Článek
Založením jsem spíš pragmatik a sentimentální často nebývám. S jednou výjimkou. Každý rok s nostalgií vzpomínám na staré dobré české Vánoce.
Štědrý den pro mě vždycky znamenal něco mystického, drahocenného a sentimentálního. Zbytek Vánoc už byl jen jakousi dohrou toho, co předcházelo Štědrému večeru. Vánoční období.
Po necelých dvaceti letech v zahraničí se stále cítím být Češkou. Což je pocit v kontrastu s tím, který jsem mívala, když jsem ještě v Čechách žila. Od mládí jsem si připadala tak trochu jiná, jako když adoptované dítě žije v milující rodině. Všechno je tak, jak má být, a přesto je něco jinak.
Snad proto mi nedalo žádnou velkou práci adaptovat se na nové prostředí a lehce se integrovat v jiných zemích. Jednu věc jsem ale nikde jinde než doma v Čechách nenašla. A tou je kouzlo Vánoc. Kdyby se národní příslušnost posuzovala podle vztahu k vánočnímu období, pak jsem češtější než mnoho Čechů, kteří nikdy z rodné země nevytáhli paty.
Připouštím, že je to zřejmě víc sentimentem a vzpomínkou na mládí než skutečností, že by české Vánoce byly lepší než ostatní na světě. Rozhodně jsou ale jiné. Vážnější, tajuplnější a kouzelnější. A mně každý rok chybí.
Vánoce máme takové, jaké si je uděláme, to je nezpochybnitelný fakt. Ale atmosféru prostředí, slavnostní náladu v ulicích, koledy, tradice, typické vánoční trhy a kapry v kádích, tedy to, co dělá Vánoce českými Vánocemi, to v jiném prostředí simulovat ani při největší fantazii nelze. Jenom snad ten domácí Štědrý večer. Ale ten už je jakýmsi pouhým vyvrcholením toho všeho.
Možná je to tím, že mí rodiče přísně dbali na rodinné tradice a všechno bylo tak, jak to podle nich mělo být. Před večeří se zpívaly koledy, stromeček se zdobil až na Štědrý den a já jsem dlouho věřila, že ho stejně jako dárky nosí Ježíšek.
Koledy se u nás už dlouho nezpívají, od toho máme Spotify, stromeček zdobím s úderem adventu a na Ježíška nevěřím už hodně dlouho. Kapra jsem nikdy ráda neměla a na půlnoční mši si můžu zajít kdekoli. Proč mě tedy ten stesk po českých Vánocích každým rokem dohání?
Za mnoho let v zahraničí jsem si zvykla na jiný životní rytmus a jiné tradice, ale české Vánoce, ty mi pořád chybí. Jejich atmosféra, která začne rozsvícením stromku na náměstí, otevřením trhů, ze kterých se line vůně svařáku, koled a svátečního setkávání všeho druhu. I při tom nákupním, úklidovém a pečícím shonu je to tak nějak mírumilovné, pokojné, radostně magické a voňavé.
Prožila jsem mnoho let v Anglii a hned po prvních Vánocích hledala záminky, proč na svátky odletět domů. Ne vždycky se mi to podařilo, takže jsem vymyslela malou kličku. Slavili jsme na Štědrý den s řízkem, salátem a dárky pod stromečkem a pak ještě jednou na Boží hod s krocanem a yorkšírským i vánočním pudinkem.
Kouzlo se ale, byť jsem se snažila sebevíc, nedostavilo. Snad proto, že bylo uměle naroubované tam, kam přirozeně nepatřilo.
Angličané jsou přeborníci v dekoracích a o Vánocích tomu není jinak. Londýn, ostatní města i malá městečka jsou vyzdobená, ulice nasvícené a stromečky taky nechybí, stejně jako vánoční trhy se svařákem a klobásou. Angličané je často nazývají „německými trhy.“
Z reproduktorů se linou americké vánoční hity a v obchodech se prodávají ty nejzářivější designové ozdoby, které kdy byly vyrobeny. Vypadá to podobně, ale stejné to není. Chybí tomu vůně, koledy a přebývá všudypřítomný Santa Claus.
Dárky nenosí Ježíšek, ale tradiční Father Christmas, neboli Otec Vánoc, což je figurka v podstatě stejná jako americký Santa Claus. Koneckonců i v Anglii už byl Father Christmas Santa Clausem i s jeho soby prakticky nahrazený. Otec Vánoc nosí dárky na Boží hod ráno a někde je spouští komínem, jak to známe z amerických filmů, nebo dává do vánočních ponožek či polštářů.
Anglická vánoční večeře je vlastně obědem na Boží hod. Kromě krocana, pečených brambor a spousty zeleniny, které kraluje růžičková kapusta, jsou na stole také převázané barevné ruličky „crackers.“
Crackers se nazývají podle praskavého zvuku, které vydají, když proti sobě dva lidé za volné konce zatáhnou. Ten, komu hlavní část zůstane v ruce, vyhrál. Uvnitř se skrývá překvapení v podobě barevné papírové koruny, kterou si dotyčný dá na hlavu, případně drobné hračky jako z vajíčka s překvapením.
Anglické Vánoce jsou víc radostné než magické a komerční spíš než pokorné. Ale abych nebyla nespravedlivá. Každý národ má své vlastní tradice, na kterých lpí, a tak je to dobře. Angličané se například v době vánoční hromadně věnují charitě. Žádný rok při nákupu dárků nezapomenou poslat peněžní dary dobročinným spolkům. Charita k Vánocům neodmyslitelně patří.
Ve Španělsku jsou Vánoce zase úplně jiné, ale ani tady mě žádná magie neuhranula. Byť je Španělsko velmi tradiční a křesťanské, Vánoce se nesou ve znamení rodinného setkávání, večeří a hlavního oběda na Boží hod vánoční. Jsou zde zejména o jídle, za které Španělé na Vánoce utrácejí nekřesťanské peníze. Ty nejlepší a nejdražší vybrané lahůdky nesmí na vánočním stole chybět.
Naše česká intimita uzavřených rodin tady neexistuje. O Vánocích se naopak schází celé velké rodiny včetně přátel, kteří by jinak byli osamělí, a slaví se soudržnost a hojnost. Dárky se navíc na naše Vánoce dávají jenom v některých rodinách, protože jejich hlavní čas přichází až 6. Ledna na Tři krále. To je ta hlavní příležitost k obdarovávání.
Ani ve Španělsku není Ježíšek hlavním vánočním protagonistou. Otec Vánoc se zde jmenuje Papá Noel, což je stejné jako anglický Father Christmas. Velká rodinná večeře na Štědrý večer je tradicí, po které se stejně jako u nás chodí do kostela na půlnoční mši.
Ač se ve Španělsku tradice liší rodiny od rodiny a dle geografické oblasti, jedno mají všichni společné. A tím je vánoční loterie losovaná každý rok 22.prosince. Je to taková startovní páska Vánoc zakončená Třemi krály. Říká se jí El Gordo, neboli tlusťoch, a jde o druhou nejstarší loterii na světě, protože se losuje už od roku 1812.
El Gordo je velmi oblíbenou součástí španělských Vánoc a jeho pravidla jsou pro neznalce poměrně komplikovaná. Tikety se totiž rozdělují v rámci rodin či různých kolektivů podle jednotlivých sérií.
Každý národ je na své Vánoce pyšný a ne každý příchozí je musí ocenit. Radost ze svátečního období prožívá každý po svém, a tak to má být. Ty své Vánoce máme totiž zakódované v krvi.
A já, ať už jsem kdekoli, vůni a magii Vánoc budu mít navždy spojenou s českým domovem. A není to jenom svařákem a františkem na plotně, který jsem už stejně neměla už několik desetiletí. Možná je prostě celé kouzlo v Ježíškovi. Málokdo na něj sice věří, ale o Vánocích si ho všichni hýčkáme.
Ať už trávíme předvánoční čas kdekoli, je jen na nás, jak je prožijeme. Vánoce si totiž každý nosíme v sobě. A mně českého Ježíška žádný Santa Claus ani Otec Vánoc nevezme.
