Článek
A to by byla zejména pro pány a děti asi škoda. Ať se to někomu líbí nebo ne, pondělní šupání holek patří k našim velikonočním tradicím, i když někdy pěkně bolí.
Pro někoho jsou Velikonoce o barvení vajíček, velikonočním beránkovi, koledách a pomlázce, ale pro mnoho lidí neznamenají nic jiného, než pár dní jarního volna, které navíc jistojistě připadnou na prodloužený víkend. I já jsem to tak měla, než jsem začala žít ve Španělsku.
Přestože jsou Velikonoce mezinárodním svátkem připadajícím vždy na světově totožný víkend, naše české zvyky vycházejí z oslavy jara, zatímco v jiných tradičně křesťanských zemích jsou stále vnímány jako religiózní záležitost. Společným symbolem ve většině zemí zůstávají pouze čokoládová vajíčka a zajíčci.
Velikonoce patří k těm mezinárodním svátkům, jejichž tradice a oslavy se země od země liší asi ze všech nejvíc, dokonce víc než Vánoce. S tím souvisí rozdíly v oslavách a tradicích a ty španělské patří mezi nejvýraznější na světě.
Mnoho lidí u nás zapomnělo či nikdy ani nevědělo, že Velikonoce jsou křesťanským svátkem oslavujícím zmrtvýchvstání Ježíše Krista, protože my pohansky slavíme zmrtvýchvstání přírody. Z toho plynou úplně jiné velikonoční zvyky a obyčeje.
Rozdíl je samozřejmě historický a kulturní. My jsme nikdy nebyli tak silně věřící zemí jako Španělsko a přestože obě naše země prošly dlouhými roky diktátorského režimu, právě v jeho charakteru spočíval velký rozdíl. Zatímco komunisté měli zájem podporovat všechno, co nezavánělo církví, takže ani naše pohanské Velikonoce pro ně nebyly v ničem nebezpečné, Francisco Franco naopak církev velmi podporoval. Tím pádem ani velikonoční tradice nezůstaly zapomenuté.
Španělské Velikonoce patří k těm křesťanským svátkům, které se oslavují velmi tradičně a přitahují do země mnoho turistů a zvědavců. Semana santa, neboli Svatý týden, je pojem téměř jako ze španělského slovníku. Lidé si vzájemně přejí hezký Svatý týden, nikoli Velikonoce. Ty jsou vyhrazené teprve Velikonoční neděli.
O minulé neděli, což byla neděle Květnová, chodili po ulicích a do metra nastupovali lidé držící v rukou větvičky jako symbol ratolesti. Bylo jich skutečně hodně, takže i neznalec místních zvyků musel pochopit, že se asi něco slaví. Navíc to byl letos krásný slunečný den, takže celá neděle vyznívala poklidně a svátečně jako předzvěst něčeho speciálního.
Ani ve Španělsku nejsou mladší generace příliš věřící, ale možná to mají podobně jako já. Také pocházím z věřící rodiny, slovenskou babičku jsem musela při každé návštěvě doprovázet v neděli na mši, můj otec, ačkoli učitel bezvěrec, hrál v kostele na varhany a matka zpívala na kůru. Jako malou holčičku mě občas brávali s sebou a od té doby mám všechno křesťanské spojené s důstojností, obdivem a husí kůží. Nikoli s mojí vlastní vírou, kterou ale u jiných respektuji.
Místní velikonoční svátky prožívám v Barceloně a zažila jsem je i v Madridu, ale na menších městech jsou záležitostí ještě víc tradiční a komunitní. Každá španělská oblast používá trochu jiné kostýmy a typické procesí, které je nedílnou součástí velikonočních oslav, nesmí chybět v žádném městě ani na vesnici. Ta nejtradičnější jsou k vidění na jihu Španělska.
Ze zážitku na vlastní oči vidět takové procesí bratrstva procházející houpavým krokem centrem města, kdy muži za zvuku bubnů či doprovodného orchestru pomalu kráčí oděni ve speciálních tunikách a pokrývkách hlavy zakrývajících obličeje, se svíčkami a dřevěnými kříži, se vám zastaví dech a po těle vyskočí husí kůže. Je to zážitek jak hluboce duševní, tak tělesný. Někdy ho může doprovázet nevysvětlitelný pocit strachu z velikosti a neznáma.
Muži v kápích pohybujících se velmi pomalými rytmickými kroky a nesoucí nad hlavami obří podstavec, nebo se tomu říká plovák, s trůnem a Pannou Marií nebo jinými biblickými postavami v životní velikosti, vypadají trochu strašidelně. Můžete z toho mít pocit jaký chcete, ale hluboký a silný dojem je zaručený.
Různým procesím, průvodům a oslavám v odlišných barvách a provedení kostýmů se ve Španělsku v průběhu Svatého týdne nevyhnete nikde. Ty nejznámější a nejpoutavější ale uvidíte v Andalusii, která je svými tradicemi známa, a kam se na Velikonoce sjíždějí poutníci z celého světa kvůli zážitku na celý život. Některé podstavce, neboli plováky s dřevěnými sochami pocházejí již ze 16. století a samy o sobě jsou monumentální podívanou.
Přiznám se, že i já patřím k těm nevěrcům, kteří se na Velikonoce těší hlavně kvůli čtyřem dnům volna. Ani jako malá holka jsem je ráda neměla a na tom se už asi nic nezmění. Ale španělské velikonoční oslavy a tradiční procesí jsou něco natolik silného, že stojí za to je alespoň jednou v životě vidět.
Teprve o tradičních svátcích si uvědomíte, že jste v zemi pouze hostem. Ačkoli jste svůj život již dávno přesunuli do jiného státu a můžete se v něm cítit doma jakkoli chcete, jejich tradice vás vyvedou z omylu. Protože jste v nich nevyrůstali, nikdy jim nemůžete plně porozumět. Kořeny máte v té zemi, jejíž obyčeje a zvyky chápete, byť se vám nemusí zrovna zamlouvat. To mi dochází každý rok o Velikonocích.
Letos už to nestihnete, ale v některém z příštích let doporučuji zařadit španělské Velikonoce do plánu zážitků, které rozhodně stojí za to.
Zdroje:
Web: Barcelona tourist guide: Easter Weekend - A Part of ‚Semana Santa‘ in Barcelona
Web: spain.info: Easter Week in Spain: destinations to live it intenselyEEaster Week in Spain: destinations to live it intenselyaster Week in Spain: destinations to live it intensely
