Článek
Diskriminace na základě věku je jedna z nejčastějších, zároveň je společensky tolerovaná a dokonce i podporovaná. A často i velmi nenápadná, což je na ní to nejnebezpečnější.
U žádné jiné skupiny by veřejná podpora diskriminace neprošla, ale ženy mají zvláštní dar. Často samy sebe nebo druhé ženy staví do trpící nebo tolerované role. Přijmout svůj osud v podobě překročení padesátky s pokorou se automaticky očekává, a snad aby břímě padesátky bylo snesitelnější, vydávají se k němu různé manuály, doporučení a rady. Přitom nejde o nic jiného než o ponižování.
Populaci nedělíme jenom na mladé a staré nebo pracovně aktivní a důchodce, což by dávalo smysl, pokud se věnujeme obecným tématům. Vytvořili jsme si umělou skupinu lidí přes padesát a aby toho nebylo stále málo, jako zvláštní podskupinu označujeme ženy, které překročily padesátku.
Dle otevřeného zdroje Wikipedii je diskriminace vysvětlena jako „termín označující nějaké rozlišování nebo situaci, v jejímž rámci se s určitým člověkem zachází jinak než s ostatními lidmi. Nejčastěji se používá v negativním významu rozlišování lidí na základě příslušnosti k nějaké obecné skupině bez ohledu na schopnosti konkrétního jedince.“
Není to dostatečně vypovídající?
Protože je léto, na pořadu dne je logicky velké téma dámských plavek. Jako by nebylo dost na tom, že koupací úbor znamená osobní utrpení pro mnoho žen, a to nehledě na věk. Mladší dívky jsou na tom zřejmě ještě hůř, protože jejich touha a potřeba se líbit je nutkavější. Dokonalé tělo má přitom málokterá z nás, ať je nám dvacet nebo šedesát.
Jak si tedy vysvětlit, že prakticky všechny články, které znějí jako rady profesionálů, se zaměřují na ženy s pěti a více křížky na krku:
Nejlichotivější plavky pro ženy nad padesát: Záleží především na výběru vhodného střihu
Nejlepší plavky pro ženy přes padesát: Neomezujte se na černé jednodílné plavky
Plavky pro ženy nad padesát: V těchto střizích se budete cítit pěkně i pohodlně
Plavky pro ženy 50 +: Co opravdu drží, kryje a lichotí postavě
Plavky jsou zkrátka vděčné téma, a proto na nás neustále vyskakují všudypřítomné a nevyžádané rady. Ať znějí jakkoli shovívavě a smířlivě, z bůhvíjakého důvodu se zaobírají ženami nad 50. Nikoli ženami korpulentními, hubenými, s velkými či malými prsy, povadlým či dobře stavěným pozadím, silnýma nohama či pažemi. Ale prakticky výhradně ženami padesát plus.
Jako by ženy přes padesát ztratily svá těla, sebereflexi, možnost se samostatně rozhodovat a staly se z nich bytosti blahosklonně přijímané zbytkem společnosti. Vlídně, ale kategoricky.
Jako by ženy v padesáti překročily jakousi neviditelnou čáru a stala se z nich jiná kategorie. Společenská třída, pro kterou máme pochopení, protože jsou to přece chuděry. Už jim bylo přes padesát, a tak jim začal jiný život. Umírněnější, omezenější, škaredější a potupnější.
Ale nebojte, ještě pořád máte na výběr, nemusíte se cítit špatně, jako by říkaly ony rady, mimochodem všechny do jednoho udílené ženami. Ale proč bychom se měly cítit blbě jenom proto, že je nám přes padesát? Kdo jsi, že si dovoluješ nám podsouvat, jak máme žít, cítit se nebo se chovat. My jsme dospělé ženské.
Samozřejmě nejde pouze o letní nebo jakýkoli jiný oděv, ale o všechny aspekty života. Počínaje tím, co je a není pro ženy přes padesát vhodné, jak by měly jednat, čím by se měly zabývat a na co by si měly dávat pozor.
Vzhledem k posunu rodičovského věku budou mít za pár let padesátileté ženy teprve děti na středních, často dokonce na základních školách a minimálně patnáct let do důchodu. Přesto, jestli se na společenském vnímání něco nezmění, budou už patřit do vyloučené skupiny s terčem na zádech.
Téma plavek není mým nejoblíbenějším tématem, jak by se mohlo zdát, ale boj proti diskriminaci žen nad určitý věk vzdát nechci. Dokud si nepřipustíme, že existuje a je vážným společenským tématem zejména pro jeho neviditelný a o to závažnější dopad, neměli bychom ho tolerovat. Stejně jako netolerujeme diskriminaci rasovou, náboženskou, genderovou, sexuální orientace nebo tělesného postižení.
Ale když už jsme u toho plavkového tématu, který je nechvalnou ukázkou znevýhodňování určité skupiny lidí. Včera jsem byla na španělské pláži a bedlivě se zaměřila na plážové oděvy stovek žen. Až na pár dam kolem osmdesátky, jedné těhotné paní a velmi sporadického výskytu jednodílných plavek, měly všechny ženy plavky dvoudílné. Nehledě na typ postavy nebo věk.
Plavky v jednom či dvou kusech totiž na estetice pohledu vůbec nic nemění, jestli tohle je právě důvod, proč by ženy nad padesát měly nosit plavky jednodílné. Jiný mě totiž nenapadá. Nejzavalitější nebo velmi kyprá těla totiž patřila ženám mezi pětadvaceti a čtyřiceti a ani kus látky na břiše by jim k ničemu nepomohl.
A víte co? Každému je to úplně jedno. Na pláž se totiž chodí odpočívat, užívat si slunce, vody a pohody a ne zaobírat se těly ostatních lidí. Natož žen nad padesát let věku.
Začněme tím, že se tématem žen nad padesát přestaneme zabývat a nebudeme udílet cenné rady, jak by se měly chovat, oblékat, co je pro ně vhodné a co už ne. Dnem padesátých narozenin nezačíná žádný konec aktivního života, neotevíráme dveře do jiného světa, nehloupneme ani se naše těla přes noc nedeformují.
Stokrát opakovaná lež se stává pravdou a to vědí i oběti domácího násilí. Po delším čase psychického týrání samy uvěří, že jsou opravdu špatné. A uvědomme si to především my ženy a nepřilévejme oleje do vlastního vařícího se kotle, ve kterém se chceme bůhví proč samy vařit. Přestaňme se znásilňovat navzájem.
Všichni, kteří se podobnými úvahami zabýváte nebo vás napadají, mějte prosím na paměti, že žádná kategorie „ženy nad padesát“ neexistuje. Lidé se biologicky dělí na muže a ženy a legálně na děti a dospělé.
Ukazovat prstem na ženy nad padesát má stejnou logiku jako vymezovat třeba skupinu mužů nad dvacet devět, čtyřicet dva nebo sedmdesát šest.
Označovat skupinu lidí a dávat jim metry na cokoli, je neslušné a ponižující. Přesně takhle totiž vypadá diskriminace. A je úplně jedno, jestli jde o plavky nebo o cokoli jiného.
