Článek
Ruth se narodila 9. října 1926 v malém městečku Rhyl v severním Walesu a její dětství bylo poznamenané chudobou a přísnou domácí výchovou. Její otec Frederick Neilson byl dle mnohých biografií a historických záznamů krutý, drsný a citově odtažitý člověk. Měl velmi výbušnou povahu a Ruth a její sourozence tvrdě fyzicky trestal.
Ruth již od mládí cítila, že musí na svém životě něco zásadního změnit a ve svých šestnácti letech udělala rozhodnutí, které zásadně ovlivnilo její budoucnost. Přestěhovala se do Londýna.
Londýn byl tehdy pro mladou ženu městem příležitostí, ale i nebezpečí, plným světel nočních klubů, tanečních sálů a barevného, ale tvrdého nočního života. Ruth začala pracovat v barech a nočních klubech, což jí sice umožnilo finanční nezávislost, ale zároveň ji vystavilo tvrdým realitám města. Ruth musela čelit tehdejším mužským stereotypům, manipulaci a násilí, které se staly součástí její každodenní reality.
Ve svých sedmnácti letech porodila syna Andyho, jehož otcem byl ženatý kanadský voják Clare Andrea McCallum, a s nímž měla Ruth krátký vztah během druhé světové války. Clare se po narození dítěte jako otec prakticky neangažoval, a tak Ruth vychovávala Andyho sama, což pro ni představovalo obrovský tlak a zodpovědnost. Od té chvíle se její život stal otázkou boje o přežití a závislosti na mužích.
Koncem 40. let Ruth pracovala jako nahá modelka a stala se hosteskou v nočním klubu v Soho. Začátkem 50. let už vydělávala peníze jako eskortní dívka s kompletními službami a s jedním ze svých stálých klientů znovu otěhotněla.
Provdala se za 41letého George Johnstona Ellise, rozvedeného zubaře, který měl dva syny. George byl násilnický, majetnický a žárlivý alkoholik. Ruth ho několikrát opustila, ale vždy se k němu vrátila. Když v roce 1951 porodila dceru Georginu, George odmítl uznat otcovství a později se rozvedli.
Ruth byla žena, která dokázala zaujmout svou krásou a energií, ale její oči prozrazovaly vnitřní bolest a těžkosti, které prožila. Lidé, kteří ji znali, často vzpomínali, že její pohled byl pronikavý, smyslný a zároveň trochu smutný, jako by v něm byla ukrytá celá historie jejího života — zklamání, utrpení a touha po svobodě.
David Blakely byl mladý a ambiciózní automobilový závodník a Ruth se stala jeho milenkou. Zprvu se jevil jako charizmatický a úspěšný muž, ale brzy se ukázalo, že má také násilnou stránku. Jejich vztah byl komplikovaný a bouřlivý. Byl kombinací lásky a strachu, vášně a bolesti.
Blakeley byl manipulativní, násilný a nevyzpytatelný playboy a Ruth se na jeho lásce stala emocionálně závislou. Davida Blakelyho milovala a zároveň se jej bála.
Ruth s Davidem otěhotněla, ale v důsledku stresu a násilí potratila. Trauma ze ztráty dítěte ještě více zvýšilo emocionální a psychologický tlak, který se později stal klíčovým faktorem jejího tragického rozhodnutí.
O velikonoční neděli v noci 10. dubna 1955, po sérii dalších útoků a zranění, Ruth čekala před hospodou Magdala v Hampsteadu. Zbraň, kterou jí půjčil známý, nebyla jen nástrojem – byla symbolickým gestem jejího zoufalství a prostředkem konečné kontroly nad vlastním beznadějným životem. Když David Blakely vyšel z hospody, Ruth vystřelila pět ran, které jej okamžitě zabily.
Proces s Ruth byl rychlý a předpojatý. Soud nebral v úvahu kontext jejího vztahu s Davidem, dlouhodobé násilí a psychický tlak, kterému čelila, ani psychické rozpoložení v době vraždy.
Ruth se postavila před porotu hrdě a upřímně a k činu se přiznala bez vytáček. Na její životní tragédii a trauma, které vedly k vraždě, ale porota nebrala vůbec žádný zřetel. Během pouhých dvaceti minut byla odsouzena k trestu smrti. Popravena byla oběšením krátce po rozsudku dne 13. července 1955.
Synovi Andymu bylo v době popravy matky pouhých 10 let a Georgině tři roky. Co se s nimi stalo po smrti matky?
Otec Georginy, George Ellis, v roce 1958 spáchal sebevraždu a Georgina byla v šesti letech adoptovaná. Jako dospělá pracovala jako hosteska a vedla eskortní agenturu. Později v životě se potýkala s alkoholismem a naprosto nezvládala výchovu šesti dětí ze dvou manželství. V padesáti letech zemřela na rakovinu.
Andy byl po matčině smrti umístěn do internátní školy pod jménem Andrew Hornby, ale nakonec žil převážně u své babičky a příbuzných. Soudce z Ruthina procesu, sir Cecil Havers, který se prý marně snažil Ruth před popravou zachránit, posílal Andymu po smrti jeho matky každoročně peníze na podporu.
Andy se celý život potýkal s traumaty po popravě své matky, až v roce 1982 ve věku 37 let spáchal sebevraždu krátce poté, kdy poškodil hrob Ruth Ellis.
Případ Ruth Ellis vyvolal masivní veřejnou debatu o trestu smrti, zejména pokud jde o zneužívání, trauma a polehčující okolnosti. Ruth se stala poslední popravenou ženou ve Spojeném království. Poslední popravy byly vykonány v roce 1964, kdy byli dva muži oběšeni současně v různých věznicích.
Smrt Ruth Ellis ovlivnila i další generace. V roce 2025 podala její vnoučata žádost o postmrtnou milost. Argumentují tím, že tehdejší soudní proces by dnes pravděpodobně vedl k mírnějšímu trestu s ohledem na důkazy o tom, že ji její partner předtím, než ho Ruth zabila, citově a fyzicky zneužíval.
Tragický život Ruth Ellis byl zpracován v dramatu televizní stanice ITV A Cruel Love: The Ruth Ellis Story (Krutá láska: Příběh Ruth Ellis).
Z dramatického konce života Ruth můžeme dovodit, že vraždou Davida Blakeleyho skončila definitivně nejenom s ním, ale i s vlastním otcem. Bohužel ji osvobození se od krutých mužů stálo i život a poznamenalo její vlastní děti.
