Článek
Přátelé z dětství a mládí fungují jako upřímná nebo nelítostná spojka s minulostí. Jejich místo v našich životech je jedinečné a nenahraditelné.
Přátelství hrají po celý život zásadní roli v naší emocionální, duševní a fyzické pohodě. Ten, kdo si udržuje přátele z mládí, ale ví, že toto zvláštní pouto není ničím zastupitelné. Dětská a dospívající přátelství často zůstávají jedněmi z našich nejhlubších vztahů, které si v životě vytváříme.
Nemusíme se vídat často nebo o sobě roky nic nevíme, ale při setkání máme pocit, že snad žádný čas ani neuběhl. Kamarádi z dětství jsou v našich plynoucích a měnících se životech konstantou.
Jestli nám někdo řekne pravdu do očí, pak jsou to dávní přátelé. Viděli nás v našem nejlepším i nejhorším světle a vědí, čeho jsme schopni nebo z čeho máme strach. Jsou jedni z mála lidí, kteří jsou k nám upřímní.
Všichni býváme tak trochu sentimentální při vzpomínkách na dětství a ranné mládí a čím jsme starší, tím se k vlastním kořenům upínáme čím dál víc. Vzpomínky na dětská dobrodružství, rodinu, která byla tenkrát ještě pohromadě, dům a místo, ve kterém jsme vyrůstali nebo učitelka ze třídy. Naše sny i zklamání. To všechno nám připomínají dávní kamarádi.
Často jsou také jediní, kteří si to všechno s námi pamatují. Znali nás ještě předtím, než jsme dosáhli titulů, byli svědky našich prvních lásek i trapasů a školních neúspěchů a pamatují si naše rodiče. Tyto sdílené vzpomínky a společné zážitky stojí za pocitem důvěry a bezpečí, které není snadné v přátelstvích vytvořených později v životě najít.
V průběhu života navazujeme mnohá další přátelství trvající kratší či delší dobu. Nacházíme je mezi kolegy v práci, při sportovních aktivitách nebo se spřátelíme se sousedkou. S každým z nich máme něco společného. Přátelé z dětství ale pro většinu z nás znamenají něco speciálního. Něco, co už se nedá s nikým jiným navázat ani opakovat.
Proč jsou kamarádi z dětství tak výjimeční? Tato přátelství se vyznačují jednoduchostí a spontánností. Jsou obecně velmi přímočará a nekomplikovaná. Jako děti jsme spolu trávili značnou část dne ve škole, při hraní a při organizovaných aktivitách bez velkého plánování nebo koordinace. Vazby tak vznikaly přirozeně.
V dospělosti se čas stává vzácnější komoditou a udržování přátelství už potřebuje určité úsilí. S kariérou, rodinou a dalšími povinnostmi musíme čas vyhrazený pro přátele pečlivě plánovat. Jako dospělí musíme být proaktivní a o své vztahy uprostřed uspěchaného životního stylu pečovat.
Jako valná většina z nás i já mám okruh svých drahých přátel a každý pro mě má svůj vlastní význam. Asi není nic zvláštního na tom, že jsem je posbírala v průběhu života a v mém případě ještě k tomu v různých zemích. Každý o mně ví něco důležitého, podle toho za jakých okolností a v jakém prostředí jsme se potkali.
Prožili jsme společně důležitý kus života, svěřovali si různá tajemství, vzájemně se podporovali, radovali a řešili aktuální problémy. Takových důvěrných přátel máme obvykle v celé naší sociální bublině jenom pár, zato mají pro naše životy velký význam. Pro někoho větší než vlastní rodina.
I když před sebou nemáme žádná významná tajemství, stejně o sobě nevíme úplně všechno. Neznáme se skrz na skrz. Poznali jsme se až v určité době jako hotoví lidé s již utvořeným charakterem a všemi jeho zvláštnostmi a třeba i pikantnostmi. Známe vzájemně svůj životní styl, pravděpodobně také slabiny, tužby, partnery, děti, plány a víme, co nás rozčiluje, co máme rádi, čeho se bojíme a pravděpodobně i svá tajná přání.
Jak jsme k tomu všemu ale došli a jakou cestu přitom museli urazit, to ví jenom ten, který nás zná už hodně dlouho. Vidí nám až do žaludku stejně jako my jemu nebo jí. Pamatujeme své babičky, které už dávno zemřely, rodiče, kteří jsou tak trochu i našimi rodiči, prvního psa, první tajné lásky a dokonce i trapné příhody, které by radši měly zůstat zapomenuté.
Existují celé odborné psychologické rozbory na téma, proč jsou dětská přátelství tak důležitá. Jak nám pomáhají utvářet názor na svět, procházejí s námi obdobím, ve kterém se formují naše osobnosti a jak jsou zásadní pro rozvoj sociální interakce a celkově pro náš zdravý vývoj.
Já ale myslím, že dávní přátelé jsou jako kotva. Pamatují si věci, které jste možná o svém životě a sami o sobě zapomněli nebo někam zastrčili, takže mají i tak trochu terapeutickou roli. Oni ví, proč jste takoví, jací jste. Nebo vám připomenou, kým jste bývali, než vás život semlel.
Nedávno za mnou do zahraničí přijela kamarádka z dětství, se kterou jsme sdílely stejnou třídu základní školy a celé čtyři roky na gymnáziu dokonce stejnou lavici. Od té doby o sobě víme, ale v intenzivním kontaktu už dlouhá léta nejsme. Život nás zavál do různých míst a každá se s ním pereme po svém.
Je ale úplně jedno, co se mezitím odehrálo. Pro sebe jsme pořád ty holky z malého západočeského městečka, které si vzájemně svěřují své sny. Zase jsme se hihňaly a pošťuchovaly, a přitom se převlékaly do pyžama. Klidně bychom se zase vyspaly v jedné posteli, kdyby nebylo zbytí. Spolu jsme samy sebou stejně jako malé holky a dospívající slečny, kterými jsme bývaly.
Kamarádka mé pocity a údiv vyjádřila nejlépe, jak mohla: „Přede mnou si nemusíš na nic hrát…“ Jaká úleva.
Pokud jste se s kamarády z dětství už nějakou dobu nesetkali a potřebujete sami sebe ukotvit, ozvěte se jim. Třeba se o sobě dozvíte něco, na co už jste zapomněli.
Tato přátelství jsou poklady, o které stojí za to pečovat. Bez ohledu na to, kolik času mezitím uplynulo.
