Článek
Když před několika lety známý francouzský spisovatel Yann Moix, tehdy padesátník, v interview pro časopis Marie Claire prohlásil, že by nebyl schopný milovat ženu přes padesát, strhla se mezinárodní lavina odporu.
„Dávám přednost tělům mladších žen, to je vše. Tečka. Tělo 25leté ženy je výjimečné. Tělo ženy po padesátce není vůbec výjimečné.“
Autor k tomu ještě dodal, že považuje ženy po padesátce za „neviditelné“ a preferuje těla mladých žen.
Spisovatel byl za svůj komentář nemilosrdně odsouzen ve světových médiích a na sociálních sítích, padesátileté ženy mu posílaly fotografie svých pevných pozadí, mlátily mu o hlavu příklady úchvatných postarších hereček typu Jennifer Aniston a všelijak si ho dobíraly a zostuzovaly. Muži mlčeli.
Před pár dny jsem seděla s dobrým přítelem v barcelonské kavárně. Ve slunečném dni kolem nás procházely davy spoře oděných dívek různých velikostí, národností a také s velmi odlišným vkusem. Jedna z nich měla těsně obepnuté šaty, které se zdály být o dvě čísla menší, než by jejímu tělu příslušelo. Rozparek neměly šaty vzadu, jak by se dalo tradičně očekávat, nýbrž vepředu, takže bylo slečně při každém rozjařeném kroku vidět až téměř…víte kam. A já, tradičně vychovaná žena, jsem se otřásla.
Nevěřícně jsem se podívala na kamaráda, kterému se už přehoupla šedesátka, a utrousila nějakou rádoby vtipnou a možná i trochu krutou poznámku na téma obtloustlých mladých dívek a jejich nekonečného sebevědomí.
K obhajobě vlastní nejapnosti podotýkám, že za mého mládí bychom vlastní špeky spíš schovávaly, než se jimi chlubily.
Přítel se podíval na onu dívku, pak na mě, pousmál se a smířlivě mě usadil: „Vždyť je mladá, může si to dovolit.“ Bez zášti, jenom s pouhým údivem a tak trochu vyraženým dechem, jsem se zeptala: „A to nevadí, že je tlustá a nevkusná? Hlavně, že je mladá?“.
Milé dámy, asi tušíte, jaké odpovědi se mi dostalo. Chlapům se prostě líbí mladé dívky jako kategorie, která se nemusí nutně dále dělit podle tělesných proporcí.
Škoda, že jsem to nevěděla o pár desítek let dřív. Nemusela jsem se tolik trápit nedokonalostí vlastního těla, zejména pokud bych stála o starší muže. V tom je možná právě ten zakopaný pes.
Svět odsoudil Yanna Moixe trochu neprávem, protože jenom řekl nahlas to, co si myslí většina mužů. I když ti ostatní zaplaťpánůh své zalíbení nepraktikují tak důsledně jako on. Nebo vidí na ženách ještě něco jiného než maso. Spisovatel možná ani netuší, co láska znamená.
A holky, sáhněme si do svědomí. I my s nostalgií vzpomínáme na své mladé tělo, přestože jsme ho tenkrát možná nenáviděly, a po očku na ulici obdivujeme sošné mladé dívky. Na tom není nic nepřirozeného ani odsouzeníhodného. Mládí je prostě hezké na pohled.
Francouzský spisovatel je oproti většině mužů jiný tím, že je tak trochu nevyspělý a ženy jsou pro něj fyzickým objektem, nikoli skutečnými životními partnerkami. Stejně tak jako Leonardo DiCaprio prý nikdy nerandí s děvčaty staršími než 25, takže jeho lásky dlouho nevydrží, protože mu děvčata po čase zestárnou. Ale toť životní úděl či osobní preference oněch pánů. Víte, jak se to říká? Proti gustu…
Nejenom v cizině, ale i v našich končinách si postarší zámožní muži berou mladé krásné dívky. Tak to bylo, je a bude. V tomto případě ale nejde jenom o pružné tělo a mladou vypnutou kůži, ale také o predátorské pudy. Mladé dívky jsou oproti nám starším ženám tvárnější, naivnější a dokáží muže obdivovat s nehranou upřímností. Nechají se formovat a možná i manipulovat. S námi, řekněme vyzrálejšími, už je to o poznání horší.
Muži si s mladými dívkami prodlužují mládí a samozřejmě utužují společenský status. Pevné tělo po boku je příjemným bonusem.
Ani mladým dívkám, které se zamilovaly do staršího muže, se nedá vždy podsouvat pouhé zlatokopectví. Zralí muži jsou zkušení, vědí, jak dívku potěšit, ohromit, umí naslouchat a tolik toho o životě vědí! Ženy, ruku na srdce, která z vás se v mládí alespoň platonicky nezamilovala do podstatně staršího muže, protože byl tak chytrý, zkušený, romantický a ochranitelský?
My vyzrálé ženy jsme už naivitu mládí, otevřenost myšlenek a obdiv ke zkušenosti ztratily. Jsme parťáci, ženy do nepohody, kumpáni ve zločinu a matky, které se naučily se životem rvát. Málokterý muž je už pro nás předmětem neskonalého obdivu.
A že se chlapům všech věkových kategorií líbí dvacítky? I my ženy, ať je nám kolik chce, se na ulici po očku rády podíváme po šarmantním a udržovaném padesátníkovi. Já tedy ano. A možná až mi bude osmdesát, stejně se ráda pohledem pokochám.
Stejně jako se starší muž rád podívá na mladé masíčko, i my ženy dokážeme muže ocenit. Podstatný rozdíl je ale v tom, že my si z oné kategorie padesátiletých vybíráme pouze jednotlivé kusy a nebereme šmahem všechno.
Kontroverzní francouzský spisovatel Yann Moix, který svojí upřímností šlápl na hada, není typickým představitelem mužů, přestože má standardní estetické preference. Ženy jsou pro něj zejména předmětem sexuálního zájmu a potěšení, nikoli partnerkami. Nemyslím si, že by mu jeho životní styl většina mužů záviděla, byť mu asi rozumí.
Ne všechno, co se nám líbí a obdivujeme, musíme nutně mít. Někdy pouhý pohled nebo myšlenka stačí. Mně se kupříkladu líbí maserati a taky jsem se smířila s tím, že ho nikdy mít nebudu. Vlastně si ani nejsem jistá, že bych ho opravdu chtěla.
Že se mužům líbí mladé ženy, není nic k zoufání a žádné prozření se nekoná. Dívčí mládí je prostě obdivuhodná veličina. My starší holky máme zase něco jiného. Třeba… no zkrátka my už musíme hrát s jinými kartami
