Článek
Vyhřáté pláže, hučení moře, sluníčko, tapas, dobré víno, fiestas, neboli svátky všeho druhu, a zpomalený, přitom ekonomicky nenáročný život. Takové bývají romantické představy vedoucí k životně důležitému rozhodnutí přestěhovat se do země zaslíbené.
Tohle je přece život, ne ten náš uspěchaný, zajetý, většinu roku studený, a bez valných vyhlídek na změnu. Po práci si skočit na pláž, objednat si sangrii, projít se po promenádě a k večeři si dát pár výtečných tapas. Jen tak a navíc bez toho, aby to zruinovalo peněženku. A dokonce i nemovitosti jsou levnější! Kdo by neodolal?
V každé cizině je život zcela jiný než doma a všechny země mají svá specifika vyplývající z geografického umístění, kultury, politického prostředí a mentality svých obyvatel. Španělsko ale poslouží jako dobrý příklad z toho důvodu, že jej mnoho lidí navštívilo a také o přestěhování se reálně uvažuje.
Však také Španělsko patří mezi země s nejvyšším podílem nešpanělského obyvatelstva v Evropě. Lidí, kteří zde žijí, ale narodili se mimo tuto zemi, je kolem 20 procent, to znamená každý pátý obyvatel. A nejde pouze o imigranty ze třetích zemí, jako je Maroko nebo země Jižní Ameriky, kterých po přidělení dokladů nelegálním imigrantům letos oficiálně přibyl další téměř milión. I nás Čechů tu jsou tisíce.
Život ve Španělsku skutečně plyne jiným rytmem než na jaký jsme zvyklí z domova a zejména při pohledu zvenku působí uvolněně, radostně a pomalu. Náměstí plná barů, lidé vesele se bavící u sklenky dobrého vína či vermutu a pojídající delikatesy z malých talířků, procházky po kolonádách kolem a tržnice plné čerstvé zeleniny, voňavé šunky a příjemní místní obyvatelé. Komu by se to nelíbilo?
Ať to může znít jakkoli jako klišé, když něco vypadá dokonale, nemusí to být tak úplně pravda a už vůbec ne pro každého. Jenom pro velmi dobře připraveného, informovaného a rozhodně bez růžových brýlí. To, že jsme příchozí z Evropské Unie neznamená automaticky, že vše půjde automaticky a jednoduše.
Čerstvá zelenina, voňavá šunka a všudypřítomné pekárny s nepřebernou nabídkou chleba i sladkostí jsou realitou. Stejně jako množství barů, restaurací a bister nabízející talířky tapas, čerstvé mořské plody, paellu a víno tak dobré, že i v bistru u Číňana v zapadlém rohu je pitné a levné. Jenomže z toho všeho se nedá jen tak žít.
Nejprve je zapotřebí někde bydlet a pokud nejste důchodci, rentiéři nebo nemáte jinak zajištěný příjem, musíte také pracovat. A to všechno mohou být pro neinformované zájemce o život na jihu Evropy velká úskalí, se kterými ne každý počítá nebo si je uvědomuje v plném důsledku. Spoléhat se na oblíbené „Něco si seženu“ je v tomto případě ošidné.
Španělská byrokracie je velmi nepřehledná, komplikovaná a zdlouhavá. Není radno si s ní zahrávat, obcházet ji nebo provokovat. Zejména pak orgán podobný našemu finančnímu úřadu, který se zde jmenuje Hacienda. Jakékoli administrativní úkony jsou velmi složité, zejména pro nově příchozího a neznalého jazyka.
Koupit nemovitost pro vlastní bydlení si nemůže dovolit každý a i toho, který si to dovolit může, často překvapí celý proces a třeba i fakt, že daň z nemovitosti, která se dle provincie pohybuje kolem 10 procent. Plus notářské, katastrální a administrativní poplatky z původně výhodné koupě mohou udělat poměrně drahou záležitost.
Mnoho lidí si hledá do začátku pronájem, což se velmi pravděpodobně ukáže jako velká svízel. Byty na pronájem totiž nejsou, zejména v žádaných oblastech jako jsou velká města Barcelona, Madrid a celé pobřeží. Přesně tam, kde chce být téměř každý, kdo zatoužil po novém životě ve slunném Španělsku.
Když už se nějaký vhodný byt k pronájmu najde, stojí se na něj pomyslné fronty nájemců nebo se vyskytuje ve čtvrtích, kde byste rozhodně bydlet nechtěli. A podle toho taky stojí. Kupříkladu o Barcelonu je mezi přistěhovalci všeho druhu velký zájem a o každý jenom trochu rozumný byt v nabídce se ucházejí klidně stovky nedočkavců.
Garsonka se pohybuje od 1000 euro, dvouložnicový byt ve slušné čtvrti i 1500 euro a výše. Řeč je kvůli příkladu o Barceloně. To by ale nebylo to nejhorší. Agentury i majitelé mají z čeho vybírat, takže si mohou dovolit stanovit přísná kritéria, mezi něž patří podmínka, že nájem musí činit maximálně 40 procent platu z místního pracovního kontraktu.
A jsme v začarovaném kruhu. Tak vysoké místní platy rozhodně nebývají. Průměrná španělská výplata totiž dosahuje čistého měsíčního příjmu kolem 2000 euro, pokud nepracujete v exponovaných profesích. Ani dosáhnout takového platu ale není jen tak.
Sehnat práci se stabilním příjmem není záležitost vůbec jednoduchá a bez znalosti jazyka je prakticky vyloučená, pakliže nepracujete v zahraniční firmě, kde se španělština nevyžaduje. Na angličtinu se spoléhat nelze, protože ve Španělsku žije obrovské množství rodilých mluvčích z Velké Británie, USA a ostatních zemí, kteří mohou nabídnout zcela jistě lepší jazykovou úroveň. A rodnou španělštinou mluví většina přistěhovalců, kteří přicházejí z Jižní Ameriky. Ti obsazují pomocné práce, pohostinství a všechna místa, kde byste třeba chtěli začít.
A když už máte štěstí a na solidní práci narazíte, musíte nejprve vyřídit spoustu papírování včetně nezbytného čísla NIE, bez kterého tu nejde dělat prakticky nic a každý zaměstnavatel ho po vás bude vyžadovat, stejně jako třeba banka k založení účtu.
Umíte aspoň trochu španělsky, našli jste práci a bydlení? Pak si pogratulujte. Máte téměř vyhráno a můžete se usadit a užívat si sluníčka, vína a tapas. Pokud vám na ně ale po zaplacení nezbytných položek zbyde.
Ale stejně si s sebou k věcem kromě plavek přibalte i zimní bundu, šálu a tlusté ponožky. Je totiž pravda, že ve Španělsku svítí sluníčko po většinu roku, ale neznamená to, že zde neexistují roční období. A zimy mohou být mnohem krutější, než by vás napadlo.
Většina starých bytů a domů, právě těch, které se vám možná tolik líbí pro svůj typický charakter, totiž nemá topení. Zejména na severu mnohdy ani klimatizaci. Zajímat se o topení v bytě málokterého nového příchozího napadne a v lednu nevyhnutelně přijde šok. Tlusté ponožky a několik svetrů se budou při zimních večerech velmi hodit.
I když teplota dosahuje přes pět stupňů nad nulou, pocitově kvůli vlhkosti klesá pod bod mrazu. A když máte v bytě pouhých 14 stupňů, příjemnou idylku si moc neužijete. Jednoduchá netěsnící okna, kterými profukuje, pocitu tepla také nepřidají.
I tak je Španělsko moc příjemná země k životu, když se nenecháte nemile zaskočit velmi pomalou a komplikovanou byrokracií, umíte se aspoň trochu domluvit, víte kde budete bydlet a z čeho si koupíte víno a tapas. A nevadí vám fakt, že budete žít bok po boku lidí z celého světa, všech kulturních tradic i náboženských vyznání. A že asimilace s místními není tak automatická, jak jste si představovali.
A ještě jedna věc na závěr. Do Španělska se nejezdí zbohatnout, ale užívat si příjemného života na sluníčku. Bez určité rozvahy to ale nejde. Dovolená totiž není skutečný život.
