Článek
Proč by jinak byly samy? Vždyť vdát se a mít děti bývalo prioritním úkolem každé ženy. A předpokládalo se, že i největším přáním. To si dosud myslí i velká část společnosti, především pak mužů.
Moje tetička Boženka, sestra mé babičky, takovou starou pannou byla. Ani její nejbližší a rodinní členové ji neváhali jako starou pannu označovat. Už jako malou holčičku mě varovali a strašili, že když se budu chovat jako kluk, jezdit na koni a pořád nosit jenom kalhoty, a ne šatičky jako správná holčička, dopadnu stejně jako Boženka. Žádný mužský mě nebude chtít. Měli strach, že bych mohla zůstat na ocet.
Boženka byla vzdělaná, sečtělá a zcestovalá dáma. Byla profesorkou francouzštiny a latiny na plzeňském gymnáziu a já k ní moc ráda jezdila. Místo pohádek před spaním mi četla řecké báje a v sobotu po snídani mi dávala hodiny francouzštiny. Tetičku jsem obdivovala. Jako ona jsem ale dopadnout nechtěla. Nechtěla jsem zůstat na ocet.
Kolem tématu tetiččina soukromého života se našlapovalo po špičkách a napřímo nikdo otázku jejího životního stylu nekomentoval. Alespoň ne před ní. Bylo to přece citlivé téma a tetičky se nikdo nechtěl dotknout.
Jestli byla tetička jenom stará, nebo opravdu i panna, to nikdo spolehlivě nevěděl a ona si to tajemství vzala do hrobu stejně jako všichni, kteří by pravdu mohli znát. Boženku ale s žádným mužem nikdy nikdo neviděl.
Existoval ovšem mužský přízrak v podobě doktora Sochora, který se v naší rodině stal legendou. Doktor Sochor prý byl mužem, do kterého se tetička v mládí beznadějně zamilovala, ale on dal přednost jiné. Od té doby prý žádného takového doktora Sochora nepotkala, takže radši zůstala sama. Alespoň tak se to u nás v rodině tradovalo.
Jestli byla Boženka šťastná, nebo ne, se jí nikdo neptal. Všichni totiž předpokládali, že být šťastná prostě nemůže, když nemá manžela a děti. Boženka ale nijak společensky nestrádala. Všichni příbuzní se o ni starali a ona zase o všechny příbuzné a jejich děti.
Moje maminka u ní bydlela na studiích, pak zase její sestřenice. Boženka byla na všech svatbách, maturitních plesech a každé Vánoce trávila u někoho z rodiny. Myslím, že v širší rodině se dokonce vytvářel jakýsi pořadník na tetičku Boženku. Hlavně aby nebyla sama, když je taková chudinka.
Jenomže Boženka byla pravděpodobně z dnešního pohledu moderní žena, nikoli žádná nedostatečná chuděra.
Dnes jsou stejné ženy jako byla moje tetička Boženka považovány za ženy s moderním smýšlením, které si svůj svobodný život z jakýchkoli důvodů vybraly. Chtějí se věnovat samy sobě, cestovat, budovat kariéru nebo nenašly toho, kdo by je zaujal. Starými pannami už je nikdo nenazývá.
Lidé s tradičním pohledem na správnou životní náplň s manželem a dětmi jejich nastavení sice příliš nerozumí, ale společnost už jim většinou nepodsouvá ženskou nedostatečnost, jak tomu bylo dřív. Dnes se jim sice často podsouvá sobeckost, ale osamělá žena v letech už dávno nemá ve společnosti nižší postavení, než jaké mívala stará panna.
Paul Dolan, profesor behaviorálních věd na London School of Economics, trend doby vysvětluje vědeckými poznatky, které ukazují, že svobodné a bezdětné ženy jsou nejšťastnější podskupinou v populaci. Podle nich je u těchto žen větší pravděpodobnost, že se dožijí delšího života než jejich vdané a děti vychovávající vrstevnice.
Studie datové analytické společnosti Mintel zase dokládá, že ženy jsou spokojenější se svobodným stavem než muži a s menší pravděpodobností hledají vztah. Část vysvětlení souvisí s tím, že ženy ve vztazích pracují usilovněji než jejich mužské protějšky. A na tom něco asi bude.
Ženy tráví domácími pracemi a výchovou dětí déle než muži a také se více emocionálně namáhají. A tím pádem mají méně příležitostí k soběstačnému ekonomickému a osobnostnímu růstu.
Zdá se, že zodpovědnost za péči o rodinu a emocionální námaha jsou hlavním faktorem pro ženy, které se rozhodnou vzdát se tradiční cesty. Nezávislá žena již není divná, podezřelá ani méněcenná. Je to žena, která si svou cestu dobrovolně z různých důvodů vybrala. Alespoň se tak předpokládá.
Přesto misogynie v některých společnostech, včetně té naší, není ničím zvláštním a ženy se jí logicky brání. Už nechtějí být těmi, které patří k plotně a jsou pasovány do takzvaně „ženských“ rolí. Chtějí žít svůj život tak, jak se o něm samy rozhodnou, nikoli tak, jak za ně rozhodne někdo jiný. Natož společenské předsudky.
Situace příliš nevyhovuje mužům, kteří se jako svobodní necítí tolik spokojeni jako ženy ve stejném postavení, což dokazují různé průzkumy, včetně již zmíněné studie společnosti Mintel.
Otázka je, do jaké míry je ženská „vzpoura“ skutečnou volbou založenou na zvoleném životním způsobu, a do jaké míry deziluzí z moderního seznamování se a očekávání versus reality. Očekávání muže a společnosti versus ženy samotné.
Ať je to jak chce, zdá se, že v příštích několika desetiletích budeme mít stále méně matek. Již nyní se v České republice rodí pouhých 1.3 dětí na ženu, což je hluboko pod ideálním koeficientem porodnosti pro zachování populace z generace na generaci, který je 2,1 dětí na ženu. Přestože ženy, které si vybraly svobodu před závazky jsou pouze jedním z faktorů nižší porodnosti, jak rozebírám v jiném článku, i tak jsou společenské výhledy alarmující.
Svobodné a bezdětné ženy jsou celosvětovým trendem. Podle aktuálního vývoje a reálných čísel se předpokládá, že do roku 2030 bude v USA 45 % žen ve věku 25 až 44 let svobodných a bezdětných. Podobný vývoj je pravděpodobný i ve Velké Británii a dalších ekonomicky rozvinutých zemích.
Průzkumy, studie a statistiky přinášejí hrozivá čísla a trendy. Řešení ale nikdo nenabízí. Zřejmě nastal nejvyšší čas zabývat se rozporem mezi tradičními strukturami, rodinným uspořádáním a moderním způsobu života.
Takže ženy, které jste si vybraly bezdětný a svobodný život. Máte na to plné právo a nikdo vás nemůže přesvědčovat o krásách manželství a rodičovství, pokud jste přesvědčené o opaku a nikdo vám jiný smysl života nenabídl.
Jenom abychom ale nevymřeli.
