Článek
Okupas nejsou jen ti, kteří se nabourají do cizího bytu či domu a nestydatě deklarují svá práva k bydlení, ale může to být i nájemník, který zaplatí pouhé dva první nájmy a dál si v klidu užívá vaši nemovitost, aniž by se měl k placení či vystěhování.
Zaměřme se ale na první skupinu. Okupas nejsou squatteři tak, jak je známe z Čech. Nezaměřují se totiž primárně na prázdné budovy, ale naopak na obyvatelné, či ve velkém případě dokonce obývané nemovitosti.
Většinou se sice nejedná o primární byty či domy, ale o další rezidence, které nejsou obývané permanentně, ale zejména ve velkých městech dochází k nelegálnímu obsazení i zabydlených bytů.
Největší podíl na ilegálním obsazování mají velká města, v nichž hlavní prim hraje Barcelona a Katalánsko obecně, následováno Madridem a Andalusií.
Zdravý selský rozum a zkušenosti s českým právním řádem nám velí nepanikařit, protože právo je přece na straně majitele, který má k nemovitosti všechny doklady a je zapsán v katastru nemovitostí. Kromě toho veškeré služby jsou přihlášeny na jeho jméno, které včetně všech daní poctivě platí.
Máte uvnitř svoje osobní věci včetně fotek dětí a babičky v rámečku na poličce a ta početná rodina odkudsi ze zámoří, velmi často z Latinské Ameriky, která tvrdí, že váš byt nebo dům obývá legálně, s vámi nemá pranic společného. V životě jste je neviděli.
Ve Španělsku vám ale bohužel nic z toho nepomůže. Takže je lepší o problému vědět a připravit se na něj, než později litovat.
Abychom byli přesní, Španělsko pochopitelně není bezprávním státem, jenom je zapotřebí svá vlastnická práva prokázat před soudem. A ten se pěkně protáhne. Spolehnout na polici, která přijede a nezvané obyvatele vyžene, je stejně bláhové jako věřit, že v zimě pod sněhem vypěstujete meloun.
Problematika okupas ve Španělsku a zejména v jeho větších městech, je velmi diskutovaným tématem. S rostoucími cenami pronájmů, které již mnohde převyšují průměrné platy, se situace jenom zhoršuje.
Jak to tedy vypadá v praxi? Pochopitelně zavoláte policii, jakmile zjistíte, že se ve vaší nemovitosti usídlil někdo cizí, neboli k vám vnikli okupas. Pokud takový člověk, či spíš celá rodina, ovšem prokáže, že prostor obývá minimálně 48 hodin, pak je právo v tu chvíli na jejich straně. Alespoň do rozhodnutí soudu, který ale trvá minimálně rok, v průměru ovšem roky dva, podle oblasti a složitosti případu.
Jak mohou vetřelci prokázat, že ve vašem bytě skutečně bydlí, když jste odjeli jenom na prodloužený víkend? Samozřejmě, že hnutí okupas má zákony v malíčku a přesně ví, co udělat a jak svoji přítomnost prokázat. Zcela neuvěřitelně jim k tomu postačí pizza. Ano, čtete správně.
Pouhé zavolání na dovážkovou službu a nahlášení doručovací adresy během uplynulých 48 hodin jim k tomu jako důkaz, že jsou skutečnými obyvateli, postačí. Vy můžete mít takových důkazů stovky, ale mezi vámi je jeden podstatný rozdíl. Oni jsou uvnitř, zatímco vy venku. Takže se jedná z pohledu policejního příslušníka o slovo proti slovu. Dál jejich pravomoc nesahá. Doporučí vám právníky a soudní proces.
Pokud se do nemovitosti okupas vloupají, vymění zámky a podaří se jim tam vydržet alespoň těch 48 hodin, byt či dům je považován za jejich domov, pokud se soudně neprokáže jinak.
Zřejmě vás napadne první či druhá věc. První nasnadě je odpojit nezvané návštěvníky od elektřiny, vody, či jiných služeb, které také možná spolu s hypotékou platíte. V tomto případě byste měli vědět, že pokud vás něco takového napadne, koledujete si o pořádný průšvih. Okupas totiž až do rozhodnutí soudu obývá nemovitost legálně a znemožnění užívání přivede před soud vás. A ten s vámi slitování v tomto případě mít nebude.
Asi by většinu, zejména mužů, napadlo přivolat na pomoc partu svalnatých drsných hochů, kteří vám s okupas lehce pomůžou. Další omyl. Dopustili byste se trestného činu, za který budete pykat také jenom vy. Přerušení dodávek je v tomto případě také považováno za trestný čin.
Při psaní tohoto článku jsem si plně vědoma faktu, že výše uvedený obsah může vyznívat jako příběh z říše města Kocourkova, kdyby se ovšem nejednalo o brutální španělskou skutečnost.
Bohužel nejde o případy ojedinělé, prakticky každá barcelonská ulice má svého okupas, byť v rámci Španělska nejde pouze o místní problém. Některé příběhy jsou tak neuvěřitelné a otřesné, že se dostávají na stránky uznávaných médií, a politici je používají jako zbraň v předvolebních heslech. Nic jiného než soustrasti a morální podpory se vlastníkovi ale zatím nedostane.
A proč vám přivolaní policisté většinou nepomohou? Ne, že by nechtěli, určitě s vámi soucítí a z logiky věci jim je okamžitě jasné, co se stalo. Mají ale svázané ruce.
Ve Španělsku sice neexistuje žádný zákon, který by protiprávní obsazení něčího majetku považoval za legální. Ale podle článku 18.2 je domov „nedotknutelný“ a nikdo do něj nesmí vstoupit, s výjimkou soudního příkazu nebo v případě „zjevného zločinu.“
Možná si teď řeknete, že se přece zločin stal. Ne tak docela. Otázka, proč nelze okupas jednoduše „vykopnout,“ vyvstává ze zákonů a legislativy, která má paradoxně chránit práva všech obyvatel, i těch, kteří okupují majetek nelegálně. Tyto zákony mají zajistit spravedlivý právní proces a zabránit svévolnému vystěhování, které může postihnout zranitelné osoby.
Veřejně známé případy ovšem nepříchází jenom z Barcelony, o které se zmiňuji zejména proto, že jsem u zdroje a případ s okupas se před časem odehrál i v mé rodině a také v přímém sousedství.
Jedním z mediálně propíraných případů byla mladá maminka s batoletem v Seville, která si chtěla přivydělat pár euro a pronajala ve svém bytě pokojík jakémusi páru.
Samoživitelka byla i s dítětem ze svého domova těmito nájemníky vyhnána a ti později nemovitost nelegálně „pronajali“ někomu dalšími. Žena musela projít několika měsíci právních spletenců, než se dostala zpět do svého domova.
Existují i gangy, které neokupují primárně za účelem zabydlení, ale vydírání. Řeknou si o nemalou sumu, za kterou vaši nemovitost uvolní. Dalším jejch „businessem“ je podvodné pronajímání nemovitostí nic netušícím zájemcům, kteří nemají ponětí o tom, že se stali obětí dvojího podvodu.
Tento článek v žádném případě nemá za cíl odrazovat od koupě nemovitostí ve slunném Španělsku. Ale jak se říká, i v tomto případě připraveným přeje štěstí.
Proti okupas je nejlepší bránit se předem. V mnohých případech pomohou bdělí sousedi, kteří mohou sami zavolat policii, ale zejména vás varovat. Dobré sousedské vztahy jsou v tomto případě nade vše.
Nejlepší je ale instalovat kamery a alarmy, v ideálním případě je mít napojené na pult centrální ochrany. Tady bývá vloupání nezpochybnitelné.
Pokud už dojde k nejhoršímu, existují i profesionální soukromé služby, které se na problematiku okupas s velkým procentem úspěchu zaměřují. Není to ale levná záležitost, protože začíná kolem 5 tisíc euro.
Zkrátka a dobře, ve Španělsku je fajn. Ale neznalost místních poměrů vás může přijít velmi draho, takže je lepší o nástrahách vědět a připravit se na ně.
