Článek
Moudrost, která je sice připisována herečce Catherine Deneuve, ale zřejmě je mnohem staršího data, se mezi ženami předává mnoho let. Asi je nevyhnutelné, že i mně poslední dobou neodbytně rezonuje hlavou: „V určitém věku si musíte vybrat mezi svou tváří a zadečkem.“
Nikdy jsem nebyla z těch žen, které by se příliš úzkostlivě zabývaly svým zevnějškem, ale líbit jsem se samozřejmě vždycky chtěla. Hlavně sama sobě. Téma obličeje versus pozadí jsem probírala i se svými nejbližšími přítelkyněmi, ale k rozumnému a definitivnímu závěru jsem se zatím výrazně neposunula.
Zkrátka nerozumím tomu, v čem že volba vlastně spočívá, a dost mě mrzí, že mi s léty odchází obojí. Zadek ve smyslu tělesného útvaru mizel s léty tak nějak postupně až ke svému zániku a dnes je z něj pouze jakási placka, kterou používám k sezení. A růžovounké tvářičky? Po těch zbyla jen vzpomínka a kůže.
Už to holt není, co to bývalo, a já si postupné degradace všimla až díky fotkám z poměrně nedávné minulosti, což mě trošku vyděsilo. Jak říkám, svým zevnějškem nijak posedlá nejsem, ale něco bych se sebou asi udělat měla. A s kým jiným tohle řešit, než s přítelkyněmi? Tak jsem se jich zeptala, co si ony o té proklaté volbě myslí.
Jenomže po všech diskusích jsem došla k závěru, že nejde jenom o nějakou víceméně zlidovělou moudrost, ale o hluboké filosofické téma, na nějž můj intelekt asi nestačí. Který kus vlastního těla obětovat ve prospěch jiné části je jako Sofiina volba. Mám je ráda všechny a chtěla bych jim dopřát ještě pár let kvalitního života.
Obě mé kamarádky, které jsem k tématu se vší vážností přivedla, na to měly jednoznačný názor. Že obličej je důležitější než zadek. Stejně mi odpovídá i umělá inteligence a množství žen, které se k otázce veřejně vyjadřují na internetu.
Má to logiku a i já bych si vybrala stejně, kdybych mohla. Obličej je totiž z estetického pohledu praktičtější, protože je vidět. Zadek, ať už chybí nebo je rozměrově větší než by měl, se dá s trochou šikovnosti zakrýt. Obličej schováte leda tak pod burkou.
Zadek nemusíte vystavovat na fotkách, v zrcadle ho stejně nevidíte a taky se na něm dá sedět, když na to přijde. Takže přehnaně se jím trápit je blbost, pokud nemáte pocit, že už dosáhl extrémních rozměrů.
Navíc o zadek se pečuje těžko a chce to spoustu práce. Žádné velké kosmetické zázraky, které vám naslibují jeho úbytek nebo příbytek, pokud vím, neexistují. Můžete si ale zajít pod kudlu a nechat věhlasného lékaře udělat, co musí. Doplnit nebo upustit.
Ale to jde s obličejem koneckonců taky. Dokonce můžete na tvářičky použít i ten vlastní proklatý zadek nebo třeba zadek někoho jiného, když na to přijde. Stejně už vám to někdy některá přítelkyně nabídla, ne? „Já ti klidně kus svého zadku dám.“ Kolikrát já už tohle slyšela!
Kudlu ale ponechme stranou, protože s volbou mezi horní a spodní částí těla nemá co do činění. Ta je dnes řešením na všechno, snad kromě onoho dilematu.
Jenomže já klasickou otázku pojala vážně a zodpovědně. Co se tím zadkem vlastně myslí? Asi ne moc tlustý, takový, který se za chůze převaluje ze strany na stranu, ani povislá kůže, která se v kalhotách shrne a ještě víc splácne, místo aby zadní část řádně vyplnila. Pěkný zadek by asi měl být pěkně kulaťoučký a pevný. Ale bez dvou hodin jógy denně, běhu, posilovny a dalšího příkoří nebo drahého chirurga je to marná snaha. Logicky tudíž stejně vypadává ze hry o prémii.
Takže čert vem v tomhle souboji zadek. Ovšem předpokládám, že někteří pánové by asi na věc měli poněkud jiný názor, kdybychom je nechali promluvit. Možná by pak duel vyzněl trochu jinak.
Dobrá tedy, vybraly jsme si obličej. Ten by asi měl vypadat mladistvě. Bez buldočí bradičky, propadlých tváří a přebytečné kůže, která se při každém úsměvu nevzhledně hrne směrem k uším. Ta nějak to vychází, že?
No jo, jenomže jestli je to tak jak říkám, pak potřebujeme trochu materiálu na vyplnění nahoře i dole, ale zase ne moc. Podle definice pěkného zadečku je k jeho dosažení zapotřebí spíš méně tuku, zatímco na obličej o dost víc. A v tom je zakopaný celý pes. Jak distribuovat tělesný tuk dle potřeby, nám zatím nikdo nevysvětlil.
Dosažení ideálu se tím pádem stává pouhou iluzí a o žádnou volbu nejde. Prostě nám lhali. Já to vidím tak, že buď můžete mít všechno nebo nic. Žádná volba, jak nám pořád tvrdí.
Vyplněné tvářičky a k nim jako bonus větší zadek a rozměrnější zbytek těla nebo povadlý obličej, štíhlé tělo a neexistující pozadí. Z logiky věci a s trochou nadsázky mi z toho všeho vyplývá, že reálně volíme mezi oplácaností a štíhlostí. V prvním případě máme obojí, v tom druhém nic. Ať o tom přemýšlím jak chci, jinak to zkrátka nejde.
Kromě ženských, které na sobě neúnavně dřou a jasně si zvolily zadek, my ostatní ženské žádnou jinou možnost nemáme. Pak už jedině toho chirurga, když už nám předci nedopřáli dobré geny.
Dilema mezi obličejem a zadkem je tedy vlastně jedna velká blbost. Žádná Sofiina volba, ale takřka hamletovská otázka „Mít či nemít?“ Přebytek či nedostatek.
Takže dámy, mít či nemít? A co na to pánové? Máme tedy mít či nemít?
Zdroje:
www.huffpost.com: Face Versus Body: Do Women Really Need To Choose?
www.today.com: Fanny or face? Ladies, you just might need to choose
www.yourtango.com: 10 Reasons A Woman Should Always Choose Her Face Over Her Butt
www.mamamia.com: Which do you choose: face or ass?
