Článek
Je to skutečně dlouho, kdy jsem povila svého potomka a všechno bylo tenkrát jinak. Transparentnější, levnější, ale také z pohledu rodičovství nerovnoprávné. A tak je tomu ve většině zemí dodnes. Mateřská dovolená je už z podstaty slova vyhrazena zejména ženám.
Vzhledem k tomu, že ze mě bude babička, mluvím o rozdílu jedné generace od doby, kdy jsem já byla čerstvou maminkou. Nějak zvlášť jsme to tenkrát neřešili. Dítě jsme si často pořizovali ještě na vysoké, a s individuálním studijním plánem a s pomocí babiček jsme všechno zvládli.
Tatínkové se přišli podívat do porodnice na čerstvě narozeného potomka, pak ho mohutně s přáteli zapili a bylo. Babičky se postaraly o výbavu, dědečkové někde splašili nebo vyřezali kolébku a postýlka byla putovní.
Koupil se kočárek, ten byl moc důležitý, a maminky se jím při procházkách pyšnily. Takové nové fáro v domácnosti. S okénky nebo bez, na vysokých nebo nízkých kolečkách, dle vkusu a módy. Látkové pleny se vyvařovaly, ty na jedno použití se používaly jenom při cestování.
O moc víc jsme toho nepotřebovali. Ještě vaničku, lahvičky, dupačky a čepičky s kabátky, které uháčkovaly babičky a nezbytnou zavinovačku, která se většinou dědila.
Maminka odchází na mateřskou a pak na několikaletou rodičovskou dovolenou, protože tak tomu velely a dodnes velí společenské zvyklosti podporované zákony jako jedinou správnou variantu. Mateřství je zkrátka přirozeně ženská záležitost a tatínek se stará ve volném čase.
Všude tomu tak ale není. Asi bych měla říct, že ze mě brzy bude česká babička španělského dítka z tatínkovy strany, který se na svoji roli prvního rodiče poctivě připravuje. Mám to tedy všechno pěkně z první ruky. A rozdíl je to proti jeho miminkovským časům skutečně ohromující.
Ani jsem se radši neptala, kolik to všechno stojí ještě před tím, než se mimčo narodí. Takových příprav a peněz! Tisíce eur a pořád nejsme u konce.
Třeba taková vymakaná autosedačka, ve které je děťátko upoutáno na zadní sedačce proti směru jízdy, takže na něj maminka nebo tatínek od volantu vůbec nevidí. Dokonce někteří používají v autě zrcadla! Jsem z toho trochu rozpačitá, ale budiž, asi k tomu nějaký bezpečnostní důvod bude, jinak by to zákony nevyžadovaly.
Na technologicky pokročilý a funkčně rozmanitý kočárek se skládá celá rodina, pak máme jednu postýlku, přenosné hnízdo, o jehož významu jsem byla poučena, druhou malou pojízdnou postýlku, několik všelijakých aerodynamických sedaček, přebalovací pult a pak už nevím, protože jsem se v tom trochu ztratila. A všechno co nejvíc ekologické, protože šetrnost k životnímu prostředí mají mladí v krvi.
Pořídit si dneska dítě je jako od základu zařizovat holobyt. Ani se mladým lidem nedivím, že na rozdíl od nás rodičovství odkládají. Protože i kdyby všechno pořizovali z druhé ruky a úsporně, z investic ještě před narozením mimča se musí lidem s obvyklými příjmy protáčet panenky. Ale neberte mě tak docela vážně, já to všechno chápu.
Je dojemné pozorovat, jak se budoucí maminky i tatínkové chystají na rodičovství zodpovědně. Společně navštěvují všelijaké předporodní kurzy, tatínkové mají hlavní slovo při výběru třeba té autosedačky a příprava na mimčo je záležitost vskutku rodinná.
Škoda, že zapojení tatínka s narozením potomka přirozeně slábne a denní režim zůstává prakticky výlučně na mamince. Alespoň v naprosté většině zemí, kde poměr mateřské a otcovské dovolené vychází dost tristně. S tatínky se zkrátka už jinak než s živiteli příliš nepočítá.
Všude tomu tak ale není. Například tradičně machistické Španělsko napravuje svoji špatnou historickou pověst a rodičovská rovnoprávnost zde není jenom prázdným pojmem.
Španělské úřady si vůbec nemyslí, že rodičovství je ženskou výsadou, či povinností, jak chcete. Vím, že i u nás si otec může vzít dva týdny volna, za které je po zásluze potrestán sníženým příjmem. Pro už takhle výhledově finančně strádající rodinu je tatínkova aktivní účast v prvních dnech čerstvě narozeného potomka dost těžkým závažím na miskách rozhodování, jestli s maminkou dva týdny zůstat doma.
Jak to tedy mají čerství rodiče ve Španělsku? Mateřská a otcovská dovolená jsou si rovny a trvají 16 týdnů jak pro maminku, tak pro tatínka. Vážně je to tak.
Prvních 6 týdnů od narození dítěte je povinných pro oba rodiče. Ano, čtete správně. První měsíc a půl s rodinou skutečně není pro otce žádnou výsadou, ale povinností.
Zbytek rodičovského přídělu je flexibilní a rodiče si jej mohou vybrat v blocích kdykoli v prvním roce po narození dítěte. Mohou se tak rozhodnout, zda stráví 4 měsíce doma společně, po šestinedělní se budou střídat, či obě varianty zkombinují jako ti mí.
K době mateřské a otcovské dovolené se ještě připočítává takzvané laktační období, které poněkud kuriózně také platí pro matku i otce. Znamená, že po skončení mateřské a otcovské dovolené do 9 měsíců věku dítěte mají oba nárok na 1 hodinu volna denně, které je ale možné si vybrat najednou. Z toho vychází zhruba další dva týdny pro každého.
No a pak je tu ještě běžná dovolená ze zaměstnání trvající zhruba pět týdnů pro každého a v každém roce. Takže kdyby se dítě narodilo kupříkladu v červenci, mohou rodiče čerpat zaměstnaneckou dovolenou v obou letech, kdy se rodičovská dovolená překrývá.
A teď asi to nejzajímavější, na co asi každý čeká. Jak je to s finanční stránkou věci? Ta je na tom kromě spravedlivého rozdělení mateřských a otcovských funkcí to nejzajímavější. Příspěvek na mateřskou i otcovskou dovolenou rovná se sto procentům platu, který stejně jako u nás vyplácí sociální správa, nikoli zaměstnavatel. Ten po celou dobu pouze přispívá za zaměstnance do sociálního a důchodového systému. Čerství rodiče ma rodičovské dovolené tudíž nijak finančně nestrádají.
Ano, samozřejmě je něco za něco. Jestli vás zajímá, co nastává po skončení rodičovské dovolené, tak na to je odpověď jednoduchá. Nic. Běžný život. Široká struktura veřejných i soukromých zařízení, latinskoamerické chůvy a babičky. Stejně jako u nás, jenom podstatně dřív.
Každá evropská země má svá nastavená pravidla a všechny počítají s možností kratšího či delšího zapojení otce do rodičovských povinností a také finanční kompenzace se liší.
V severských zemích, kupříkladu v Dánsku, se také s vyšším zapojením otce počítá a každý z rodičů má k dispozici 24 týdnů, dostávají za to ovšem pouze 50 procent platu, pokud nejsou kryti odborovými dohodami v zaměstnání.
Že je za dítko po narození zodpovědná zejména matka, již sice dávno není vytesané do kamene, ale společenský úzus je tak od nepaměti nastavený. Ve Španělsku se snaží tyto historické zákony změnit a otce staví na úroveň matky již od počátku.
Není hezké, že se otec musí minimálně v prvních šesti týdnech spolu s maminkou o vše postarat? A pak už to záleží na těch dvou, jaký režim si zvolí. Jestli zůstanou spolu po celou vyhrazenou dobu, nebo se u miminka vystřídají.
Věřím, že vztah otce vybudovaný k dítěti v prvních měsících života je důležitý. Dnešní generace tatínků již nemá s péčí o malé dítě a domácí pomocí takový problém jako muži starších generací, kteří často věřili, že starost o děti a domácnost je povinností ženy. Jejich účast na denní rutině je ale limitována možnostmi, které se jim nabízí.
Španělé mýty úspěšně boří a otec je nucen v prvních týdnech a měsících života okusit slasti a strasti rodičovství stejně jako matka. A ještě jednu přednost španělský systém má. V případě rozvodu, kdy španělské soudy prioritně rozhodují o střídavé péči, má tatínek vystaráno. O dítko se umí postarat.
Předpokládám, že zdaleka ne každý bude mít na věc stejný názor, ale já Španělům a jejich tatínkům tleskám.
Zdroje:
