Článek
Příběh mladé dívky vyvolal debatu o tom, kdo má právo zabránit dospělému člověku v rozhodnutí důstojně zemřít a odhalil slabiny zákona o eutanázii. Příběh dívky jménem Noelia Castillo Ramos zasáhl mnoho lidí po celém světě.
Mají rodiče právo rozhodovat o životě a smrti dospělých dětí? 25 let života se zdá příliš málo na to, aby člověk chtěl dobrovolně ukončit svůj život. Noelia se o to několikrát sama snažila několika pokusy o sebevraždu, než požádala o legální asistenci.
Abychom celý příběh lépe pochopili, je zapotřebí nahlédnout do krátkého života mladé dívky a vzít do úvahy známá fakta. Do její duše lze ovšem nahlédnout jenom stěží.
Noelia Castillo Ramos už od útlého mládí měla jak sama říká, „temný život.“ Již v mládí jí bylo diagnostikováno několik psychických poruch včetně OCD (obsedantně-kompulzivní porucha) a hraniční poruchy osobnosti a od 13 let byla v psychiatrickém léčení, když se její rodiče rozvedli.
Později se stala obětí několika případů sexuálního zneužívání a naposledy byla znásilněna skupinou třech mužů. Krátce poté, v říjnu 2022, skočila z pátého patra budovy v zoufalé snaze ukončit život sebevraždou.
To se jí ale nepovedlo a po pádu zůstala na vozíčku ochrunutá od pasu dolů. Tehdy požádala o eutanázii, která jí byla v červenci 2024 soudem povolena, protože splnila podmínky stanovené zákonem. Nezávislí odborníci její stav označili jako „nevratný klinický stav, který jí způsoboval těžkou závislost, chronickou bolest a vysilující utrpení“.
Všechno bylo připraveno. Pak ale přišel příkaz k zastavení procesu. Barcelonský soud přijal žádost jejího otce Gerónima Castilla o dočasné zastavení eutanazie. Na doporučení ultrakatolické skupiny Abogados Cristianos (Křesťanští právníci) otec zavedl svou dceru do právní bitvy, která ji udržovala při životě proti její vůli po dobu dalších 601 dnů.
Otec s právníky argumentovali tím, že Noelia kvůli svému psychickému stavu nemůže učinit řádně informované rozhodnutí o ukončení svého života. Jeho pokus zvrátit vůli své dcery skončil zamítavým stanoviskem nejvyššího španělského soudu v únoru 2026. Pan Castillo se ale odvolal k Evropskému soudu pro lidská práva, kde byla jeho žádost o předběžná opatření k zastavení Noeliiny eutanazie 10. března definitivně zamítnuta.
Pár dní před svou plánovanou smrtí Noelia poskytla rozhovor místní televizi Antena 3 z domu své babičky a vyjádřila se k boji s otcem za své právo o svém životě si sama rozhodnout. „Nerespektoval mé rozhodnutí a nikdy nebude,“ prohlásila.
V televizním interview také vyprávěla o svém těžkém dětství, jehož velkou část strávila v různých sociálních zařízeních. Mluvila také o tom, jak otec reagoval, když se poprvé o eutanazii zmínila. „Řekl mi, že nemám srdce, že nemyslím na ostatní, že všechno, co říkám, je lež.“
Zmínila také rozpor mezi otcovou touhou udržet ji na světě a jeho skutečnou péčí. „Nikdy mi nevolá ani mi nepíše. Proč mě chce naživu? Jen aby mě udržel v nemocnici?“
Zřejmě nejsmutnějším přiznáním a obrázkem života Noelie je její vyjádření: „Vždycky jsem se cítila sama a nepochopená… než jsem požádala o eutanazii, byl můj svět velmi temným místem a neviděla jsem nic než velmi temný konec. Neměla jsem žádné cíle, žádné záměry, nic – a stále je nemám.“
„Nikdo v mé rodině s tím nesouhlasí,“ řekla. „Odcházím a vy tu zůstáváte se vší tou bolestí, ale co všechno to utrpení, které jsem za ta léta zažila já? Chci jen odejít v klidu a zastavit tu bolest.“
Dodala, že její rodina se s ní může přijít rozloučit, ale v poslední chvíli, až bude aplikovanána smrtící injekce, chce být o samotě pouze s lékařem.
Matka Noelie se do právní bitvy nezapojila. S jejím rozhodnutím sice také nesouhlasila, ale respektovala jej.
Před budovou se shromáždily davy protestujcí proti eutanázii mladé dívky a musel být zřízen bezpečnostní kordon, aby se nikdo do budovy nedostal a nemohl tak narušit klidný průběh procedury. Nedostala se tam ani její přítelkyně z dětství, která se zoufale snažila do poslední chvíle s kamarádkou promluvit a pokusit se o nemožné. Ani ona nebyla dovnitř vpuštěna.
Křesťanští právníci uspořádali ve čtvrtek večer tiskovou konferenci před nemocnicí, kde Castillo zemřela, aby zopakovali svůj nesouhlas se zákonem o eutanazii a modlili se za její duši a za její rodinu.
Noelia Castillo Ramos zemřela ve čtvrtek 26. března 2026 v zařízení asistovaného bydlení Sant Pere de Ribes, kde pobývala, a ukončila tak právní bitvu s otcem, která trvala více než rok a půl.
„Štěstí otce, matky nebo sestry by nemělo předcházet štěstí dcery,“ zaznělo v rozhovoru, který Noelia poskytla televizní stanici. Tato její věta je mementem, které bude ještě dlouho rezonovat v myslích těch, kteří boj Noelie za právo ukončit svůj život sledovali.
Mají rodiče dospělého člověka právo, myšleno tím právo morální, zmařit rozhodnutí svého potomka důstojně ukončit svůj život?
