Článek
Na počátku tohoto článku stálo upřímné osobní zamyšlení. Uvědomila jsem si, že se preference a záliba v různých typech mužů s věkem mění. Pánové odpustí, že úvaha bude jednosměrná, protože pohled z opačného břehu mi nepřísluší.
Dámy mi pak jistě prominou vlastní náhled na toto téma, protože až na pár přítelkyň, které do pranice přispěly svým názorem a důkazy v podobě prožitých vztahů, a několik odborných článků, pochopitelně vycházím z vlastní zkušenosti a osobních postojů.
Všechno to začíná v pubertě, někde na střední škole. Hormony s námi cloumají jako vichřice, a přestože po nocích tajně sníme o tom, jak se zbožňovaným idolem strávíme zbytek života a porodíme mu několik milovaných dětí, realita je samozřejmě úplně jiná.
Romantický snílek, výkonný sportovec, třídní krasavec nebo největší z rebelů. Ať už stáli tito kluci na žebříčku našeho obdivu kdekoli, jejich „kvalita“ se dělila na tři typy. Byli to hrdinové, hodní kluci nebo přitažliví samci.
Teď si dovolím odskočit k odbornějšímu názoru a jednomu z výzkumů, který se záhadou ženského výběru mužů zabýval.
Dle jeho závěrů ženy hodnotily muže dle tří základních hledisek a každému typu muže přiřazovaly různé vlastnosti, zejména v následujících oblastech:
Dominance – zlobiví kluci a hrdinové jsou vnímáni jako dominantnější než hodní nebo nevýrazní kluci. Tady zřejmě výzkum žádné překvapení nepřinesl.
Podpora – hodní kluci a hrdinové nabízí „spřátelenou duši“ spíš než zlobiví kluci a lůzři. Omlouvám se za anglicismus, který ovšem tento hodnocený typ vystihuje nejlépe.
Fyzická přitažlivost - hrdinové a bad boys (zlobiví kluci), když už jsme u těch anglických slovíček, jsou považováni za fyzicky nejatraktivnější, lůzři za nejméně atraktivní a milí kluci někde mezi tím.
Kdybychom se nezabývali ničím dalším a vzali do úvahy pouze výše uvedené rozdělení typů mužů, museli bychom říct, že nejžádanějším zbožím by byl hrdina a na opačné straně spektra by stál lůzr. Ani v tomto ohledu průzkum nám žádné převratné novinky nepřináší, takže se vraťme k vlastní ženské praxi.
Hero, neboli hrdina, je v očích každé ženy totiž někým jiným a není divu, protože i definice hrdiny se výrazně liší dle významu. Pomineme-li hrdinu jako literární či filmovou postavu, význam slova hero má několik rovin:
Hrdina je ten, který udělal něco odvážného, nového nebo převratného, a proto je všeobecně obdivován.
Z našeho pohledu je to ale spíš muž, kterého obvykle obdivujeme kvůli určité vlastnosti nebo dovednosti.
A ženy svého muže obdivovat prostě potřebují. Alespoň většina z nás. Jenomže teď se dostávám k jádru pudla.
Holky na střední příliš nezajímá úspěch, protože v tomto věku, až na výjimky, nikdo ještě výrazně úspěšný není, snad kromě sportu či školních výsledků, a nevíme vůbec nic o tom, jak se kluk v životě prosadí. Ani my holky v tom nemáme jasno. Takže jdeme po instinktu a necháme se vést touhou.
Když já si jen vzpomenu, kdo všechno mi v mých „nácti“ připadal atraktivní a obdivuhodný, musím se smát a v některých případech i stydět. Zkrátka je to období živočišnosti a nic víc bych v tom nehledala.
Pak ale do hry bouře hormonů vstoupí rozmnožovací pudy a výběr se otočí, nebo alespoň zúží. Hrdinou se najednou může stát někdo úplně jiný. Z touhy po zlobivém klukovi najednou potřebujeme partnera do života a k dětem. A také toho, kdo rodinu dokáže zabezpečit. Úspěch už zde tak má přidělenou svoji roli.
Ty, které vhodného partnera úspěšně našly a dobře si vybraly na první dobrou, mají můj obdiv.
Myslím, že moje středoškolská třída, která se již několik desítek let pravidelně schází, nebude typickým příkladem, ale za zmínku rozhodně stojí. Jenom čas totiž ukáže, jak jsme se s výběrem v mládí poprali. Do tohoto konstatování zahrnuji muže i ženy.
Bylo nás 36, z toho 10 kluků. Skóre rozvodů je následující – 5 holek a dva kluci. Všichni ostatní jsou stále se svými původními manželi a manželkami a většina z nich i po všech těch letech vypadá spokojeně. Nás mizerných pár výjimek je tak trochu „out“.
Vždycky jsem podvědomě toužila po vzdělaném intelektuálovi. Ten ale většinou nesplňoval moji potřebu rozletu a hrdinský činů. V mládí totiž i mě přitahovali trochu zlobiví kluci a statní jinoši. Ti ostatní byli prostě dobří kámoši.
Ve zralejším věku jsem sice pořád chtěla chytrého muže, ale k tomu ještě úspěšného, kterého bych mohla obdivovat, a který by mi poskytl bezpečný přístav. A taky proto, že sama jsem byla do jisté míry úspěšná, takže lůzr po mém boku by byl koulí u nohy. Jenomže takoví muži hledají jiné ženy a úspěšná žena s vidinou ještě úspěšnějšího, a k tomu aspoň trochu charismatického muže, to má dost těžké.
Úspěšné muže jsem sice našla, ale šuplík intelektuální potřeby mi nezaplnili, a to otřepané „souznění duší“ se stalo pojmem z říše snů. Praktický život středního věku byl ale s potlačením některých jiných potřeb zabezpečen.
Po padesátce se nacházím v poslední fázi hledání a rozdíl mezi předchozími výběry je zásadní. Nic mě totiž netlačí. Když přijde, fajn, když ne, taky se nic neděje. Hormony ani rozmnožovací pudy už mi nezamlžují mozek a navíc se mi změnily priority a kritéria partnera coby postaršího muže.
Konečně jsem si přiznala, co chci, a statný a udatný jinoch to pochopitelně není. Úspěch v tomto věku je už měřitelný a prokazatelný. Nemám tím ovšem na mysli počet nemovitostí a stav konta. To je koneckonců jeho výhra, ne moje. Mám na mysli to, jak se pán popasoval se životem. Hrdinové a lůzři najednou dostali úplně jinou podobu.
Z některých mladých hrdinů se totiž stali lůzři a naopak. Je to jako pohled do výkladní skříně. Tajemství odhaleno. Možná je tudíž prozíravé počkat si, jak to vlastně nakonec dopadne.
Přitažlivost je sice stále ve hře, ale fyzické přednosti už v ní nehrají prim. Hledám muže, kteří by v mládí byli mými kámoši. Zlobivého kluka už nechci, ale hodného a chytrého, který životem doplul se ctí až sem.
Ano, možná jsem to v životě kvůli těm proklatým hormonům, ambicím a okolním tlakům trochu přepálila. Ale vrátila jsem se k tomu, co jsem chtěla už jako mladá holka. Hodného kluka, se kterým si budu mít o čem povídat.
Alespoň nějakou dávku charismatu by ale pán mít měl. I my starší holky totiž potřebujeme někoho obdivovat.
Určitě nejsem jediná, kdo si prošel podobným životním tancem, aby konečně pochopil, co je pro něj důležité. Že, dámy?
