padesátníků a výš změnilo a možnosti jsou díky všelijakým seznamkám nepřeberné, neznamená to, že se výběr zjednodušil.
Je to jako se sámoškou. Buď si snadno vyberete ze tří druhů salámů, které jsou k dispozici, nebo strávíte dlouhé minuty bloumáním u přeplněného regálu a nevíte, který máte koupit. Možná sáhnete po tom, který vypadá dobře od pohledu a moc nestojí, přečtete si informace na etiketě nebo prostě hodíte do košíku ten nejdražší, protože očekáváte lepší kvalitu. Velký výběr ale také znamená, že se možná spletete a příště už budete opatrnější.
Už je to dávno, když mi bylo dvacet a každý potenciální nápadník se mohl stát budoucím manželem a otcem mých dětí. Zodpovědnost za správný výběr se ale v seznamovacích praktikách nikterak neodrážela. To ve dvaceti ani moc dobře nejde. Stejně netušíte, co se z toho vašeho objektu zájmu jednou vyklube. Vlastní intuice a střízlivěji uvažující kamarádky se stávají nejlepšími pomocníky. Strefíte se nebo ne.
My holky se chceme zalíbit. Ať se z potenciálního kandidáta na společnou budoucnost vyvine osudová láska, dobrý kamarád nebo jenom jakýsi průchozí, jehož jméno si po čase už ani nebudeme pamatovat. Zkrátka to tak máme a věk na tom vůbec nic nezmění.
Co je ale jiné, jsou přípravy na takové rande. Nejde o to, že v mých dvaceti byla jiná doba, holky jsou holky a chtějí se líbit na konci i na začátku století. Zejména tomu, o koho opravdu stojí.
První rande, druhé a třetí. Třetí šance se dává jenom těm, kteří už prošli dvoukolovým výběrovým řízením a mohlo by z toho něco být, takže je možná ze všech nejdůležitější. Ale zapomeňme na staré dobré pravidlo, že na intimní chvilky, když to řeknu kulantně, by dřív dojít nemělo. To už je dávno překonaná blbost. Dneska už holka není „dajka“, když podlehne dřív, ani netykavka, když si počká.
Když nám bylo dvacet, na rande do drahých restaurací se nechodilo. Nebyly na to peníze a stejně by to odporovalo přirozenému prostředí věkové skupiny. Koupili jsme si flašku vína a vypili ji u kašny na náměstí, v Praze zašli do Blatničky nebo někam na diskotéku. Na venkově jsme se potkali na nedělních odpoledních čajích, zašli na koncert okresní kapely nebo do letního kina. Tančili jsme hodně a takový ploužák byl skvělým indikátorem, jak moc je nám kluk příjemný.
A podle toho také na rande probíhaly přípravy. Abych vám řekla pravdu, v mém případě nebyly nijak závratné. Co taky už? V koupelně jediná řasenka, možná dvě rtěnky, s vlasy pomohla kamarádka, stříknout trochu vůně a hotovo.
Se skříní to bylo jako s těmi salámy v sámošce. Pokusit se trochu schovat velký zadek, vyprsit se a na poslední chvíli se pětkrát převléct. Což bylo vzhledem k omezenému šatníku velmi kreativní disciplínou, ale často s nějakým kouskem přispěchala zase ta kamarádka.
Srdíčko tlouklo jako o závod a dlouhé zkoumavé pohledy prosily zrcadlo o schválení. Myslíte, že po padesátce už srdce netluče? Nikoli, v tomto ohledu se nezměnilo nic.
Zrcadlo už sice tak shovívavé není a pět převleků nehrozí, protože outfit už máme týden předem nachystaný. Přípravy na rande, zejména na to třetí, už my zralé holky neponecháváme náhodě.
Už víme, že se nám ten chlápek líbí, to jsme zjistili u kafe na první oťukávací schůzce a u vína na druhém rande a teď s ním půjdeme na večeři. I kdyby z toho nic nebylo, je fajn se po dlouhé době načančat a líbit se samy sobě, když už nic jiného. Sebevědomí je totiž to, co potřebujeme.
Skočíme si na manikúru, ke kadeřníkovi a po cestě se možná zastavíme v obchodě pro nové šaty, protože vážně nemáme co na sebe. A možná dojde i na nové prádlo. Ani pro postaršího chlapa se obnošené bavlněné bombarďáky nehodí a ještě se lépe cítíme. I kdyby jen tak pro strýčka příhodu. Třeba byla jeho ex byla nějaká mondéna, co my víme o jeho standardech?
Pečlivá osobní příprava v pokročilejším věku stojí mnohem víc úsilí, času a peněz, o tom není pochyb. Jenomže tím úskalí nekončí.
Možná se to všechno vyvine neslavně a pak jsme si aspoň užily trochu sebepovznesení a i tak to za to stálo, nebo nás pán odveze taxíkem domů a my ho pozveme ještě na jednu skleničku. Jenomže to znamená, že přijde k nám domů!
Takže koupit dobré víno, něco na zub do ledničky, vonné svíčky, sklidit prádlo ze sušáku, převléct peřiny, vydrbat a naaranžovat koupelnu, vyhodit koše, všechno z povrchu pryč, vyluxovat a vytřít. A ještě tak, aby to vypadalo, že takhle to u nás vypadá vždycky. Vždyť jsme přece žádnou návštěvu nečekaly, že? To je přece jasné.
Vždycky si vzpomenu na svou drahou bývalou tchyni, která gruntovala pokaždé, když s tchánem odjížděli z domu byť na jediný víkend. Její snaha nebyla obyčejným úklidem, ale skutečným úsilím včetně přerovnávání komínků ve skříni.
Jednou jsem se jí ptala, proč to vlastně dělá a její šílenou odpověď nikdy nezapomenu. Prý aby ji nepomluvili zloději, kdyby se k nim někdo vloupal. Takže vlastně také taková neočekávaná a neplánovaná návštěva. Co kdyby?
Vzhledem k tomu, že takové rande zabere minimálně týden rozvah, příprav a realizace, je jasné, proč holky v pokročilém věku randí méně často než mladé. Kde by na to braly čas a peníze? A komu by se taky pořád chtělo?
Je úplně jedno, že se jednou zase odlíčíme, vlasy stáhneme do culíku, navlečeme se do vytahané noční košile a bombarďáky pověsíme na sušák. První dojem je zkrátka první dojem a na ten se nezapomíná. Vždyť on ten pán také nemá vždycky naleštěné boty a nevodí Hermesem.
A když to náhodou vyjde, pak nezbývá než představit svého vyvoleného nikoli rodičům jako dřív, ale vlastním dětem. Obavy jsou stejné, i když naši rodiče byli možná smířlivější.
Jak to mají kluci, to skutečně nevím a spekulovat nehodlám. Ale snad by stálo za to udělat malý průzkum a kvůli osvětě nás holek jeho závěry shrnout a zveřejnit. Možná bychom si pak ušetřily spoustu času přípravami. Ale na druhou stranu, nebyla by škoda? Přece jsou tak hezké a povznášející…
