Článek
Občané Horní Lidče v referendu rozhodli proti stavbě domova důchodců v sousedství místní školy. Dětský pohled na pohřební vozy je prý strašná představa. Ale možná je všechno trochu jinak.
Výsledek referenda v této malé obci zvedl ze židle celý národ. Ne snad kvůli tomu, že se občané vzepřeli vlastním zvoleným představitelům, ale kvůli nehoráznému a do jisté míry úsměvnému argumentu. Že prý děti a staří lidé vedle sebe nepatří.
Za normálních okolností by si nějaké místní referendum celonárodní pozornosti neužívalo, pokud by se ovšem nejednalo o poslední dobou populární a kontroverzní téma mládí versus stáří.
Kdyby občané nerozhodovali o starobním ústavu vedle školy, ale třeba o novém prasečáku vedle galerie, nikoho kromě místních by to asi příliš nezajímalo. Možná by celonárodními zprávami proběhla krátká informace a brzy upadla v zapomnění.
Skandální zpráva je ale na světě. Stejně jako jiné šokující informace běžící éterem se opírá o monotematický střet mládí a stáří. Proč by se měly dětičky každý den dívat z oken školních tříd na houkající sanitky a pohřebáky?
Protože se jedná o tak absurdní představu ne z pohledu argumentu odpůrců projektu, ale z pohledu logiky věci, musíme se zamyslet nad pravděpodobným obrázkem života posledních měsíců v této propírané obci.
Nikomu se nezdá divné, že ony citované maminky a někteří další občané při zdůvodnění svého nesouhlasu se stavbou domova důchodců používají téměř na chlup stejný argument?
„Pro mě jako pro maminku dvou holčiček je to naprosto strašná představa, že se budou tak malinké děti muset každý den koukat na umírající seniory.“ „Představa, že moje děti se budou dívat na pohřební vozy, až začnou chodit do školy, pro mě byla strašná.“
A tyto maminky ruku v ruce s dalšími spoluobčany rozhodly o tom, že se započatá stavba zruší a starosta bude mít plné ruce práce vymyslet, jak se vyvázat ze smlouvy s dodavatelem.
Ale co když je to všechno trochu jinak a ony se staly nechtěnými mediálními oběťmi v úplně jiném boji, než kterým je věčné téma mládí versus stáří?
Upřímně řečeno, kolika lidem při představě domova důchodců jako první proběhne hlavou myšlenka na kolony přijíždějících funebráků a věčně houkající sanitky? Možná se někdo takový najde, ale rozhodně jich nebude tolik, aby dokázali zhatit jeden projekt v hodnotě 160 miliónů.
Na druhou stranu je potřeba říct, že nejenom matky školních dětí, ale řekněme i neinformovaná nebo nepříliš vzdělaná část obyvatelstva jsou právě ti nejcitlivější a zároveň nejsnáze manipulovatelní. Je velmi snadné natlouct jim do hlavy argumenty, kterým snadno porozumí.
Mluvit s nimi o chybějící infrastruktuře, majetkové odpovědnosti či dlouhodobé udržitelnosti projektu, je poněkud svízelné. Zatímco chmurné představě umírajících starců a pohřebních vozů rozumí každý.
Všechna národní média se chytla jednoho obecního boje proti stavbě domova důchodců vedle školy a s nadšením se zaposlouchala do hlášek několika obyvatel. Samozřejmě, protože debata o nesnášenlivosti mládí a stáří je vděčná.
Toto ale nebylo hlavním tématem referenda, ani důvod jeho uspořádání. Žádného obyvatele této obce neznám, ale troufám si říct, že všeobecné smýšlení o koloběhu života v Horní Lidči odpovídá představám zbytku republiky a nikterak výrazně se od něj neodchyluje.
Tady jde totiž o něco jiného. O boj skupiny odpůrců stavby versus představitelů obce v čele s jejich starostou, kterému je vytýkána nedostatečná komunikace a prosazení projektu na vlastní pěst.
Za přečtení stojí pamflet výboru odpůrců projektu podepsaný Stanislavem Brhelem, zmocněncem přípravného výboru pro místní referendum a Ing. Martinou Brhlovou, členkou výboru., který je volně přístupný na oficiálních webových stránkách Horní Lidče.
Leták byl doručen obyvatelům obce do schránek a shrnuje všechny důvody, proč by obyvatelé měli stavbu domova důchodců zablokovat. V textu se hovoří o chybějící infrastruktuře, nejasnostech ohledně skutečného financování a provozování projektu a hlavně neochotě pana starosty k vyjednávání.
Součástí textu jsou ale i údajná vyjádření některých anonymních obyvatel, která zdůvodnění šikovně podtrhují. Z víceméně srozumitelného zdůvodnění se tak rázem stal manipulační text.
Ale co už na tom. Účel světí prostředky a výbor zastupující jednu rodinu odvedl v tomto slova smyslu skvělou práci. Na rozdíl od pana starosty a představitelů obce, jehož podpora projektu byla kromě faktických informací zveřejněných na úřední desce obecního úřadu evidentně nedostatečná.
Referendum tak nebylo žádným konfliktem mezi mládím a stářím, ale mocenským bojem mezi dvěma zájmovými skupinami. Na jedné straně stáli zvolení politici v čele se starostou a na straně druhé skupinka nespokojených občanů.
V zahájené bitvě jménem referendum nešlo už o nic jiného než přesvědčit voliče, aby se přiklonili na tu či onu stranu. Větší efektivitu na tomto bitevním poli jednoznačně prokázali odpůrci projektu, protože našli silnější zbraně.
Kdo chce psa bít, hůl si najde. Nebo si ji vyrobí. Touto vyrobenou holí se staly maminky a někteří další občané, kteří zmateně hlásali cosi o funebrácích. Hesla jim jednoznačně podsunutá, protože i neopodstatněný strach má svoji logiku.
Cílit na rodiče školních dětí bylo pochopitelně chytré. Koneckonců, jich se přece stavba týká nejvíc. Mimochodem, dle statistik z konce roku 2023 žije v Horní Lidči 188 dětí do 14 let, což je zhruba 14% obyvatel, zatímco obyvatel nad 65 let věku jich je 241.
Představme si hypotetickou konverzaci členů výboru za referendum s některou občankou:
„Maminko, vy jste se ještě nerozhodla, jak budete hlasovat?“
„Já tomu moc nerozumím.“
„A to by vám nevadilo, že budete po cestě do školy potkávat pohřební vozy? Vaše děti se budou z oken školní třídy muset každý den dívat na sanitky a umírající starce. To vážně chcete?“
A nyní obdobná konverzace, pokud by vůbec nastala, se starostou města:
„Maminko, vy jste se ještě nerozhodla, jak budete hlasovat?“
„Já tomu moc nerozumím.“
„Tak mi věřte, že chci pro obec to nejlepší. Dotace na stavbu jsem zajistil a víte, že už jsme s ní začali. Přece to teď celé nezrušíme. Domov pro seniory je potřebný.“
Útočit na emoce je chytrým, i když zároveň trochu zákeřným prostředkem, který ale velmi dobře funguje. Zejména pokud jsou ve hře děti, které byly použity jako rukojmí v jednom obecním boji.
Celá záležitost totiž není žádným skandálním filozofickým konfliktem mezi mládím a stářím, ale příkladnou ukázkou jednoho špatně komunikovaného záměru. Jeho důsledkem je rozdělení společnosti několika stovek místních obyvatel a eskalovaná celonárodní aféra.
A odskákaly to chudáci maminky, které se staly nastrčeným štítem v jednom obecním boji. Svým našeptávačům ale jednoznačně prokázaly dobrou službu.
