Článek
Napsalo se mnoho článků o tom, že si vybíráme psy, kteří se nám podobají. Někdo upozorňuje na podobnost fyzickou, jiný rozebírá povahové vlastnosti. Dokonce se tím zabývají vědecké články, představte si. Já jsem se na to podívala z trochu jiného úhlu.
Výběr psa by se dal svést na vkus. Stejně jako koupě auta nebo obsah skříně. Asi má o něco víc kritérií než jen výkon motoru a kvalitu materiálu, ale účel taky musí splňovat. Hledáme nenáročného povaleče, psa atletického, k práci nebo na parádu. Stejně jako s těmi auty nebo oblečením do šatníku.
U štěněte se můžete seknout, když si nedáte dobrý pozor. Kupříkladu si pořídíte border kolii, protože jste si přečetli, že je inteligentní. Co ale nevíte, že se jí budete muset setsakra věnovat. Ale co? Také jsou dámy, které se narvou do módního kousku, který jim vůbec nesluší. Nebo špatně odhadnou dress code. To už se tak stává. Koneckonců i s tím autem můžete udělat chybu a nakonec jste rádi, když vás doveze z bodu A do bodu B.
Toť k výběru. Jiná věc je ale připodobňování. Pán a pes spolu žijí na rozdíl od věcí životem více méně partnerským, takže se spolu chtě nechtě sžívají. Stejně jako dva lidi. Lehce poťouchlý je na tom fakt, že na rozdíl od nevhodného partnera se psa jen tak nezbavíme. Tedy předpokládám. Ti, co to udělají, automaticky z mé hry vypadávají.
Protože jsme ve vztahu pravděpodobně ti silnější a máme v rukávu víc es, pes se nám přizpůsobí. Koneckonců také proto jejich společnost tak rádi vyhledáváme, mám pravdu? Takže se po čase z našeho čtyřnohého miláčka stane velký pohodář či nervóza, ustrašánek nebo naopak neohroženec. Má rád lidskou společnost nebo je a priori nedůvěřivý.
I to, jak pán se psem nakládá, hovoří jasně pro anebo proti němu. Na toho, kdo si udělal ze psa parťáka a tahá ho všude s sebou, budeme pohlížet jinak než na pána, který nechá chlupáče celý život běhat po dvoře a ten chudák o světě nic neví. Víte co? Ten pán zřejmě taky nebude žádný osvěta.
Při těchto úvahách mě trochu vyděsil pohled na vlastního šíleného psa, kterého jsem adoptovala. V pěti měsících to bylo ještě štěně s traumaty, ale z nějakého důvodu jsem si ji mezi stovkami ostatních opuštěných psů vybrala. Proč zrovna ji? Na to se mě neptejte, protože nevím. Zkrátka jsem se do ní zamilovala.
Ale ta moje holka je se mnou už skoro rok, takže se dá říct, že jsem její vývoj už stihla ovlivnit. A pohled to moc příjemný není. Podle toho, co se říká, píše, i dle vlastních výše uvedených úvah, vám tedy, ač nerada, něco o sobě prozradím. Jestli je totiž pravda, že jaký pes, takový pán, či naopak, pak se musím chytit za čumák.
Podle všeho jsem totiž nevyzpytatelná, dramatická a náladová. Radši mám psy než lidi, k těm přistupuji se zvýšenou opatrností. A co úplně nesnáším je, když na mě cizí lidé sahají. Pokud se mi ale vetřou do přízně a stanou se mými přáteli, můžu se zbláznit radostí, když je vidím.
Jestli něco nechci udělat, nehnete se mnou ani párem volů. To musíte přijít na jiný způsob, jak mě přesvědčit. Lehce se ale nevzdám, to vám říkám. A přítulná taky moc nejsem. Zkrátka taková nezávislá ženská. Ale věrná a vděčná jsem, to zase jo. Mám ráda šlofíka po obědě a vlastně jsem jinak docela roztomilá.
Abych nezapomněla. Jsem vysoká, štíhlá, špinavá blondýna. Pochopitelně, že na hygienu dbám. Mám na mysli barvu vlasů. Nebo jejích chlupů. A podobnost fyzická jde ještě dál. Moje fenka má totiž uši v délce střihu mého mikáda.
Zvykli jsme si hodnotit lidi od prvního pohledu. Třeba i podle toho auta nebo oblečení. Pána s ponožkami v sandálech možná uvidíme vystupovat z letité škodovky. A dámu, jejíž drahý parfém zůstane viset ve vzduchu dlouhé minuty a klapot luxusních podpatků nám bude ještě chvíli znít v uších, třeba důstojně vystoupí z offroadu věhlasné značky. A myslíme si, že máme jasno.
No jo, ale ten pán má doma německého ovčáka a paní yorkšíra. A co teď s tím? Co by? Konečně se o nich něco opravdu dozvíme.
Muž s psíkem
Dovolte mi přidat jeden tip pro hledače dobrých investičních nápadů. Co takhle seznamka podle fotek psů? Že bychom vyměnili pána v hospodě s půllitrem piva nebo toho na úpatí Machu Picchu za obrázky jejich psů? Možná by nás víc zaujal husky nebo pudl a řekl nám o pánech víc, než to pivo a úchvatná scenérie.
A chlapíkovi s čivavou v oblečku bych se vyhnula. Ne protože nemám ráda malé psy, ale protože by jeho majitel byl pro mě trochu moc zženštilý. A tomu s americkým stafordem taky. Protože je pán asi trochu drsňák a může mít snížený práh trpělivosti. Ale to je zase jenom věc mého vkusu.
Ale prosím pozor! Než budete kriticky hodnotit, přesvědčte se, že je člověk na druhém konci vodítka skutečným majitelem. V psím parku mě totiž onehdy zaujal jeden interesantní pán, jenomže měl s sebou maltézáčka s mašličkou. Miluji maltézské pinče, ale nějak mi to k sobě celé nesedlo. A taky že jo. Pán totiž pejska o víkendu hlídal své dceři. No, mašličku mu na vycházku dávat nemusel, to je taky fakt.
Tak co? Mrknete se taky dneska na svého psa místo do zrcadla? Budiž vám upřímný pohled do vlastní duše příjemný a radostný.
